poster

Čtyři dohody (divadelní záznam)

Podobenství / Psychologický / Experimentální / Komedie

Česko, 2013, 118 min

Předloha:

Don Miguel Ángel Ruiz (kniha)

Scénář:

Jaroslav Dušek

Producenti:

Richard Němec

Střih:

Jakub Voves
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Happens
    *****

    Trochu pravdy může být občas silné kafe. Skvěle, charismaticky a vtipně podané rozebrání našeho systému se všemi těmi nesmysly. Jaroslav Duše(k) exceluje.(30.6.2014)

  • Slarque
    ****

    V tomto případě je obtížné hodnotit záznam představení, takže se o to vlastně ani nehodlám pokoušet. Je to záznam pro lidi jako já, kteří by někam do Prahy do divadla nejeli. One man show Jaroslava Duška se často tváří jako hra se slovy, či spíše série slovních hříček, ale rozhodně není blbá a neuráží ani mne, který jsem na všelijaké šamanismy, esoteriku a podobné záležitosti docela alergický. Ono není složité si tohle odfiltrovat, aniž by tím bylo porušeno základní sdělení. Pokud se najde někdo, kdo se po shlédnutí představení nebo tohoto jeho záznamu nad sebou dokáže zamyslet, je to důkaz, že umění může zlepšit náš svět. Mě už asi nezmění, ale zato mě výborně pobavil.(8.4.2014)

  • ghatos
    ***

    Filozoficko-psychologický monolog o podstatě lidské bytosti v souvislostech. J. Dušek glosuje výchovné pilíře naší současné společnosti a komparuje to s Ruizem, což je přirozeně díky animozitě odlišných přístupů vtipné. Na paškál se dostává ego, represivní výchova, psychika, materialismus atd. J. Dušek prezentuje vnitřně radikální proměnu člověka, ale ta má své limity. Dnešní společnost má problém, že spoustu děti je jednoduše nevychovaných, agresivních a neempatických a já jádro pudla nevidím v nedostatečné volnosti, naopak nastolení určitého řádu a pravidel může těmto jedincům pouze pomoci. Spoléhat na vrozenou lidskou dobrotu u každého jedince, je víc než naivní. Jak správně J. Dušek uvádí, každý je nezaměnitelná individualita. Ta nemá pouze pozitivní vlastnosti, ale i negativní. Rozumím filozofii sebeuvědomění, vnitřního růstu a tolerance. Bohužel tohle jde činit, až od určitého věku. Navíc každý není mentálně či intelektuálně vybaven v dostatečné míře, aby byl schopen dlouhodobě udržet sebekázeň. Některé myšlenky jsou podnětné, avšak jako celek je to pro většinovou (nejen) českou společnost nefunkční. 57%. PS: J. Dušek je jako intelektuální rétor vynikající.(20.7.2014)

  • ecceHOMMO
    ****

    Svieže divadelné Dušekove podanie knižného bestselleru od Dona Miguela. Neskutočné vtipné a zábavné. A v mnohých veciach k zamysleniu. Občas mi však pripadalo, ako keby išlo o agitku "nového" vierovyznania dákych jehovistov, pardón toltékov.. (to bez urážky).(4.1.2014)

  • Sarkastic
    *****

    „…lékař je mocnější než my. Jak my říkáme, lekař. Máte dojem, že se vám něco děje a automaticky jdete k lekaři. Lekař logicky vás poleká. Pošle vás do lekárny. V lekárně číhá lekárník. A ten vám vydá leky!“ Do filmu, resp. divadelního záznamu, jsem šel původně s poněkud naivním očekáváním, a to, že to bude nenáročná podívaná s humorem. Zasmál jsem se opravdu dost, ale velký důraz byl právě na přemýšlení o životě. V každém případě jde o to, do jaké míry je divák ochotný buď přímo přijímat nabízenou filozofii představení, nebo ji alespoň rovnou neodmítat, zamyslet se nad ní a přitom si užívat Duškovy frky a hraní si s češtinou (což byl třeba můj případ; nějakÉ Brahma jde naprosto mimo mě, ale rád jsem si nakonec u Čtyř dohod zapřemýšlel a přitom se takřka každou chvíli smál). Pokud se někdo k těm prezentovaným myšlenkám okamžitě postaví odmítavě, nemusí si pak užít humor sám o sobě, což by byla v tomto případě škoda. Jinak prostřihy na černobílé filmy byly fajn stejně jako hudba na podbarvení, i když samotné písničky před každou z částí bych oželel (spíše zbytečně natáhly stopáž, než že by působily jakožto spojovací švy mezi jednotlivými dohodami). Celkově, i přes tu nespornou dogmatičnost, nemůžu dát méně než slabších 5*; když zrovna Čtyři dohody nefilozofují, jsou maximálně zábavné. „Jenomže, jenomže! Jsou tam takové Achillovy paty toho systému. Protože nám se třeba stane, že se oblečeme podle módní policie, koupíme si boty třeba za 18 tisíc, máme poslední typ mobilu, poslední typ brýlí, nacvičíme s nějakým psychologem dokonce pohyby očí a rtů, aby jako nebylo poznat, že jsme mimo, a takto vybaveni vstoupíme do společnosti. Ale první, co tam nějak zaslechneme, je: To je ale debil!“(25.2.2014)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace