poster

Milenci z Pont-Neuf

  • Francie

    Les Amants du Pont-Neuf

  • slovenský

    Milenci z Pont-Neuf

  • anglický

    Lovers on the Bridge, The

Drama / Romantický

Francie, 1991, 125 min

Režie:

Leos Carax

Scénář:

Leos Carax

Producenti:

Christian Fechner

Střih:

Nelly Quettier

Scénografie:

Michel Vandestien

Kostýmy:

Robert Nardone
(další profese)
  • Aky
    ****

    Milostná docela originální romance ze dna společnosti, které by k mému ještě vyššímu hodnocení promohlo, kdyby většina záběrů byla sestřižená na polovinu.(4.2.2012)

  • HAL
    ***

    Poetická láska ve víru špíny, fetu a levného chlastu, tedy jediných věcí, které ještě na beznadějné bezdomovce v životě čekají. Což o to, lyrický romantický film by to nemusel být špatný, i když za srdce příliš chytit nedokáže, ale stejně se určitému pocitu, že ve větší jednoduchosti by byla větší síla a zhruba půlhodina tu prostě přebývá, ubrání asi málokdo. Nehledě na to že, ač jsou sympaticky neheroické, zaujmout hlavní postavy příliš nedokáží a s tím se vytrácí i "osudovost" jejich příběhu... neb jsou, stejně jako bezdomovci v realitě, každému tak trochu u prdele a solidní zážitek by se tedy z filmu dal vykřesat jedině v případě že by cca po hodině a půl všechny umřely. 7/10(3.8.2009)

  • Vitex
    *****

    Slaďák... slaďák odehrávající se ve špině mezi bezdomovci. Binoche geniální, Lavant taktéž. Místy občas sklouzne film trochu do klišé, mnohem častěji do jakési "neuvěřitelnosti", ale vždy jen na chvilku. Prvních asi deset minut je uhrančivých. S Almodovarem a tím, co udělal Stvořeni pro lásku vrchol melodramatu poslední doby.(18.6.2006)

  • gudaulin
    ***

    V úvodních minutách to vypadá na hodně syrovou nekašírovanou jízdu suterénem velkoměsta, road movie mezi alkoholem nasáklými lidskými troskami, zbídačenými bezdomovci a zoufalci, kteří přežívají ze dne na den. Předpokládal jsem, že uvidím silnou realistickou sociální studii lidí na okraji systému či spíš úplně mimo jeho dosah. Mizera Carax ale záhy uhnul k blyštivým neonům, které mu vytvořily kontrast ke špinavým bezdomovcům, a divákův pohled sklouzne ke gejzírům raket vypálených při velkoryse pojatých městských oslavách. Mezi jejich odlesky na vodní hladině Seiny kličkují Caraxovi hrdinové při jízdě na vodních lyžích. Hergot, co má tohle společného s životní realitou pařížských bezdomovců?! I ti na pomyslném dně společenského žebříčku mají nárok na lásku a bezpochyby ji prožívají, jenže je mnohem drsnější. V jejich světě nebývá prostor pro melodramata a krásně nasnímané poetické obrázky. Carax si lásku svých hrdinů představuje z maloměšťáckých pozic, fakticky nechybí žádné zásadní znaky typické pro kýčovitá melodramata. Zamilovaný párek dělí společenská propast, okolí mu nepřeje, těžká nevyléčitelná choroba sužuje dívku, kterou za minutu dvanáct jen krůček od propasti zachrání zázračná léčebná metoda - nepřipomíná to poněkud Pytlákovu schovanku? Jestli jsou Milenci z Pont-Neuf něčím zajímaví, pak úžasnou proměnou, kterou podstoupila Juliette Binoche. Ze šarmantní krásky se stala vyhaslá a zahořklá troska, ve které by nikdo jednu z nejsympatičtějších hereček nehledal. Vypráví se, že když Audrey Hepburnovou navlékli do nevábného kostýmu květinářky v My Fair Lady, rozplakala se ponížením. Binoche s tím evidentně problém nemá a jde jí o to prodat se jako skvělou herečku, nikoliv jako hvězdu. Carax nabízí ještě jedno plus - působivé záběry pařížských ulic a především mostu Pont-Neuf, který má ve Francii stejný význam jako náš Karlův most. Ten chlad kamenných kvádrů, obrazy majestátních soch, to stopu v divákovi určitě zanechá. Za zmíněné klady ode mě dostane Carax nakonec 55 % celkového dojmu, ale zároveň si z jeho Milenců odnáším přesvědčení, že Carax je na můj vkus příliš manýristický tvůrce a jeho tvorbě se budu v budoucnu spíš vyhýbat. Mimochodem, k jeho necnostem patří i megalománie, protože těch 130 miliónů franků se dalo proinvestovat výrazně efektivněji a rozumněji. Být producentem, děsil by mě Caraxův obraz v těch nejhrůznějších snech. Nejdražší francouzský film by měl spadat do jiného žánru a vypadat trochu jinak...(21.3.2015)

  • playboxguest
    ***

    Film, ve kterém mi nedokázaly být hlavní postavy ani na chvilku sympatické, soucit zůstal na bodu mrazu, jediný, co mě fakt bavilo, byla kamera a režie. Některé záběry měly prostě kouzlo, to nejde popřít, mezi hlavními hrdiny ale kouzlo neproběhlo, jejich počínání mi bylo vesměs ukradené a Denis Lavant mi tímto filmem po Tokiu potvrdil, že je to opravdu snad ten nejošklivější chlap, jakýho jsem kdy viděla. 50%(8.12.2014)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace