Obsah
-
Jeden z vrcholů vlny filmu morálního neklidu, dílo mluvčího mladé polské generace 70. let, ve kterém dokonale využil vlastní dlouholeté zkušenosti z natáčení dokumentárních snímků. Formálně strohé dílo s mnohými významovými podtexty vypovídá o probuzení člověka z dřímoty šedivého nenáročného života a zároveň o ztrátách, které toto rozběhnutí se k novým, dosud netušeným hodnotám přináší. Film vypráví o nijak výjimečném třicátníkovi, pro kterého je osudové setkání s kamerou výzvou k zamyšlení nad svým životem. Přístroj ho doslova přinutí vidět skutečnost v nové perspektivě, ostře a kriticky. Jeho závěrečná zpověď do vlastní kamery svědčí o tom, že vidí ve svém životě smysl a bere za něj odpovědnost. Sám Krzysztof Kieslowski říká: "Kamera nutí hrdinu definovat sama sebe. Naivka z Wielic začal tím, že chtěl kamerou zachytit rodinné chvíle a končí náročným výkladem světa, dokonce sebeinterpretací." Na strhující podobě filmu má výrazný autorský podíl vynikající Jerzy Stuhr v hlavní roli. (oficiální text distributora) -
Filip Mosz, úředník v továrně na malém městě, vede poklidný a šťastný rodinný život. Zlomovým okamžikem je pro něj koupě kamery, kterou si pořídí u příležitosti narození dcerky, aby zaznamenal její krůčky životem. Filmování se pro něho postupně stává nepostradatelnou vnitřní potřebou, až posedlostí. Když se ředitel závodu, ve kterém Filip pracuje, o jeho koníčku dozví, nabídne mu, aby natočil k výročí oslav podniku dokument a později mu umožní založit amatérský filmařský klub. Filip se tak zcela nečekaně stává kronikářem dění v továrně, ale i v celém městečku. Svou zálibou je zcela zaujatý, dosáhne dokonce prvních úspěchů v soutěžích amatérských filmařů, jenomže se o to víc vzdaluje rodinnému životu, který se postupně rozpadá.
Prostřednictvím tohoto příběhu Kieślowski reflektuje principy umělecké tvorby. Rovinu oddanosti umělce svému umění a roli jeho osobního nasazení na úkor soukromého života pak rozvíjí a obohacuje o další otázky. Co je smyslem filmové tvorby? Jaká jsou její pravidla? Lze prostřednictvím filmu v určitých společenských podmínkách vůbec pravdivě zobrazit skutečnost? Příběh je také jednoznačným svědectvím o morálním neklidu, trápícím celou generaci tvůrců. Tím, že se hrdina chce svědomitě podílet na životě společnosti, nutně odhaluje některé její nedostatky, a tak také velmi záhy v důsledku zásadní osobní zkušenosti ztrácí ideály o možnostech seberealizace. Kieślowski tak kongeniálním způsobem usvědčuje systém reálného socialismu z jeho nefunkčnosti. Soustředění se na vnímání reality v jejím neoficiálním rozměru je téměř vzorovou ukázkou kina morálního neklidu.
Kieślowski napsal Amatéra přímo na tělo Jerzymu Stuhrovi. Sešel se s ním už při natáčení filmů Jizva a Klid (Spokój, 1976). Stuhr byl ve své době nejen populárním hercem kina morálního neklidu, Kieślowski v něm také našel vhodného partnera pro společnou realizaci dialogů. Kameraman Jacek Petrycki obdařil snímek jistými dokumentárními rysy, čímž ho výrazně přiblížil skutečnosti. Velký podíl na tom má nejen relativně civilně uchopená role Filipa Mosze, ale i obsazení řady neherců. Mezi tyto „vedlejší" postavy se dostal i Krzysztof Zanussi, který se objeví ve scéně diskuse s nadšenými filmovými amatéry. - Pavla Bergmannová (Letní filmová škola)
Komentáře uživatelů k filmu (46)
-
kleopatra
Amatér napřed točí v mateřské továrně pohlaváry a jejich odchody ze schůze na WC prokládá holuby na parapetu a dalšími známkami "života". Filmuje tak, jak mu káže srdce a aniž o to usiluje, jde nahoru a získává si jméno. Ironií je, že kamera do jeho domácnosti přibyla, aby dokumentovala život jeho malinké dcery a že to je právě rodina, která jeho zápalem vyjadřovat se k životu prostřednictvím 8 milimetrového pásu trpí. Viděno později než Tři (nádherné) barvy, ale nenalezen důvod, proč této "šedivé" dát méně než 5*.(9.11.2006)
-
Douglas
