School Is the Foundation of Life
Československo,
1938, 91 min
Režie:
Martin FričKamera:
Jan StallichHudba:
Julius KalašHrají:
Theodor Pištěk, František Smolík, František Kreuzmann st., Jaroslav Marvan, Ladislav Boháč, Václav Trégl, Karel Postranecký, Čeněk Šlégl, Marie Burešová (více)Obsahy(1)
Štěstí. Co je štěstí? Muuuška jenom zlatá…! Je celkem zbytečné tázat se, proč jsou filmy ze studentského prostředí tak oblíbené u diváků všech věkových kategorii. Každý z nás prošel (či právě prochází) nějakou školou a ve studentských filmech hledá odraz svých vlastních vzpomínek nebo čerstvých zážitků. Studující mládež pronikla do českého filmu mnohokrát. Ve 30. letech minulého století to byly především sentimentální historky o prvních láskách a popletených profesorech. Režisér Martin Frič natočil v druhé polovině třicátých let dvě výborné veselohry Škola základ života a Cesta do hlubin študákovy duše, které byly inspirovány romány Jaroslava Žáka, dokonalého znalce středoškolského prostředí. Oba snímky dodnes patří k divácky nejúspěšnějším snímkům. Škola základ života má prostý děj, dokonale však vystihuje jednotlivé typy studentů i profesorů. Ladislav Pešek se představil v nezapomenutelné roli studenta, který neopomine jedinou příležitost k rošťárně, František Filipovský naopak hraje podlézavého šplhouna a udavače, Antonín Novotný zase obletovaného školního krasavce. Jejich důstojné pány profesory si s chutí zahráli František Kreuzmann, František Smolík, Ladislav Boháč, Jaroslav Marvan a Václav Trégl. Ředitele gymnázia si poté zahrál Theodor Pištěk. (Česká televize)
(více)Zajímavosti (29)
- Jméno Čuřil (Ladislav Pešek), které tvůrci vybrali a jenž koresponduje s charakterem postavy, je odvozeno z „čuřit“, což znamená: hýřit, flámovat, utrácet. (sator)
- Není doloženo, zda noviny „Řev septimy“ skutečně existovaly. Je však pravdou, že nejedna škola si vlastní periodika vydávala, dokonce i v dobách socialismu měly střední školy vlastní bulletiny pro vnitřní potřebu (například někdejší SEŠ sady N. Krupské, dnes OA Heroldovy sady vydávala časopis SEŠka). Z doby, kdy byly filmy natáčeny, se podařilo sehnat výtisk novin nazvaných „Řev študáctva“, obsahem hodně podobným filmovému „Řevu septimy“, a nelze s ohledem na jeho náplň ani vyloučit, že se autor Jaroslav Žák z podobných vydání inspiroval. (Robbi)
- Režisér Martin Frič chtěl postavu ředitele gymnázia opticky ozvláštnit a napadlo jej, že by mohl být plešatý. Tehdejší maskéři nedokázali vytvořit věrohodnou pleš na stávající vlasy a Theodor Pištěk rozhodně odmítal obětovat svoji hustou kštici. Jít pod břitvu jej přesvědčila až finanční kompenzace. (Haller)
- Exteriéry školy byly natočeny v ulici U Měšťanských škol v Praze Kobylisích. (xisp)
- V závěrečné fázi filmu, když se paní Živná (Zdeňka Baldová) přimlouvá za svého syna, je jeho nedbalost demonstrována nejprve profesorkou dějepisu (Lola Skrbková) s tím, že „ani neví, kdy byla bitva u Jerez de la Frontera“, a poté profesorem latiny (František Kreuzmann st.) poznámkou, že „nezná ani pravidlo o konsekuci temporum“. Zmíněná bitva mezi Muslimy a Vizigóty poblíž Gibraltaru proběhla v červenci 711 a consecutio temporum (souslednost časů) je pravidlo uplatňující se například v latině, kde čas věty vedlejší závisí na větě hlavní. (Thanoris)
- Autor původního námětu Jaroslav Žák byl dlouholetým středoškolským profesorem v Praze, Dvoře Králové, Jaroměři a v Liptovském Mikuláši na Slovensku. (Duoscop)
- Profesor Lejsal (František Kreuzmann st.) vyšetřuje studenta Čuřila (Ladislav Pešek), zda byl na zakázaném představení „Ve víru vášní“. Jedná se o fikci, film neexistuje. (sator)
- Reálné gymnázium v Přívlakách ve skutečnosti nikdy neexistovalo. Jako Přívlaky jsou v Čechách známy dvě obce, jedna v okrese Kutná Hora, druhá v okrese Louny, ale v žádné z nich gymnázium nikdy nebylo. (ajaxx)
- Představitel šprta Krhounka František Filipovský ve skutečném životě propadl hned v primě, kterou musel opakovat. (Olík)
- Ačkoli Ladislav Pešek a František Filipovský hráli studenty, bylo jim v době natáčení 32 resp. 31 let. (M.B)
- Ještě před vznikem filmu existovala hra v divadle D38 Emila Františka Buriana. (M.B)
- Nápad natočit komedii na základě populárních fejetonů Jaroslava Žáka se setkal s odporem představitelů ministerstva a školské správy. Až autorita Filmového poradního sboru dopomohla k realizaci tohoto projektu. (Teres)
