Věra 68

Kéž by u nás byl větší počet takových duchovních samurajů jako je paní Věra!....škoda těch jejích promarněných let, které se již nedají vrátit, jak by to té krásné ženě slušelo na Hradě, myslím, že by neměla ve světě konkurenci. Dnes už bychom ale od ní takovou oběť nemohli žádat....už i proto, jak jsme se na ni vykašlali, když nás tak potřebovala. (05.01.2013)

Dokonalý dokument mapující celý život Věry Čáslavské, a to od samého počátku, až do jejich 70. narozenin. To vše s archivními záběry ze závodů včetně LOH či vpádu vojsk varšavské smlouvy v roce 1968. Nejvíce mě zaujaly ty skoky na bradlech. Z horní tyčky šup dolů, jakoby měla spadnout a pak zase nahoru. [2131. hodnocení, 142. komentář, 81%] (31.07.2019)

Pre moju generáciu je Čáslavská len meno olympijskej víťazky, s ktorým sa nespájajú ani spomienky ani pocit, že ide o ikonu protikomunistického vzdoru. Jej život ako na húsenkovej dráhe ma nechal chladným, čo pripisujem faktu, že tento snímok bol natočený pre "informovaných pamätníkov" a nie pre "neznabohov" ako ja. Príval emócii v poslednej pol hodine bol nehatený a autorka rezignovala na snahu o vyváženosť. Mal som pocit, že pozerám len ďalšiu epizódu 13. komnaty, v ktorej sa snažia dojať divákov. Kvalitu dokumentu to výrazne znižilo. Myslím, že by v tomto prípade lepšie svedčal formát hraného filmu. (11.08.2016)

Dokument o této úžasné ženě může snad dobře udělat zase jen žena. No a když se takového portrétu zhostí velká dáma českého dokumentu Olga Sommerová, výsledek je tomu odpovídající. Navíc si přibrala dceru coby kamerawomanku. Snad jen drobná připomínka - toho Boka bych zkrátil a možná ještě pár míst, ale to jsou jen drobnosti. Jo a málem bych zapomněl - velmi dobrá práce s hudbou, která je pro dokument, pokud jsem se dobře díval na titulky komponována. Prosím admina, aby doplnil autora hudby. (29.12.2012)

V jednom pochvalném komentáři se píše "Mramorizace paní Čáslavské dopadla výborně". A v téhle větě se skrývá kámen úrazu. Právě proto, že je v něm pořádný kus pravdy. Snímek připomíná národní obrození se svou výrobou vlasteneckých ikon a adorací vlastenectví. Sommerová nejenže nemá od své hrdinky odstup, ale ani se netají svým přátelstvím a naprostým ztotožněním s paní Věrou. Dokument nic nezkoumá, nehledá a nepřemýšlí, jen pečlivě naplňuje dávno vytvořený stereotyp o výjimečné ženě hrdince a symbolu odporu proti okupaci. Po profesní stránce je to rutinní tříhvězdičkový snímek, kde si můžete pochopitelně přidat hvězdičky za ztotožnění se slavnou sportovkyní. Jenže je tady ještě poslední třetina filmu, kde se řeší - opět zcela jednostranně - tragické úmrtí ex-manžela pana Odložila. Ten se počátkem 90. let setkal se svým synem na diskotéce a po krátké výměně názorů skončil na podlaze se smrtelným úrazem hlavy. Soud syna odsoudil za ublížení na zdraví s následkem smrti. Proces byl médii sledován s mimořádnou pozorností jednak proto, že paní Věra byla národní celebritou, jednak se očekávalo, jak se zachová Václav Havel coby její přítel a zaměstnavatel. Podle očekávání přišla prezidentská milost, zůstalo rozhořčení Odložilových příbuzných a rozpaky nad podivnou tečkou za celým případem. Sommerová se mohla (moudře) probírání téhle bolavé rodinné tragédie vyhnout. V opačném případě měla dát prostor i druhé straně, vyhledat svědky a nechat promluvit soudní znalce. Místo toho jsou diváci svědky trapného emočního výlevu Johna Boka, svérázné figurky polistopadové společnosti. Za tenhle podpásový faul si snímek víc než 40 % celkového dojmu nezaslouží. Za zmínku stojí, že Sommerová si zjevně neuvědomuje, jak problematický je její přístup, i když patří k těm, kteří se rádi zapřísahají morálkou a udělují lekce z chování. (28.01.2013)