Snímek Amatér tematizuje motiv mediálního pozorování nejen v narativní rovině filmu, ale v sofistikovanější podobě i ve stylistické. V první se amatérská kamera jako médium stává prostředkem do určité míry nezávislého vidění věcí, o kterých se jinak nemluví nebo mluvit neumí, což vede k ochladnutí vztahů a obezřetnosti ostatních postav před dosud jinak naivním a pro systém nijak nebezpečným hrdinou. Mě ale více zajímá hlubší zapojení charakteristických znaků impulsivní amatérské estetiky do stylistické struktury. Film nikdy nevyužije nabízející se možnosti point-of-view (interně fokalizovaných záběrů) skrze méně kvalitní obrazový záznam. Zároveň profesionální kamera často zaujímá přibližnou pozici hrdiny s amatérskou kamerou (jde o typ externě fokalizovaných záběrů). Nejvýraznější je tu o scény, kdy hrdina na dvorku cizího domu testuje novou šestnáctimilimetrovou kameru a stejně jako neorganizovaně zachycuje dvůr, sledujeme jej i my, když „náš pohled“ přejímá tentýž těkavý typ amatérského snímání bez jasně stanovené kompozice a s touhou na jeden švenk zabrat co nejvíce věcí. Rozpor mezi dvěma médii během celého filmu zdánlivě ironizuje vztah k impulsivnímu počínání hlavního hrdiny (čteným profesionálními filmovými pracovníky ve snímku absurdně překombinovanou ideologickou optikou). Nakonec je však celý stylistický přístup zpětně kompozičně motivován, když na konci filmu hrdina obrátí kameru proti sobě a začne vyprávět svůj příběh od začátku - celý film tak může být (zacykleně) reflektován jako fokalizace jeho závěrečného vyprávění, kdy on jako narátor vlastního příběhu organizuje i formální strukturu, jež přebírá charakteristické znaky amatérské estetiky.(22.4.2007)
-
Shadwell
Polská Zvětšenina - až pohříchu kammerspielová a jen spoře avantgardní -, jejíž lživost spočívá v následujícím: Nahlíží sice za oponu do zákulisí filmové reprezentace a odhaluje tajemství kamery, ale jen zdánlivě. Divák si neuvědomuje, že zde je ještě další opona, která zůstává neproniknutelná. Můžeme při této příležitosti vzpomenout slavný muzikál Zpívání v dešti, který vtipným způsobem demaskoval počátky zvukového filmu v Hollywoodu, ale při vyprávění o kinematografii třicátých let nezapomněl utajovat postupy kinematografie let padesátých. A totéž platí pro Amatéra, revidujícího hnutí direct cinema prismatem 70. let.(14.5.2009)
-
EdaS
Amatér je pro mě hlavně film o odpovědnosti tvůrce za svoje (po)činy. Náhlá posedlost filmem a zachycováním pravdy vede u hlavního hrdiny k ztrátě rodiny, ohrožení přátel a nakonec možná i k opětovnému nalezení sebe sama. Další hloubavý a zároveň strhující Kieslowského snímek.(17.9.2007)
-
sportovec
Polská "vlna morálního neklidu" přinesla řadu nových impulsů podobně jako ruská kinematografie gorbačevovské přestavby. Krize komunistických režimů po srpnových událostech v Československu se dále prohloubila a vznikl tak prostor, ale i potřeba pro ještě vyhrocenější kritickou sebereflexi než po Chruščovově projevu na XX. sjezdu KSSS. Kamera a její pohled z tohoto hlediska jaksi spontánně přerůstají do zrcadla společenské kritiky, která od kritických záznamů všedního dne dospívá až k nižším a postupně i jádrovým nomenklaturám všeho druhu. Filmový amatér-panegyrik se svou nesmlouvavou důsledností mění v až takřkadisidenta. Strohý dokumentární záběr se mění ve vlastně rafinovanou poetiku a iluze, že se nejedná o uměleckou reflexi, ale o skutečný příběh, se stává takřka dokonalou. Účinek filmu to jen dále zesiluje a umocňuje. Jerzy Stuhr osvědčil své nevšední kvality i v jiných filmech (např. SEXMISE). Pokud bychom v naší kinematografii hledali srovnatelné paralely, musíme jít dále do minulosti, ke kinematografii vlny šedesátých let (Kožíkova ČERNÁ OVCE, UCHO, BÍLÁ PANÍ, STARCI NA CHMELU). Normalizaci v našem slova smyslu Polsko nepoznalo ani po událostech ledna 1981. A nepoznalo ani srovnatelnou emigraci řady tvůrčích individualit (Forman, Passer, Blažek ad.) v českém a československém rozsahu a dosahu. To ovšem nesnižuje kvality tohoto Kieszlowského filmu a jeho průkazně nadčasovou hodnotu.(20.10.2007)
-
Jeremy.jk
70% [FNR 2010].(9.8.2010)
-
gudaulin
Jedno ze základních děl polských filmů morálního neklidu, který přinesl Krzystofu Kieslowskemu zaslouženou pověst výjimečného filmaře. Film je ovlivněný Kieslowského dokumentaristickými kořeny, ale přesto ani na sekundu nenudí. Není to prvoplánově zábavná podívaná, spíš společensko-kritická sonda do života stagnujícího Polska konce 70. let. Zároveň je to pocta všem filmovým nadšencům, těm, kteří propadnou světu filmu a jsou mu ochotni hodně obětovat. Hrdina Filip tak propadne kouzlu zachycování světa kolem sebe na filmový materiál, že zaplatí za svou vášeň ztrátou rodinného zázemí a vážnými konflikty v zaměstnání i v soukromí se svými přáteli. Je to film o cenzuře a autocenzuře, kterou si každý filmový tvůrce za totality nosil v sobě a která konec konců v pozměněné podobě existuje v jakémkoli systému. Všude existují dveře, kam je vstup zakázán a za jejichž otevření se platí. Zobrazení reality je někdy bolestivé a nebezpečné. Kieslowski našel v osobě Jerzyho Stuhra vynikajícího představitele hlavní role a byl to zároveň jeden z filmů, který Stuhrovi pomohl v nastartování kariéry. Celkový dojem: 90 %. Film získal velmi slušnou sbírku ocenění na filmových festivalech. Film je zajímavý i tím, že se v něm objevil význačný polský režisér Krzysztof Zanussi.(12.1.2009)
-
nunka
Téma trošku z iného súdka, no stále je to o myšlienke a zamyslení, ako každý Kieslowského filmový počin...(20.4.2007)
-
Radko
Veľmi užitočný film pre každého filmového nadšenca. Vlastne pre každého, kto sa podobne ako hlavný hrdina filmu, odpúta od bežných túžob a prianí stredostavovskej vrstvy (partner, deti, byt, auto, chata, elektronika) a prostredníctvom zanietenosti v svojej záľube začne hľadieť na svet okolo seba iným spôsobom. V Amatérovi je to príbeh muža - tridsiatnika. Pri príležitosti narodenia potomka zakúpi malú kameru, rozhodnutý nafilmovať prvé zábery dieťaťa a jeho postupný vývin. Jeho malé prvotné nadšenie postupne prerastie vo filmovú vášeň, podporenú dielčími úspechmi svojich amatérskych filmov. Rodina sa mu ale postupne rozpadá. Okrem tejto línie je vo filme zobrazený vplyv okolia na postupné úspechy, jemná závisť a kontrast sveta mocných (riaditeľa) žijúceho v obklopení džungľovitej sýtozelenej záhrady s betónovou sivosťou a všednosťou sídliska, kde trávia svoje životy zamestnanci podniku. Strhujúci pohľad na všednosť žitia okom kinoamatéra, problematizovaný bezprostredným okolím (manželka), nadriadenými i TV cenzormi.(21.4.2005)
-
swamp
Zprvu se film tváří jako obyčejná sonda do života dělnické vrstvy obyvatelstva. Jenže každou přibývající minutou pociťujete, že jde o mnohem důležitější záměr. Zajímavé je, že režisér využívá prostředků, které používá i hlavní hrdina snímku.(1.6.2006)
-
jojinecko
Kieslowski opäť prejavil svoj filmársky cit a za pomoci úžasného Jerzyho Stuhra vzniklo ďalšie dielo ktoré sa v jeho skvelej filmografii nestratí (hoci "Krátke Príbehy" sú neprekonané:). Inteligentným spôsobom podaná kritika cenzúry, pojednávanie o životných hodnotách a značná sebareflexia filmového nadšenca. 4,5*/5(14.4.2007)
-
cinefob
Kieslowského Amatér je veľmi pôsobivým filmom a zároveň vnútornou posilou pre každého, kto sa o film zaujíma bez ohľadu na to, akou formou tak činí. Obsahuje dva veľmi silné momenty/scény, keď si človek jasne uvedomí a pocíti, že úlohou filmu/filmového umenia nie je len baviť, ale tiež prinášať úľavu v okamihoch veľkého utrpenia či pôsobiť človeku radosť plynúcu z pocítenia vlastnej dôstojnosti, sebaúcty a potrebnosti. Je len dobre, že hlavná línia konfliktu neprebieha medzi rodiacim sa filmárom a neslobodným režimom (aj keď ani tú nie je možné považovať za nepodstatnú), ale že ukazuje iné, privátnejšie dopady určitého vymykania sa meštiackej spokojnosti, kľudu a prostrednosti. Už v tomto snímku sa objavuje prvok náhody (hlavný hrdina sa stáva filmárom nie na základe nejakého premysleného plánu, ale "zhodou okolností"), ktorý bude v rôznych formách a podobách rozhodujúcou mierou ovplyvňovať životy aktérov ďalších režisérových filmov.(15.1.2010)
