• iamek
    ****

    Docela málo známá česká komedie od Martina Friče. Je přehlížena neprávem už jen kvůli skvělému výkonu Ference Futuristy, který v roli sluhy zazářil. Nesmím opomenout taky Růženu Naskovou v roli tetičky.(14.2.2009)

  • sportovec
    *****

    Na přelomu třicátých a čtyřicátých let se dostalo stárnoucí Naskové v českém hraném filmu nabídky na několik mimořádně zajímavých dramatických rolí. Herečka, která svou kariéru započala ještě před první světovou válkou, nabídnuté příležitosti beze zbytku využila. Její noblesní dámy pokročilejšího středního věku jsou vytvářeny jako lehce nostalgické, ale vlastním vzděláním a hlubokou životní zkušeností zralé a moudré ženy, jejichž hodnotový konzervatismus je otevřen s bedlivou přátelskostí novým podnětům. Rozvaha a schopnost obklopovat se důvěryhodnými, pokud možno i přátelskými lidmi je chrání proti nejrůznějším nástrahám a lstím, jímž jsou vystavovány. V TETIČCE je takovou spásnou osobností služebný, ztvárněný mimořádně skvěle Ferencem Futuristou-Fialou. V této laskavé Fričově veselohře se českému divákovi nabízela útěšná, laskavá podívaná, která se s úspěchem dokázala vyhnout všem pastem podlézání a obcházení jeho vkusu. Tehdy i dnes.(26.3.2008)

  • Zloděj kol
    *****

    Vynikající film, který nemá z hlediska své skladby a struktury vyprávění, v meziválečné a protektorátní veselohře obdoby. Kouzelně sentimentální atmosféru doplňuje starý strašidelný zámek s personálem, který hned tak někde nenajdete ("Víchová má mísu v ruce a půjde otvírat"), Ferenc Futurista dominuje a plně ukazuje rozsah svých možností. Na velké lidské ploše hrající Růžena Nasková a František Smolík tvoří příjemnou paralelu k hamižným příbuzným v neodolatelném a přitom jemně odstíněném podání, pro každý typ rozdílném. A pochopitelně tu nesmí chybět zmoudření a nalezení životního cíle. Martin Frič si osvojil prostředky soudobé režie a dokázal je přiměřeně a hlavně smysluplně používat. Místy snad trochu nepřiměřeně staromilské, ale to už tak nějak patří k věci. Velmi dobrý hudební motiv. Na Tetičku - nedám dopustit.(28.5.2004)

  • pan.Kaplan
    *****

    Hezký příběh lásky a na druhé straně komedie o rodinných vztazích. No - a Růžena Nasková snad ve své vůbec nejkrásnější roli. Jeden z mě nejmilejších "pamětnických" filmů.(8.1.2008)

  • Marthos
    *****

    Dr. Jaroslav Tumlíř (1902 - 1977), významný dramaturg pražských i mimopražských jevištních scén a také dlouholetý knihovník, věnoval veškerý svůj volný čas vlastní autorské práci, především tvorbě divadelních her. Z jeho repertoáru do dnešních dnů přežila jen jediná, Strašidelná tetička, která se v období nacistické okupace stala vhodnou kořistí pro vyhladovělý barrandovský tým Maca Friče. Ten se po úspěšné sérii bláznivých veseloher, v nichž excelovala především populární dvojice Gollová - Nový, rozhodl nabídnout příležitost významné charakterní herečce a člence činohry pražského Národního divadla Růženě Naskové. Teta Berta už v sobě sice nemá ani zatrpklou duši, ani nadšení pro moderní život mladých, jako měla její předchůdkyně v Cikánově komedii Příklady táhnou, nicméně podivně nostalgický stesk po promarněné životní šanci nabízí Naskové nový, jiný rozměr, kterým svou důstojnou tetičku charakterizuje. Smolík s Pištěkem se tu jakoby obloukem vracejí ke svým pionýrským filmovým létům, ale přece jen je každý z jejich seniorských milovníků odlišný. Naproti tomu Lída Chválová a Jiří Dohnal představují dvojici mladých lidí, kteří teprve ve vzájemné lásce naleznou správný poměr k životu. To vše je potom v dokonalém kontrastu s charaktery chamtivých příbuzných v brilantním hereckém provedení Baldové, Šlemrové, Marvana, Nedbala i Kreuzmanna. Trojským koněm je ovšem precizně vyvedená figurka věrného majordoma, zahraná anglicky neanglickým způsobem mistrovským Ferencem Futuristou. Především špílce na téma Elitní služebnictvo z vás stejně nikdy nebude jsou geniální a želbohu potvrzují nevyužitý komikův potenciál. Stejně nedoceněné zůstávají bohužel také obě vedlejší figurky nedbalých sloužících v podání Darji Hajské a Vladimíra Řepy, herců, kterým byl jen výjimečně poskytnut širší prostor. Je-li zpočátku osudový vztah pozorného starého lékaře a životem zklamané tety jen jakýmsi sentimentálním zastavením v běhu času, charakterizovaným ještě ukolébávající písní Bláhové mládí v osobité Smolíkově interpretaci, pak jeho závěr neodvratně směřuje k žádané proměně, k novému poslání. Strašidelný zámek, bouřka, duch zemřelé tetičky a spiritistická seance pak dokreslují patřičnou atmosféru, která má zejména v časech podzimních plískanic své neopakovatelné kouzlo.(4.10.2008)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace