poster

Čtyři dohody (divadelní záznam)

Podobenství / Psychologický / Experimentální / Komedie

Česko, 2013, 118 min

Předloha:

Don Miguel Ángel Ruiz (kniha)

Scénář:

Jaroslav Dušek

Producenti:

Richard Němec

Střih:

Jakub Voves
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Exkvizitor
    ****

    Pokud jde o vlastní filmový záznam, ten není příliš nápaditý; o jisté nápaditosti se snad dá hovořit pouze co se týče výběru archivních filmů, na které autoři místy prostřihávají, aby ilustrovali výklad. Zaznamenávaná vlastní hra je ovšem v nejlepší duškovské (polo)improvizační tradici ve stylu Cavemana i dadaistických hříček divadla Vizita. Ve hře předestírané teze jsou velmi sympatické a osvěžující ve své (zdánlivé) naivitě, přednes Jaroslava Duška je pak svižný a tradičně plný slovních hříček a nečekaných přirovnání, za které by se nemuselo stydět ani Osvobozené divadlo. Pokud jde o toltéckou či vůbec indiánskou životní moudrost, kterou hra propaguje, kladl jsem si při odchodu z kina jenom otázku, zda náhodou vše, co zde bylo řečeno, neznaznělo už mnohokrát v dějinách (byť třeba trochu jinými slovy) i z úst celé řady dalších nábožsko-etických vůdců, včetně "našeho" Ježíše Krista. Mám tím na mysli ponaučení ve stylu "miluj svého nepřítele jako sebe samého", "jaktože vidíš třísku v oku bratra svého a nevidíš trám ve svém oku?", "déšt padá stejně na hlavy spravedlivých i nespravedlivých", "kdo tě uhodí do pravé tváře, nastav mu i druhou" atd.: Neříkají "čtyři dohody" vlastně totéž? - Nebo jinak: Potřebovali jsme skutečně až staré Toltéky, abychom začali v praxi uskutečňovat to, co nám vlastně bylo na teoretické rovině vštěpováno už od pradávna? Spadne snad konečně alespoň toltécký humanismus na úrodnou půdu?(26.1.2014)

  • insurgentes
    ****

    Představení jsem viděl naživo i jako záznam, a pokaždé jsem měl pocity oscilující od dvou poloh: že Dušek je blázen a fanatik, a naopak že říká věci osvícené Duchem Svatým. Tak nevím. (Ale jasné: bé je správně.)(14.12.2014)

  • Pavlík
    **

    20. 02. 2014 (62.); pana Duška viděti a slyšeti na vlastní oči a uši je jistě velmi okouzlující, ale viděti a slyšeti na monitoru příjemnou pohodu nedodá(20.2.2014)

  • Djoker
    ****

    Nejsem hipík a hlavně po ránu kolem sebe šířím úplný opak energií, než které nám v sobě pomáhá najít kniha Dona Migulea Ruize, ovšem toto pozastavení se nad směšnými hodnotami, které jsme tady za tu krátkou dobu stačily vytvořit, dokáže člověka neuvěřitelně zklidnit. Před návštěvou představení není potřeba přečtení knihy, protože Dušek všechny zásadní myšlenky interpretuje naprosto dokonale a celé to obohacuje svým osobitým humorem. Pro lidi s předsudky je však přečtení knihy nutností, aby věděli do čeho jdou, pak už je těžko může bosý Dušek šokovat se svou indiánskou košilí a značně alternativními hudebními čísly. Kniha ani představení z vás ze dne na den šťastného člověka neudělají a je na každém, jestli vůbec dokáže přijmout fakt, že se stejně jako předešlé generace snažil řídit uměle vytvořenými pravdami, které vlastně ani nemají žádný smysl a navíc nám ještě škodí. Viděl jsem pouze divadelní záznam, takže nedokážu posoudit, zda představení je skutečně zdlouhavé, ale záznam má tempo velmi svižné. K samotným dohodám můžu říct jen to, že hned první nedokážu dodržet ani pár hodin, ale třeba díky druhé jsem si po čase začal masochisticky užívat vyhrocené situace, protože ustát je se stoickým klidem a ještě si analyzovat velikost vnitřního problému protivníka, aniž by si to při ubohém kopání kolem sebe uvědomoval, to je vrcholně opojný pocit.(25.1.2015)

  • mchnk
    ****

    A po odchodu z divadla zpět do klece. Jarda pojmenovává problém, ovšem řešení je na lidech, což znamená krach. Čest každému, kdo si za týden bude pamatovat podstatu všech dohod.(19.2.2015)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace