poster

Milenci z Pont-Neuf

  • Francie

    Les Amants du Pont-Neuf

  • slovenský

    Milenci z Pont-Neuf

  • anglický

    Lovers on the Bridge, The

Drama / Romantický

Francie, 1991, 125 min

Režie:

Leos Carax

Scénář:

Leos Carax

Producenti:

Christian Fechner

Střih:

Nelly Quettier

Scénografie:

Michel Vandestien
(další profese)
  • gudaulin
    ***

    V úvodních minutách to vypadá na hodně syrovou nekašírovanou jízdu suterénem velkoměsta, road movie mezi alkoholem nasáklými lidskými troskami, zbídačenými bezdomovci a zoufalci, kteří přežívají ze dne na den. Předpokládal jsem, že uvidím silnou realistickou sociální studii lidí na okraji systému či spíš úplně mimo jeho dosah. Mizera Carax ale záhy uhnul k blyštivým neonům, které mu vytvořily kontrast ke špinavým bezdomovcům, a divákův pohled sklouzne ke gejzírům raket vypálených při velkoryse pojatých městských oslavách. Mezi jejich odlesky na vodní hladině Seiny kličkují Caraxovi hrdinové při jízdě na vodních lyžích. Hergot, co má tohle společného s životní realitou pařížských bezdomovců?! I ti na pomyslném dně společenského žebříčku mají nárok na lásku a bezpochyby ji prožívají, jenže je mnohem drsnější. V jejich světě nebývá prostor pro melodramata a krásně nasnímané poetické obrázky. Carax si lásku svých hrdinů představuje z maloměšťáckých pozic, fakticky nechybí žádné zásadní znaky typické pro kýčovitá melodramata. Zamilovaný párek dělí společenská propast, okolí mu nepřeje, těžká nevyléčitelná choroba sužuje dívku, kterou za minutu dvanáct jen krůček od propasti zachrání zázračná léčebná metoda - nepřipomíná to poněkud Pytlákovu schovanku? Jestli jsou Milenci z Pont-Neuf něčím zajímaví, pak úžasnou proměnou, kterou podstoupila Juliette Binoche. Ze šarmantní krásky se stala vyhaslá a zahořklá troska, ve které by nikdo jednu z nejsympatičtějších hereček nehledal. Vypráví se, že když Audrey Hepburnovou navlékli do nevábného kostýmu květinářky v My Fair Lady, rozplakala se ponížením. Binoche s tím evidentně problém nemá a jde jí o to prodat se jako skvělou herečku, nikoliv jako hvězdu. Carax nabízí ještě jedno plus - působivé záběry pařížských ulic a především mostu Pont-Neuf, který má ve Francii stejný význam jako náš Karlův most. Ten chlad kamenných kvádrů, obrazy majestátních soch, to stopu v divákovi určitě zanechá. Za zmíněné klady ode mě dostane Carax nakonec 55 % celkového dojmu, ale zároveň si z jeho Milenců odnáším přesvědčení, že Carax je na můj vkus příliš manýristický tvůrce a jeho tvorbě se budu v budoucnu spíš vyhýbat. Mimochodem, k jeho necnostem patří i megalománie, protože těch 130 miliónů franků se dalo proinvestovat výrazně efektivněji a rozumněji. Být producentem, děsil by mě Caraxův obraz v těch nejhrůznějších snech. Nejdražší francouzský film by měl spadat do jiného žánru a vypadat trochu jinak...(21.3.2015)

  • klerik
    ****

    Silný príbeh so skvelou Juliette Binoche (ako vždy). Možno vidím už priveľa súvislostí, ale film mi pripomrnul novší PROTI MÚRU. Tu ale nejde o Turkov v Nemecku, ale o komunitu ľudí, čo žijú na ulici. Romantický príbeh v drsnom svete, dobre zahraný, so zaujímavým (!!!) hudobným doprovodom...(6.6.2006)

  • Snorlax
    *****

    Obrazotvůrci Caraxovi rozhodně svědčí barevný film. Jeho prvotina zdaleka nedosáhla kvalit druhých dvou dílů trilogie. Opět si můžeme vychutnat splynutí dokonalého obrazu a hudby. Carax dokázal najít krásu v depresi a depresi v kráse. Tentokráte nebyl příliš vtipný, i když „Titanic" nad haldami písku mě pobavil.(5.2.2015)

  • playboxguest
    ***

    Film, ve kterém mi nedokázaly být hlavní postavy ani na chvilku sympatické, soucit zůstal na bodu mrazu, jediný, co mě fakt bavilo, byla kamera a režie. Některé záběry měly prostě kouzlo, to nejde popřít, mezi hlavními hrdiny ale kouzlo neproběhlo, jejich počínání mi bylo vesměs ukradené a Denis Lavant mi tímto filmem po Tokiu potvrdil, že je to opravdu snad ten nejošklivější chlap, jakýho jsem kdy viděla. 50%(8.12.2014)

  • xxmartinxx
    ***

    Carax ve mně nedokáže vzbudit alespoň základní zájem o postavy, které pro mě od začátku do konce jsou jen nezajímavými emočně vyděračskými schránkami. Nechápu, proč (a především čím) by mně to, co film zobrazuje, mělo přiít hodné pozornosti. Že se neobarokní režisér zhlédl v ošklivé realitě bezdomovecké Paříže a pomocí pár povrchních metafor chce říct, jak je dnešek zkažený, je možná zajímavý začátek, ale jako výsledek to je tragicky málo. Opět mi Caraxův film připomíná jen "stylistické cvičení na téma...", kterému nevěřím ani tu špínu, natož něco jiného. /// Z Caraxe mám pocit, jako by si myslel, že rozumí vší hořkosti světa a teď ji musí zobrazit, protože to umí nejlíp. Což je ještě vtipnější v kontrastu s tím, že ji zobrazuje skrze dovádění na mostě osvětleném ohňostroji. To má být nejspíš úchvatné alegorické připodobnění, ale ve skutečnosti je to samoúčelné nic, co může být kdykoliv použito v jakémkoliv kontextu a Caraxe to prostě napadlo jako "hezký záběr" zrovna teď. Neobaroko zkrátka není pro mě. Po střetu s Caraxem ho považuju za vylhané, neupřímné a pozérské. /// Dávám tři hvězdy, protože jednotlivé záběry jsou jistě pěkné a kdybych chtěl třeba natočit nějakou cool televizní reklamu, bude Carax první, komu zavolám.(9.2.2013)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace