poster

Já, Olga Hepnarová

  • Polsko

    Ja, Olga Hepnarova

  • Francie

    Moi, Olga

  • Slovensko

    Ja, Olga Hepnarová

  • anglický

    I, Olga Hepnarova

    (festivalový název)

Životopisný / Drama / Historický / Psychologický

Česko / Polsko / Francie / Slovensko, 2016, 105 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Rogue
    ***

    V Ceskem rybnicku velky posun k lepsimu, za Polskem nicmene zaostavame (Ida).(11.4.2016)

  • POMO
    ****

    V prvej polovici, ktorá sa sústredí na konštantnú depresiu a lezbo-sexualitu Hepnarovej, by som viacej zvýraznil dôvody, prečo sa cítila tak ukrivdené zo strany okolia. Z filmu to nie je dostatočne čitelné a keď divák nepozná históriu udalostí, začne sa mu vyjasňovať až po tragédii, pri rozhovore s obhajcom (Juraj Nvota). Všetko ostatné ale výborné - atmosféra doby, čiernobiely vizuál, chlad a odosobnenosť rozprávania, vyjadrujúceho svet v hlave Hepnarovej. A fakt vynikajúca Michalina Olszanska v hlavnej roli! P.S.: Aká časť rozpočtu išla na cigarety? V 4DX by som to vidieť nechcel!(11.4.2016)

  • DaViD´82
    ****

    Vadila mi na tom nejedna věc. Jak každá druhá scéna „jakože artově“ trvala o pár desítek vteřin déle, aniž by to bylo opodstatněné tím, že by říkala něco nového. Postsynchrony, které sice jsou vysoko nad tuzemským „standardem“, ale stejně speciálně v emočně vypjatých scénách bije do uší, jak dabérka není na stejné vlně jako představitelka hlavní role. Že oběti nejsou alespoň zmíněny jménem, že je to až příliš velká sázka na jistotu odkoukaná u úspěšných vzorů (ano, v mnoha ohledech to kráčí ve šlépějích Idy)… No, hodně by toho bylo. Přesto se mi autoři dostali pod kůži. Má to vynikající podprahovou tenzi à la Capoteho/Brooksova klasika, v našem filmu takřka nevídaný fakt, kdy autoři nemají zapotřebí vše říci slovy jak v rozhlasové hře, několik neskonale silných scén (v čele s rozpravou s obhájcem), celková ambivalence nechávající mnohé čistě na divákovi a především výtečnou Olszańskou, která to s přehledem táhne i v problematičtějších úsecích.(29.3.2016)

  • Tosim
    ****

    Nejdříve musím napsat, že případ Olgy Hepnarové znám cca patnáct let z televizního dokumentu, natáčení snímku jsem sledoval s napětím, hlavně, když to vypadalo, že mu hrozí nedokončení. Film umělecký, psychologický, nestranný, až tak, že závěrečný dialog hlavní hrdinky s obhájcem a její proměna vás pomalu ochromí. Snímek pomalý, hypnotický, připadlo mi, že točený tak, že každý záběr, scéna, mají svoji pointu, vyvrcholení a význam. Dílo tak přemýšlivé a NEČESKÉ, že jen nechápavě kroutíte hlavou. Dumáte o něm minimálně několik dnů a několikeré zhlédnutí je povinnost. 90% - zbytek si nechávám jako nezbytnou rezervu pro pozdější vytříbení svého názoru. Aspirant na nejlepší český film za ... nevímkoliklet. :-o(31.3.2016)

  • Marigold
    ***

    Já, Hepnarová silná... a fotogenická. Strašně neujasněný film co do přístupu k hlavní hrdince, ale i v hereckém pojetí a scenáristicky. Film, který vynechává a fragmentarizuje, přitom se ale pořád místy zbytečně opakuje a místy zase přeskakováním detailů spíše mate, než posiluje dojem chladu. Kombinace velmi filmového a fotogenického vizuálu, lehce divadelního zcizeného pojetí některých scén a dobových dokumentů je spíš kostrbatá než organická. Olga funguje v rámci jednotlivých scén, především, když se v nich nemluví a odněkud stoupá dým. Pak má díky netuctové tváři a podivnému držení těla Michaliny Olszańské zneklidňující sex appeal. Stejně tak bych vyzdvihl volnou práci s dobovostí, nestavění normalizačních kulis na odiv a potlačení jakýchkoli "systémových" rysů. Film si všímá postav ve velmi konkrétním prostorovém výseku, neomlouvá je dobou a zkažeností systému. V tomhle ohledu je velmi sugestivní. Bohužel když ho mám brát jako významový celek, který pracuje s distancovanou studií monstra a procedurální zprávou o jedné masové vražedkyni, nemůžu se bránit rozpakům. Ano, už je to dílo lidí, kteří se vyhýbají mnoha otravným českým konvencím a jsou poučení současným festivalovým filmem, ale to samo o sobě není vůbec garantem soudržnosti a působivosti. Musím se přiklonit na stranu těch, kteří říkají, že Hepnarová je sázka na jistotu. Sice ne na jistotu, které jsme tu léty přivykli, ale to na věc nic nemění. Ve všech ohledech nakonec zdánlivě provokativní a morálně ambivalentní snímek končí při zdi.(15.3.2016)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace