Luisiana 1927: jedné noci přijíždí do zdejšího hotelu skupina mužů a z pokoje č. 36 vyvlečou násilím muže, který je podezřelý z provozování černé magie. Zavlečou ho do sklepení hotelu a tam brutálně ukřižují. Svým činem však způsobí otevření jedné ze sedmi bran pekla, o které se píše v magické knize Eibon. Luisiana 1981: do opuštěného starého hotelu přijíždí mladá žena, která zde hodlá začít nový život. Brzo však zjišťuje, že s hotelem není něco v pořádku... (caligari)
Fulci bude cvok. A nemyslím to pejorativně, cvoky mám ráda. Ale laskavý fanoušek hororů nechť mi pro tentokrát promine, bude to jen za 3, protože co mě štve je, že Fulciho nadšení myšlenkou je daleko za potřebou si dát tu práci a vyhnout se kečupu, papundeklu a kanagonu, to by se, heršof, nenašel nějaký ochotný komparzista, který by se nechal poleptat kyselinou, aby to nemusela pořád odnášet andula?:-) Pochodující mrtvoly je taky nezbytné klišé, tady ale nepadaly ani po výstřelu a sunuly se dál rychlostí zpomaleného filmu, a další padající z almar, vylézající z van, něčí ruce od něčí krve, pavouci v nose, oko na skobičce atd., bez toho všeho by to v prokletém domě ani nešlo. Blondýna se "skleněnkama" i blondýna bez (skleněnek) se mi hodně líbily, protože kdykoliv se objevily, nevěstilo to nic dobrého, takže to vlastně byly ty nejlepší okamžiky filmu.
Viktoriánsky dom, ktorý je jednou zo siedmych brán do pekla a pekná, blonďavá newyorčanka, ktorá ho chce po dlhodobej stagnácii obývať. Fulci sám vo svojich rozhovor uvádza, že je to skôr pocitový film a dej je v ňom až na druhom mieste. Snímka však našťastie (a na rozdiel od PÁTERA THOMASA) má aj nejaké dejové základy a surrealistickými vložkami je len (bohate) opradená. Jej najväčšou zbraňou je atmosféra a na Fulciho pomery až prekvapivo elegantná štýlovosť, dosiahnutá skvelou kamerou a temnou hudbou (nemyslím zrovna ten príšerný útredný motív). Latexové efekty sú väčšinou dosť úbohé. Ale najväčším kameňom úrazu je aj tak katastrofálne deravý scenár, ktorý neospravedlňujú ani Fulciho alibistické výroky o prioritnej pocitovosti filmu. A ťažkopádne záverečné vyvrcholenie v nemocnoci tiež mohlo byť trochu svižnejšie a vypätejšie. Takto pôsobí, akoby to už Fulciho za kamerou nebavilo a len tak ho odflákol. Škoda. Keby si dal i celkovo viacej záležať, tentoraz z toho mohlo byť naozaj niečo veľké.
Tak tohle se mi vážně MOC líbilo!! Po formální stránce nemám co vytknout. Nesmírně působivá hororová atmosféra, solidní hudba a několik opravdu hustých scén, které se zaderou do hlavy razancí úderu sekáčkem na maso (scéna se sklípkany, s kyselinou v nemocnici, scéna se psem). Herci, zejména sympatická hlavní představitelka, podávají, až na malé vyjímky, slušné herecké výkony. Po nedávno zkouknutých D´Amatových béčkách byl tenhle film pro mně učiněným balzámem. A jen tak na okraj - hodně překvapivým momentem byla pro mně scéna, ve které se Fulci krutě vypořádal s malým děvčetem - to je, řekl bych, hodně odvážné porušení nepsaného pravidla filmového průmyslu o nedotknutelnosti malých dětí. Ten člověk se vážně s ničím moc nepáral :o)
Bravurně budovaná atmosféra s brilantně zobrazovanou destrukcí lidského těla, které je v konečném zúčtování věnováno o něco méně prostoru, než by bylo adekvátní vzhledem k vygradování tohoto esteticky velmi podmanivého díla. Sexualita je odsunuta absolutně na jinou kolej, a i když se nám po plátně prohání mladé a ztepilé ženy, věnuje se režie především animálnostem v konfrontaci s lidskou křehkostí, či samotné demolici lidských orgánů něčím neznámým. Ač je scénář vpravdě tristní a režie si pár do nebe volajících chyb neodpustí, nabízí nám film podivuhodně čvachtavou a vlhkou podívanou, plnou výtečných makrodetailů s velice slušnými maskami, které jdou odsoudit pouze na pár místech a to jen pokud jste opravdu škarohlíd, kterému se nezdá tip top ani červ lezoucí z rozpadající se tváře.
