Věra 68

nic více ani méně, než zveličený náhled do velmi rozsáhlého a pečlivě vedeného archivu vzpomínek významné sportovkyně. jako takový se přirozeně soustředí spíše na profesní život, od jeho začátků, přes strmý vzestup k hlubokým krizím, a jen občasně, do jisté míry neochotně zmiňuje fakta života osobního - rodinného, milostného. úrovně skutečně niterné biografie (například Proměny přítelkyně Evy od režisérky Drahomíry Vihanové) snímek ani zdaleka nedosahuje. osobnost Věry Čáslavské v něm ovšem dominuje, ačkoliv jinak, než jako pouhý objekt zájmu zvídavého oka kamery. dodnes vitální žena je nejen protagonistkou dokumentu, ale díky své zjevné schopnosti prosazovat samu sebe a vlastní cíle se dozajista podílela na konečné podobě filmu i mnoha jinými cestami. uznání zaslouží pochopitelně i režisérka Olga Sommerová, její cit pro vedení kamery, které se ujala Olga Špátová, a zobrazení celků krajin a panoramat, sněhu pokrývajícího mrazivé reminiscence sovětské totality, svěžest mexických nebes. jistou neschopnost jít dostatečně do hloubky tématu záplatují humorné okamžiky, dodnes působivé "týdeníkové" záznamy hrdinčiných triumfů, "tichých protestů" a pohnutá shledání s blízkými. pokud díky precizní režii zapadají životní souvislosti jedna do druhé, uznávám, že někdy i záběry dojatých tváří mohou být samy o sobě dojímavé. (25.10.2012)

Ty dobové záběry i následné ze současnosti z Mexico City a Teotihuacánu, to bylo pro mě starého mehikána teda něco! A jen si říkám, zda v dějinách této země, měla někdy nějaká jiná žena velkolepější a grandioznější svatbu jako Věra v největší katedrále Nového Světa....já myslím, že těžko. Krásný dokument a pocta této velké sportovkyni a ještě větší ženě. Nechť odpočívá v pokoji. (31.08.2016)

Kdo z Československa by neznal Věru Čáslavskou.Tenhle dokument je velmi komplexní a velmi důstojný a to i po filmařské stránce.Olga Sommerová přesně ukazuje jak má ucelený dokument vypadat a podává divákovi komplexní obraz o životě naší nejúspěšnější sportovkyně.Je to opravdu velmi silný a emotivní příběh ženy,která se nesmazatelně zapsala do Československých dějin a i přes to,co dokázala,byla odsunuta na odstavnou kolej a nebylo jí dopřáno rozdávat dál sportovní radost a um.Opět to ukazuje na zhovadilost komunistické moci(halelujá) a Olga Sommerová se s tím poprala velmi citlivě a při tom razantně.Odvedla perfektní dokumentární práci,ke které jí skvěle pomáhá kamera Olgy Špátové i soukromý filmový archiv samotné sportovkyně.Myslím si,že tohle by měl vidět každý-od devíti do devadesáti devíti let,aby pochopil ,co člověk může dokázat,jakou může mít sílu a že ho nezlomí sebenesmyslnější politická moc a zhůvěřilost.Opravbdu skvělý a precizní dokument,který vzbuzuje úctu a respekt.Nemám,co bych namítal a dávám jasných 100%.P.S.Setkání na premiéře filmu bylo takové,jaké jsem čekal-paní Čáslavská je velmi skromná a usměvavá žena,díky které můžu být hrdý na to,že jsem Čech. (26.06.2012)

Dokument o adorované Věře bych ohodnotila o bod více, kdyby se v něm zúčastnění nesnažili "uvést na správnou míru" selhání jejího syna. Objektivitu, prosím. Lze dohledat na internetu, jak se neštěstí přihodilo. Syn Čáslavské svého otce jistě nechtěl úmyslně zabít, ale zdaleka to z něho nedělá nevinnou oběť justičního omylu. Nad úspěchy paní Čáslavské lze žasnout a obdivovat je, to však neznamená, že lze v dokumentu přehlížet nepohodlná fakta. Buď o neštěstí neměli vůbec hovořit nebo popsat pravdivě- z více stran -jak se nehoda s vystupňovanou synovou agresí odehrála (zesměšňování, úmyslné zničení otcova auta, pak rána pěstí do hlavy, která vedla ke kómatu...). Těžko se mi to píše, ale napsat jsem to musela. Je mi to líto. (05.08.2016)

Jednoznačně za plný počet. Za skvěle podaný příběh nádherné a statečné ženy. Tolik radosti dokázala rozdat, tolik trápení musela vytrpět. Její osud se hodně podobá osudu jiné krásné a pozoruhodné ženy (obě jsou narozeny ve stejném roce), Marty Kubišové. Obě pro svůj národ udělaly strašně moc, Čáslavská nás navíc proslavila po celém světě. K oběma se však tehdejší režim postavil zády za to, že jim nestačilo jenom lidem rozdávat své vyjímečné umění, ale že dokázaly otevřeně vyjádřit svůj nesouhlas s tehdejší porobou naší republiky a své názory a postoje nebyly ochotné odvolat. Olze Sommerové se podařilo divákům zprostředkovat všechny etapy života naší nejslavnější sportovkyně velmi poutavě a citlivě, vybrala také skvělé dokumentární záběry a rozhlasové reportáže. Díky tomu člověku nedělá problém udržet pozornost a sleduje celý film jedním dechem, což je u tak dlouhého dokumentu nebývalé. (08.06.2012)