-
Iggy
Film o opravdové touze filmovat a říkat pravdu, což ovšem v totalitním režimu není možné. Zvlášť když je vaším vzorem Krzysztof Zanussi a jeho Ochranné zabarvení. A jak se na vlastní kůži přesvědčí hlavní hrdina Filip, není to slučitelné ani s poklidným rodinným životem. Říkat pravdu zkrátka něco stojí a je na každém člověku, zda je ochoten takovou cenu zaplatit.(27.3.2008)
-
ork
For Me 84%(29.3.2010)
-
Mariin
Zajímavý film s velmi dobře typizovanými postavami (zvláště komunističtí funkcionáři). Pokud měl na mysli Kieszlowski v závěru divákovi sdělit, že každý, kdo chce něco zlepšovat, musí vždy začít u sebe, pak jeho poselství platí vždy, bez ohledu na režimy. Tyto polské filmy socialistického období jsou zajímavé tím, že sice přímo neodkazují na otázky víry a zodpovědnosti před Bohem, ale vedou k hlubokému zamyšlení...(7.9.2007)
-
dewy
Další Kieslowského skvělý film, jak jinak než naprosto reálný a hlavně v případě Jerzyho Stuhra perfektně zahraný. Naprosto chápu, co chtěl "básník říci" a ono téma se mi opravdu velice zamlouvá, ale i když mě to mrzí, to neoblíbené nevysvětlitelné NĚCO mi tu prostě chybí...(24.3.2006)
-
Toj
Nádherný film o filmu, o filmovém médiu a o nadšení, které z něj pramení... Ať je člověk Zanussi, nebo dělník z horní dolní, vždycky mu někdo bude říkat, co nesmí točit. Tenhle film říká o filmu strašně moc a to velmi bolestivým způsobem. Zároveň v tom vidím manifest i esej, poctu tvůrce divákům.. Moc příjemný (a zároveň nepříjemný) zážitek. Kieslowski mě zřejmě neumí zklamat.(17.9.2010)
-
swed
Na první pohled nenápadný snímek, který však v sobě skrývá obrovskou vrstevnatost a filmařskou genialitu. Kieslowski jen tak mimochodem rozplétá obrovské klubko filmového pásu a odhaluje nám tolik motivů, které méně vnímavý divák může lehce přehlédnout. Dostane se nám zkoumání obsese, sociálního odcizení, popisu společensko-politické situace, sebereflexe, či "pouze" vyznání lásky k filmu samotnému. Věřte, že tohle je jen zlomek toho, co lze v Amatérovi odhalit. Způsob, jakým je snímek natočen, může vzbuzovat dojem obyčejnosti, ale to je omyl. Právě tahle dokumentárně-amatérské forma je totiž důležitou složkou, která ještě více umocňuje zážitek a přibližuje nás k dobové realitě. Amatéra řadím o třídu výš, než například tématicky podobnou Zvětšeninu a v kontextu evropského filmu 70. let se jedná o jeden z absolutních vrcholů...Málem bych zapomněl na (jako vždy) famózní výkon Jerzyho Stuhra. 9/10(20.8.2009)
-
Philippa
Krzysztof Kieslowski není v mé top10 náhodou a ne náhodou zaujímá jedno z nejvyšších míst. Ten kdo se rozhodne žít v pravdě, riskuje bolestné ztráty. Je pochopitelné ,že pokud se okolí nepřizpůsobí změněné pozici jedince, nemůžou spolu vzájemně existovat. Konec konců vždy ztrácíme jen to, z čeho už jsme vyrostli a vytváříme tím prostor pro nové. Tak o tom je pro mne Amatér, o "žití v pravdě".(27.9.2008)
-
MarJel
Geniální Kieslowského arcidílo. Několik nezapomenutelných scén, zvláště ve druhé polovině snímku, kdy se mnoho motivů ze začátku objevuje znovu v jiné podobě (pohřeb nebo třeba úvodní scéna citovaná na konci hlavním hrdinou). Všechny postavy jsou skvěle obsazené a napsané (až na Filipova mladého pomocníka, který je napsaný trochu literárně). Filip je skvělým "archetypem" loosera. Film má úžasně svižné tempo, jedna událost střídá druhou. Ve filmu vzniká zvláštní druh bezčasí, které je jen občas upřesněno některou z postav. A ta poslední scéna! Zvlášť díky té ve Vás film zůstane extrémně dlouho. Možná nejlepší Kieslowského film.(28.7.2011)