No Scénář bez děje a herci bez charakterů pod vedením rozporuplného režiséra. Fulcimu nelze upřít invence v budování atmosféry, již staví na stínu, který má spoustu tajemství. To spolu s ukázkovými gore efekty, vytváří jedinečnou a funkční syntézu, která je však nesmírně samoúčelná a v její prospěch je obětováno všechno včetně logiky. Pozorovat partu pavouků požírajících obličej nehybného člověka či přibíjení ke stěně jistě zaujme, ale proč v závěru pistole chvílemi má a zase nemá náboje? K čemu vlastně celá ta sbírka zvráceností, když je to bráno bez kapky nadhledu, která by obrazovou šťavnatost zvedla „někam výš“ i obsahově? Ale i přesto je to neuvěřitelně chytlavé a fascinující, zvláště když si uvědomím, že dneska už nic podobného nikde neuvidím, nedokážu si najít jediný důvod, který by dovolil mému svědomí jít s hodnocením výš.
Blbost, blbost, blbost. Naprosto zmatečné plné naprostých nesmyslů a hlavně bez jakékoliv atmosféry. Navíc plné lacinně směšných nechutností a dialogů, které mne fakt zabíjely. Jedinné co stálo za vidění bylo úvodní lynčování, tam aspoň byla vidět nějaká tvůrčí vize. Fulciho jsem nikdy neměl extra v lásce, ale takovýhle přiblblý brak jsem od něj přeci jen nečekal.
Výtečná hudba i kamera, spousta gore efektů, nijaký příběh a jeden skvělý moment v úplném závěru. Fulci je v mých očích i nadále výtečným malířem celuloidu spíše než dobrým filmařem. Kultovnost Beyondu sice naprosto chápu, ale nijak nepodporuji.
Atmosféra mohla být hustší, pozadí příběhu promakanější a některé masky lepší - avšak jinak je "Brána do záhrobí" (viz Otrlý divák 2007) docela sympatické dílko. Mám chuť dát snad i čtvrtou hvězdu za tu skvostnou závěrečnou scénu, která ve mně vyvolala TEN nedefinovatelný pocit, jenž má člověk po dočtení opravdu dobrého hororu.
