poster

Tři barvy: Modrá

  • Francie

    Trois couleurs: Bleu

  • Polsko

    Trzy kolory: Niebieski

  • anglický

    Three Colors: Blue

  • Slovensko

    Tri farby: Modrá

Drama / Psychologický

Francie / Polsko / Švýcarsko / Velká Británie, 1993, 93 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • sportovec
    *****

    Velepíseň v Písni písní, ale ne zvuků, nýbrž barev (i když ani hudba nepřijde zkrátka). Zhruba tak lze hodnotit první film barevné trilogie předčasně zesnulého polského tvůrce, krok za krokem dozrávajícího k nadčasové, v plném slova smyslu klasické velikosti. Bez Juliette Binochové by ovšem vyznění filmu bylo sporé, i když i tak pozoruhodné. Binochové tvář nasvětlovaná ve velkých celcích i v detailech (až mrazí z několika okamžikových záběrů intimních scén a intenzity prožitku, kterou kamera zrcadlí jakoby přes sklo) vypovídá svou statickou bouřlivostí o nevypověditelném: o ztrátě muže, dítěte, smyslu života. Jakoby automatické pohyby, setrvačně vykonávané a prožívané stereotypní zvyklosti, člověk degradovaný na stroj, utrpení, neschopné slz, a proto ochromující, to je osud ženy, která ztratila vše, a přesto chce žít. Podvědomě hledá záchytné body k návratu do plného života a díky nenáhodným náhodám, rozbíjejícím zvnějšku tento neprostupný krunýř dusící obrany, je postupně také nachází. Manželova nevěra, pohrobní pastorek, představující pokračování rodiny, hudba, která v ní probouzí zřejmě dlouho dřímající vlastní schopnosti, muž, který ji odevždy miloval a jemuž se teď může - ale také nemusí - beze zbytku oddat. To je základní hodnotový okruh filmu a to je smysl tohoto dramatu bez děje. Závěrečné hudební finále, v němž se tato kataklyzmata slučují do syntetického, všeobjímajícího tvaru, se zdá být řešením uhrančivosti krásné, ale smutek a zmar symbolizující barvy, jež je ovšem současně i barvou trikolórové revoluce. Drama končí, naše okouzlení a prochvění zůstává. Zřejmě natrvalo.(13.5.2008)

  • AngelAngie
    *****

    Moje první setkání s mistrem Kieslowskim... dlouho, hodně dlouho jsem se na něj připravovala, protože jsem cítila, že půjde o shledání výjimečné, které mě velmi poznamená a nerada bych jej nějak odbyla. Když mi někdo doporučí film, o kterém sám prohlásí, že je skvělý a je to člověk, který holduje jiné kinematografii jak já, teď mám konkrétně na mysli mainstream a vyloženě popkornovou zábavu USA, trošku mi to nažene strach i přes to, že pak zde vidím, že film nejspíš opravdu perlou je. Takový filmový šok jsem nezažila už dlouho... hodně dlouho... zda-li vůbec? Od prvních minut jsem si pořád v duchu říkala, proboha, vždyť v tom filmu není ani vteřina hluchého místa, jak tohle on dělá? Jak je možné, že každý záběr, každé herecké gesto mi přesně sedí, každý hudební tón je tak, jak být má a diváka to přivádí do extáze?! Přiznám se, namlouvala jsem si, že takhle to bude jen ze začátku... maximálně do půlky... to se přece kolikrát stává, první půka silná, poté pád... ale u tohodle filmu se to nestalo. Naprostá souhra všeho, ten film se opravdu musel natáčet hrozně dlouho... byl mistrovský do posledního detailu. Nádherný a zcela bezchybný filmový zážitek, smekám. Teď si jen říkám... "Budu muset přehodnotit všechna svá hodnocení, protože maximum 5 hvězd je zde zcela na místě a mnohá jiná díla, byť úchvatná, by byla za tímhle snímkem hodně daleko..."(5.8.2009)

  • Madsbender
    ****

    Kieslowského konštruktívny polodokumentárny minimalizmus je pre intímny príbeh rozsahu psychologickej eseje na tému tragédie životných ciest a pálenia mostov ideálny. Dialóg vedený medzi obrazom, hudbou, strihom, slovom i divákom do bodky zodpovedá popisnému názvu, ktorý hovorí za všetko. Modrá - to je smútok, odcudzenie, odsúdenie, samota, depresia. Ochladnutie vo vzťahoch, v motiváciách, v putách, v cieľoch. Málo slov, mnohé medzi riadkami a v náznakoch. Uhrančivý civilný výkon Juliette Binoche. Hudba, ktorá prekračuje hranicu fyzického, obraz, ktorý postupne prechádza do mysle. Strih, ktorý nečakane utína, zatmievačky, ktoré znenazdajky berú. A predsa mi i napriek citlivému nakladaniu s témou chýba hlbšia myšlienková podstata, neodbytnejší pocit naliehavosti filmárskej výpovede o vnútornom utrpení. Predsa len je v pár momentoch cítiť až prílišné priblíženie sa sofistikovanému citovému vydieraniu, ktorému však nejde uprieť pôsobivosť. Film, ktorý má podobný efekt ako jemne a dôsledne komponovaná hudba - umenie. Ale chladné a v pár momentoch nie úplne presvedčivé. 75%(1.9.2014)

  • jojinecko
    *****

    Všetky Kieslowského filmy majú dušu!!! A majú v sebe toľko skutočných emócií,vnútornej dynamiky a fantasticky vykreslenej psychológie postáv ako pät holywoodskych drám dokopy.Modrá nie je výnimkou...Fantastická Juliette Binoche,no a čo je úplne geniálne, je Kieslowskeho hra s detailami, kde na prvý pohľad nepodstatný záber kamery alebo rekvizita má určitú výpovednú hodnotu a núti k zamysleniu sa. Ale to divák okrem očí musí "otvoriť" aj mozog a srdce. "Modrá" je ešte o čosi lepšia ako "Červená"a už sa teším na "Bielu":)(28.3.2006)

  • Revanx

    Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete.(22.2.2009)

  • - Slova písně „Song for the Unification of Europe“ Patrice de Courcy (Hugues Quester), kterou po jeho smrti dokončují Julie Vignon-de Courcy (Juliette Binoche) s Olivierem (Benoît Régent), jsou založena na obsahu 13. kapitoly („Hymnus o lásce“) „Prvního listu Korintským“ (54 - 56) apoštola sv. Pavla z Tarsu, tedy součásti „Nového zákona“. (JoranProvenzano)

  • - Natáčení detailu na kostku cukru, která vsakuje kávu, neprobíhalo jednoduše. Asistent režie většinu natáčecího dne trávil tím, že zkoušel kostkový cukr různých firem a porovnával časy, po které se kostka nasákne celá. Nejvhodnější se zdála ta, jejíž nasáknutí trvalo cca 4,5 svteřiny. V pokusech byly ale také ty, kterým to trvalo i sekund 8. (Panfilmex)

  • - Zbigniew Zamachowski a Julie Delpy hráli už v Kieslowského filmu TŘI BARVY: BÍLÁ (1994). (džanik)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace