Oko dravce

Umí hodně, ale netuší - D. J. Caruso Vypočítavá jednohubka o (to je zákon schválnosti) příliš uvědomělém automatu na žvýkačky, který se rozhodne nastolit stanné právo a konečně učinit politické svévolnosti zadost. Kdo chce, dokáže si vyškrábnout anonci na svůj oblíbený kult i guilty pleassure: Oko dravce totiž vypadá jako výsledek odvětví "frankensteinovsky" zrůdného genového inženýrství přenesený do pásovosti filiálek hollywoodské říše na sny. Nesčetněkrát mi během projekce vyskočil z paměti Já, robot (ubohá lidská rasa začíná být na obtíž sama sobě) či 2001: Vesmírná Odyssea (blažen budiž Pixar, jehož citace ve WALL-Em je nejenom vtipná, ale i uctivá) onde Nepřítel státu (zastav se, nepřežiješ) či T3: Vzpoura strojů (projekt Hvězdné války hadr) nebo (jako asi každému) Na sever severozápadní linkou. Tvůrce do jisté míry omlouvá to, že si velmi dobře uvědomují svou vratkou pozici na piedestalu toaletní zábavy, a proto se zdroje své velkodušné inspirace nepokouší ani na mikrosekundu zastírat - vědecko-fantastický palec nahoru. Což o to, ale marginální logistická potíž vězí hlavně v tom, že Oko je ve všech ohledech desetkrát natvrdlejší a "dvourozměrnější" než výše vyjmenované "tradiční hodnoty", pročež neustojí hnidopišské manýry, aniž by přišlo o věneček a nezpůsobilo diváku bolení hlavy - palec dolů. Zkrátka, poselství tisíckrát omleté se stává jen a jen báchorkou pro novorozeňata a rozhodně mne nedonutí vyhodit mobilní telefon z okna a vrátit se na strom. Ale abych jen nekritizoval: odsýpá to jak má, mihne se zde Shia, což samo o sobě zahraňuje dvě dimenze najednou, akce je fantastická, hi-tech, adrenalinová a někoho mohl potěšit i hrubý a neurvalý Brian Tyler. Leč, když už sledovati Caruso show, tak osobně dávám přednost předměstským disturbancím, kde se šlape do pytlíků se psími exkrementy. Ty mají alespoň styl a šmrnc (disturbance), byť se dá říci, že Hitch se v nich znásilňuje víceméně ze stejného úhlu._____Také vám přišlo, že ta super-mega-ultrainteligentní mašinka přemýšlela strašně složitě? Viz. celý ten krkolomný plán na odstranění nepohodlných, který by nevymyslel snad ani Ed McBain. ;) (08.12.2008)

Z traileru jsem doufal, že na pozadí všeho toho kolotoče stojí člověk a bude se jednat o psycho jízdu jako v případě The Game. Ach, jak jsem byl bláhový. Nakonec se z toho vyklubala parodie na Terminátora se Skynetem, akorát jako vraždící nástroje místo robotů sloužili běžně užívané mobily, bankomaty, auta, semafory a bůhví co ještě. Tohle už jsme tu párkrát měli. Amíci a jejich konspirační teorie zkrátka nemají hranic. Dříve to byla hrozba z východu, nyní jsou to buď mimozemšťané, stroje s umělou inteligencí nebo v neposlední řadě teroristé. Tristní zápletku o A. I., které bylo opět vizuálně zpracováno naprosto nesmyslně, jen aby zaujalo publikum, navíc má v podstatě neomezenou moc po celém světě, vybere si dva lidské humanoidy na pomoc a ještě je pošle na tak strastiplnou cestu, netřeba ani více komentovat. Alespoň, že tam hrál Billy Bob Thornton, na kterého se dalo dívat, i když se mu zde moc prostoru nedostalo a Shia byl samozřejmě košer, ale není to zrovna můj oblíbený herec, takže jsem jeho skoro dvou hodinovou bežeckou kariéru v klidu přehlížel. Budu se sice opakovat, ale hudba Biana Tylera mě také zklamala a nemohl jsem si nevšimnout jistého známého motivu z filmu Armageddon. Eagle Eye je jedním z typických příkladů toho, jaká laťka kvality je dnes nastavena pro diváky a zároveň bohatě stačí na to, aby se rejžovaly $$$. (6/10) (26.12.2008)

„Zažijete taškařici století. Apríl v dubnu, květnu, červnu, červenci i srpnu..“ Protiteroristický Queeg ovládá reklamní panely, semafory, vlaky, letadla a v případě vysokého stupně ohrožení snad i splachování v Pentagonu. Všechny ty hi-tech thrillery s tisíci na sobě navazujícími náhodami ve scénáři se mi již zajídají, obzvláště pokud nepřinesou vůbec nic originálního a donutí mě koketovat s myšlenkou použití tlačítka rychlého posuvu na dálkovém ovládači. Caruso by měl raději dál dělat dýdžeje na diskotékách.. (06.10.2009)

Zběsilý mix Nepřítele státu, Terminátora, Minority Report a zhruba dalších dvou desítek známých či neznámých filmů, který uhání dopředu jako nabroušený Temný rytíř a zásadně nekouká do zpětného zrcátka, a to ani v případech, že okolo vybuchuje snad úplně všechno. D.J. Caruso si výrazně půjčuje od talentovanějších kolegů, Shia válí jako obvykle, Michelle Monaghan nikdy nevypadala (a nehrála) líp a Billy Bob Thornton si po čase vzpomněl na své světlejší chvilky. Jen ty rodinné hodnoty od strýčka Spielberga mohli tvůrci nechat za dveřmi. Ačkoliv... jestli tahle oběť zařídila ty parádní triky a vyvedenou vizuální stránku obecně, pak nemám námitky. P.S.: Ano, mozek v hibernaci doporučují čtyři z pěti diváků. ;) (29.09.2008)

Dokud není odhalena pointa, drží si film perfektní spád a napětí. Poté jsem měla jakési déja vu - protože tohle už tady bylo v podstatně povedenějším "Já, robot" (nemluvě o hlubších kinematografických kořenech). Nicméně Shia je bůh, to už dávno všichni víme - sázka na něj, je sázka na jistotu. Ideální film, když se chcete jít bavit s partou přátel. (17.12.2008)