Když vytvořil Rafael Santi slavnou fresku Athénská škola, ani netušil, jak moc se přiblížil Lucio Fulcimu. Uprostřed obrazu spolu diskutují realista Aristoteles, jenž ukazuje dlaní k zemi, a idealista Platón, který zdvíhá prst k obloze, a rovněž Fulci je někdy onen Platón, obyvatel chaosu a fantasta, konstruktér Pekelníků, Satyrů, a jindy zas Aristotelem, to když v narafičených kulisách rozehrává ryze prozaický tyjátr. Ale ze všeho nejblíž má k na schodech ležícímu Diogenésovi, to v momentě, kdy kritiky namísto velebení odhání, neboť mu stojí ve slunci. ____ Fulci, zdá se, semináře filmové režie vůbec nenavštěvoval. Většinou Vám poskytne všechny informace, podobně jako Hitchcock, ale nevytváří z nich napětí, tudíž každá scéna svým jasným záměrem dosti vyčerpává. Možná kdyby to dělal obráceně a spíše stavěl na překvapeních, ovšem to by se nemohl vyžívat v pornografickém zájmu o gore efekty. Neboť pornografie je ze své podstaty komunistická a stírá třídní rozdíly, stejně jako je jedno, jestli vykastrujete republikána, nebo demokrata – po zákroku si nezašuká ani jeden. Za druhý Fulci přetáčí pozici realismu a abstrakce a nedovede pracovat s kontinuitami mezi obojím. Buďto mu zabere celý plátno monstrum, aniž by se ho snažil nějak skrývat a zabstraktnit, nebo naopak jakýkoliv výskyt hrůzy absentuje, když by potřeboval jen náznakem zviditelnit. A v neposlední řade konceptuálně vykrádá a opisuje sám sebe, konrétně film Dům u hřbitova, který natáčel ve stejném roce.
Jsme zklamán a nadšen zároveň. Konečně mám pocit, že na italské horory se skutečně dá dívat, i kdy Beyond není zrovna reprezentativní ukázkou. Začátek je povedený, a kdyby v podobném stylu snímek byl i zakončen opravdu by to stálo za to. Detektivní linie a jistá podobnost s Omenem se mi líbila, jenže následný zmatek a větší než malé množství nelogičností tenhle film dost zazdí. Samotný scénář je opravdu hrozný. Jak už jsem uvedl na začátku si ještě drží slušné tempo a dokonce se dá i hovořit o příběhu, jenže v druhé části se jedná jen o přehlídku rozčvachtaných lidských těl, která se postupně přehoupne v obyčejný zombie horor. Neustálé vydloubávání očí, ze kterého se nejspíš inspiroval i slavný Eli Roth a destruktivní ukázka lidské anatomie přichází vniveč v momentech jako je například podivná zbraň na konci - střílí jen když se jí zachce - a naprosto dementní chování hlavního hrdiny, který sice přijde na to, že jediný způsob jak nemrtvé zastavit je střelit je do hlavy, ale i přesto se baví tím, že se jim snaží rozstřílet orgány uvnitř těla. Kdyby se Fulci vykašlal na ten závěr a dovedl do konce povedené atmosférické scény a zajímavé linie s velikým potenciálem (pokoj č. 26), rozhodně by se mohlo jednat o dokonalé dílo, jenže takhle jej hodnotím 'jen' jako slabší nadprůměr a to zejména díky několika povedeným situacím, hudbě, pečlivě budované atmosféře a dokonalým maskám mistra Giannetta De Rossiho.
Film je překvapivý hlavně tím, že přestože jej divák celou dobu vnímá jako příšernou slátaninu, někde pod tím dýchá dovedně ukryto skutečné umění. Poněkud nesourodá směs všemožných gore scén a jiných odporností je servírována s takovou samozřejmostí, zaujetím a obdivuhodným mistrovstvím, že člověku nezbývá, než to všechno prostě strávit. Fulci zde dokazuje, že hranice mezi uměním a kýčem, genialitou a šílenstvím, může být ještě tenčí, než by se mohlo zdát. A navíc: i když jsou všechny hrůzy tohoto snímku naprosto průhledně vykalkulované, The Beyond dokáže nahnat skutečný strach. Nikdy bych nevěřil, že by mě opravdu mohlo děsit něco, co je až po okraj naládováno takovými kvanty slizké samoúčelnosti. Fulcimu se to ale projednou podařilo.
Fulciho pokus o spojení jeho gore scének a kvalitnějšího hororovýho příběhu. Občas se mu to daří víc, občas míň, ale atmosféru to rozhodně má, i když tu a tam to mírně nudí, ovšem Fulciho brutální scény jsou tady naprosto dokonalý, prostě lahůdka pro někoho kdo má rád fakt hodně drsný a nápaditý gore efekty.
