Obsah
-
Jeden z vrcholů vlny filmu morálního neklidu, dílo mluvčího mladé polské generace 70. let, ve kterém dokonale využil vlastní dlouholeté zkušenosti z natáčení dokumentárních snímků. Formálně strohé dílo s mnohými významovými podtexty vypovídá o probuzení člověka z dřímoty šedivého nenáročného života a zároveň o ztrátách, které toto rozběhnutí se k novým, dosud netušeným hodnotám přináší. Film vypráví o nijak výjimečném třicátníkovi, pro kterého je osudové setkání s kamerou výzvou k zamyšlení nad svým životem. Přístroj ho doslova přinutí vidět skutečnost v nové perspektivě, ostře a kriticky. Jeho závěrečná zpověď do vlastní kamery svědčí o tom, že vidí ve svém životě smysl a bere za něj odpovědnost. Sám Krzysztof Kieslowski říká: "Kamera nutí hrdinu definovat sama sebe. Naivka z Wielic začal tím, že chtěl kamerou zachytit rodinné chvíle a končí náročným výkladem světa, dokonce sebeinterpretací." Na strhující podobě filmu má výrazný autorský podíl vynikající Jerzy Stuhr v hlavní roli. (oficiální text distributora) -
Filip Mosz, úředník v továrně na malém městě, vede poklidný a šťastný rodinný život. Zlomovým okamžikem je pro něj koupě kamery, kterou si pořídí u příležitosti narození dcerky, aby zaznamenal její krůčky životem. Filmování se pro něho postupně stává nepostradatelnou vnitřní potřebou, až posedlostí. Když se ředitel závodu, ve kterém Filip pracuje, o jeho koníčku dozví, nabídne mu, aby natočil k výročí oslav podniku dokument a později mu umožní založit amatérský filmařský klub. Filip se tak zcela nečekaně stává kronikářem dění v továrně, ale i v celém městečku. Svou zálibou je zcela zaujatý, dosáhne dokonce prvních úspěchů v soutěžích amatérských filmařů, jenomže se o to víc vzdaluje rodinnému životu, který se postupně rozpadá.
Prostřednictvím tohoto příběhu Kieślowski reflektuje principy umělecké tvorby. Rovinu oddanosti umělce svému umění a roli jeho osobního nasazení na úkor soukromého života pak rozvíjí a obohacuje o další otázky. Co je smyslem filmové tvorby? Jaká jsou její pravidla? Lze prostřednictvím filmu v určitých společenských podmínkách vůbec pravdivě zobrazit skutečnost? Příběh je také jednoznačným svědectvím o morálním neklidu, trápícím celou generaci tvůrců. Tím, že se hrdina chce svědomitě podílet na životě společnosti, nutně odhaluje některé její nedostatky, a tak také velmi záhy v důsledku zásadní osobní zkušenosti ztrácí ideály o možnostech seberealizace. Kieślowski tak kongeniálním způsobem usvědčuje systém reálného socialismu z jeho nefunkčnosti. Soustředění se na vnímání reality v jejím neoficiálním rozměru je téměř vzorovou ukázkou kina morálního neklidu.
Kieślowski napsal Amatéra přímo na tělo Jerzymu Stuhrovi. Sešel se s ním už při natáčení filmů Jizva a Klid (Spokój, 1976). Stuhr byl ve své době nejen populárním hercem kina morálního neklidu, Kieślowski v něm také našel vhodného partnera pro společnou realizaci dialogů. Kameraman Jacek Petrycki obdařil snímek jistými dokumentárními rysy, čímž ho výrazně přiblížil skutečnosti. Velký podíl na tom má nejen relativně civilně uchopená role Filipa Mosze, ale i obsazení řady neherců. Mezi tyto „vedlejší" postavy se dostal i Krzysztof Zanussi, který se objeví ve scéně diskuse s nadšenými filmovými amatéry. - Pavla Bergmannová (Letní filmová škola)
