Oko dravce

Pro mě svižné akční překvápko, jež o coul předčilo i letošní Wanted. Ani k tomu nepotřebovalo řvavé vizuální kudrlinky, postačilo nadprůměrné tempo, solidní audiovizuál a do zvoleného žánrového rámce typově skvěle zapadající Shia. Fachá to, fachá, i na kopance adrenalinu dojde. A já se v kině bavil a bavil, téměř nenudil, a na nějaké logické lapsy a prvky spíše z kategorie sci-fi po prvním zhlédnutí zvysoka dlabu! Jen ty čerstvé režisérské naděje by se měly naučit točit automobilové honičky, aby z nich měl divák v hlavě i víc, než jen zmatený bordel... (03.10.2008)

Umí hodně, ale netuší - D. J. Caruso Vypočítavá jednohubka o (to je zákon schválnosti) příliš uvědomělém automatu na žvýkačky, který se rozhodne nastolit stanné právo a konečně učinit politické svévolnosti zadost. Kdo chce, dokáže si vyškrábnout anonci na svůj oblíbený kult i guilty pleassure: Oko dravce totiž vypadá jako výsledek odvětví "frankensteinovsky" zrůdného genového inženýrství přenesený do pásovosti filiálek hollywoodské říše na sny. Nesčetněkrát mi během projekce vyskočil z paměti Já, robot (ubohá lidská rasa začíná být na obtíž sama sobě) či 2001: Vesmírná Odyssea (blažen budiž Pixar, jehož citace ve WALL-Em je nejenom vtipná, ale i uctivá) onde Nepřítel státu (zastav se, nepřežiješ) či T3: Vzpoura strojů (projekt Hvězdné války hadr) nebo (jako asi každému) Na sever severozápadní linkou. Tvůrce do jisté míry omlouvá to, že si velmi dobře uvědomují svou vratkou pozici na piedestalu toaletní zábavy, a proto se zdroje své velkodušné inspirace nepokouší ani na mikrosekundu zastírat - vědecko-fantastický palec nahoru. Což o to, ale marginální logistická potíž vězí hlavně v tom, že Oko je ve všech ohledech desetkrát natvrdlejší a "dvourozměrnější" než výše vyjmenované "tradiční hodnoty", pročež neustojí hnidopišské manýry, aniž by přišlo o věneček a nezpůsobilo diváku bolení hlavy - palec dolů. Zkrátka, poselství tisíckrát omleté se stává jen a jen báchorkou pro novorozeňata a rozhodně mne nedonutí vyhodit mobilní telefon z okna a vrátit se na strom. Ale abych jen nekritizoval: odsýpá to jak má, mihne se zde Shia, což samo o sobě zahraňuje dvě dimenze najednou, akce je fantastická, hi-tech, adrenalinová a někoho mohl potěšit i hrubý a neurvalý Brian Tyler. Leč, když už sledovati Caruso show, tak osobně dávám přednost předměstským disturbancím, kde se šlape do pytlíků se psími exkrementy. Ty mají alespoň styl a šmrnc (disturbance), byť se dá říci, že Hitch se v nich znásilňuje víceméně ze stejného úhlu._____Také vám přišlo, že ta super-mega-ultrainteligentní mašinka přemýšlela strašně složitě? Viz. celý ten krkolomný plán na odstranění nepohodlných, který by nevymyslel snad ani Ed McBain. ;) (08.12.2008)

Nepřítel státu meets Terminátor meets Matrix meets me... uplynul víc než rok a Shia pořád těžce ruluje. Kupředu ho popohání D.J. Caruso nadopovaný slušným rozpočtem, lišáckým scénářem a spoustou dobrých nápadů. V každé zatáčce se bojíte, že se ten film vyseká, ale je to jako kdyby do sporťáku od Japonců někdo narval technologii od NASA. Všechno sedí, všechno drží a když to akceleruje, tak se vám obličej protahuje do slastného úsměvu. Největší překvapení babího léta. (12.09.2008)

"Přílišná obrana naší svobody se může klidně stát hrozbou pro svobodu samotnou." Ať chceme nebo nechceme, žijeme ve světě, kde jsme neustále sledováni kamerami, Facebooky, telefony, Googly, občankami s čipy, Xboxy, webkamerami a podobnými technickými vychytávkami, který se tváří, že nám zpříjemňují život. Nikomu kromě mě to nevadí? Asi ne. Tak to si tu budu muset se svými paranoiami žít sám a užívat si tento snímek, i když to trochu přehnal se spolehlivostí lidskýho faktoru. Lidi by tento dokonalej plán prostě zignorovali dřív než by začal, ale za mě to bylo hodně svižný, zábavný a lehce znepokojivý. (21.05.2018)

Hitchcock a Kubrick na speedu, kterým chybí sofistikovanost, ale zato mají koule. D.J. Caruso po nepřiznané vykradačce OKNA DO DVORA v DISTURBII přichází s variací na NA SEVER SEVEROZÁPADNÍ LINKOU v OKU DRAVCE (scéna na poli za bílého dne!) a přimíchává k tomu 2001: VESMÍRNOU ODYSSEU, protože pochopil, že už nestačí být "jen" hi-tech, ale je nutné být sci-fi. Nemám totiž za to, že film je s přibývající stopáží čím dál béčkovější a hloupější, ale že akce je v duchu akčních filmů čím dál tím přepálenější až do úplného závěru (čím by byla první M:I bez za vlasy přitažené scény v tunelu či SMRTONOSTNÁ PAST bez seskoku z budovy na hasičské hadici?). A akci D.J. Caruso umí, a tak pokud máte vytrénovaný zrak, v dvousekundové změti obrazů se budete perfektně orientovat díky nájezdům a odjezdům a fyzicky pocítíte tříštící se kov aut (což je dáno hlavně díky rytmicky rušícím jednosekundovým prostřihům, posílením zvukových efektů a "mediaventureovskou" rytmizující hudbou, která dělá hodně). Jenže zatímco u Hitchcocka jsme se postupně dozvídali, že "ti zlí" jsou "ti navrchu (ve vládě)", tady to víme hned a závěrečné utvoření páru působí sice decentně, ale hrozně zastydle a zpátečnicky (žádný vlak zajíždějící do tunelu se nekoná). Napětí a pocit paranoie byl permanentní, ale nadšení mi kazil fakt, že jsem napřed a že se jedná o popcornovou jednohubku, která ustála sentimentální dialogy díky výbornému Shiaovi a která není tak vypravěčsky vysoustružená, protože se vrací zpět a dialogovky retardují temporytmus vyprávění. (04.10.2008)