- Prvá verzia scenára Václava Wassermana z mája 1938 vypustila z pôvodného Žákovho všade prítomný študentský slang a musel byť nahradený úplne spisovnou češtinou. Základ konfliktu medzi učiteľmi a študentmi pripomínal triedny boj, nie boj generačný. Úvodný titulok pôvodne znel: „Střední škola viděna očima studenta je kolbiště, kde utlačovaný lid studentský vede nesmiřitelný boj proti panující kastě kantorů". Scenár bol viac o sociálnej nerovnosti v škole. Dokonca medzi učiteľmi Bartošom (Ladislav Boháč) a Lachoutovou (Marie Burešová) mal byť milenecký vzťah, ktorý mal nakoniec skončiť samovraždou učiteľky Lachoutovej. Wassermanova prvá verzia scenára tak vrhá Žákov komediálny námet do žánrovo alternatívnej polohy sociálnej drámy s tragickými prvkami a zaoberá sa témou sociálnej nerovnosti. Ako sa Žák k prvej verzii vyjadril: "Bude-li film proveden podle tohoto scenaria, nabudou diváci dojmu, že naše střední školství je v rukou charakterových mizerů, kteří patří do blázince a nikoli do školy.“ Ale pri schvaľovaní nastal problém, pretože scenár dostal zamietavý posudok. Zamietavý posudok scenára spôsobil pochybnosti pri schvaľovaní výrobného programu, čo malo za následok nepriznanie štátnej pomoci na výrobu filmu v hodnote 70 000 Kčs. (Raccoon.city)
- Prvú verziu scenár napísal Jaroslav Žák už v marci 1938, ktorý sa pri písaní riadil úspechom divadelnej hry ponechal v scenári všetky dialógy a situácie, ktoré sa stretli s priaznivou odozvou u publika. Zachoval študentský slang. V autorskej explikácii sa Žák vopred dištancuje od filmovej verzie, pokiaľ bude prezentovať „príbeh mladých sŕdc s happyendom a plynúcimi obláčikmi“ a nie o snahu vystihnúť verne stredoškolské prostredie. Túto verziu scenára odovzdal Žák Martinovi Fričovi ako svoju scenáristickú prvotinu k úpravám, ktoré boli Žákom vopred očakávané a povedal: "Udělal jsem to raději delší a nechal tam všechny dialogy, které měly na jevišti úspěch. Škrtat se může vždycky, tak ať máte hodně materiálu.“ (Raccoon.city)
- Práva na filmovú adaptáciu, ktorej základom mala byť javisková verzia námetu, zakúpila spoločnosť Ufa potom, čo sa pre látku údajne osobne nadchol riaditeľ pražskej filiálky Ufy Antonín Procházka nielen pre veľký úspech divadelnej hry, ale aj, preto, že sa „váľal smiechom u Žiakových fejtónov“. Prvá verzia scenára filmu Škola základ života teda vznikla až ako štvrtá fáza spracovania. (Raccoon.city)
- Fejtóny Jaroslava Žáka, ktoré vychádzali pre nedeľné vydanie Českého slova, boli už roku 1937 vydané knižne pod názvom "Študáci a kantoři – přírodopisná studie" nakladateľstvom Alois Srdce. Ešte v rovnakom roku a zároveň už po desiatich vydaniach knihy boli "Študáci a kantori" Žákom prevedení do podoby divadelného libreta pod názvom "Škola základ života", ktoré naštudovalo divadlo E. F. Buriana. Inscenácia v Burianovom divadle dosiahla 170 repríz, čo viedlo k šíreniu hry na scény ďalších miest. Zaujímavé je, že v Plzni, Ostrave a v Brne mala hra taký ohlas, že cenzúra zakázala stredoškolskej mládeži prístup na predstavenie. (Raccoon.city)
- Podľa filmových analytikov patrí film do takzvanej vlny "školských filmov", či už komediálnych, alebo dramatických. „Školský film“ bol pojem rozšírený v 30. rokoch medzi kritikmi i divákmi. Bez jasnej žánrovej diferenciácie označoval skupinu filmov situovaných do školského prostredia. (Raccoon.city)
- Film chcel pôvodne točiť E. F. Burian, bol však odmietnutý pre svoje minimálne filmárske skúsenosti. (Raccoon.city)
- Jediná pieseň, ktorá zaznie vo filme a zaspieva ju septimán Áda Čuřil (Ladislav Pešek), je trampská pieseň "Maminko mámo", ktorú zložil a otextoval Jarka Mottl. Ale celkovo je vo filme potlačovaná diegetická hudba, nedošlo ani na zapojenie piesní vtedajšej populárnej dievčenskej skupiny Bajotrio, s ktorými sa počítalo ešte v technickom scenári filmu. (Raccoon.city)
- Dejepisár Mykyska(Karel Postranecký) sa pýta študenta Krákoru (Vladimír Salač), čo vie o Jánovi Luxemburskom. Ten odpovedá aj, že Ján Luxemburský bol posledný Přemyslovec po preslici a na bojisku si vypichol oko. Posledný Přemyslovec bol, ale Václav III. a Ján Luxemburský neprišiel o oko na bojisku, ale na rytierskom turnaji. (Raccoon.city)