Dvojí život Veroniky

Velmi jednoduchá a přímá dějová linka není v případě tohoto snímku na škodu, protože režisér Kieslowski pracuje hlavně s nejniternějšími pocity jak hrdinů, tak i diváků. Celý film vystavěl na výrazném audiovizuálním vjemu, postaveném na mistrovské kameře Slawomira Idziaka (Černý jestřáb sestřelen) a nevtíravém, i když velmi působivém hudebním doprovodu Zbigniewa Preisnera. Toto téměř až snové skloubení mě v kině usadilo do sedačky a i přes svou relativně krátkou stopáž mi snímek připadal ještě kratší. Tak příjemně rozporuplná směs pocitů mě při odchodu z kina ještě nikdy nepřepadla (24.02.2006)

Skutočne úžasný zážitok. Forma nezaostáva v ničom za obsahom a obraz spolu s nádhernou hudbou oškriabali nánosy zo všetkých kútov mojej duše. Maryla vystihla najzákladnejší pocit z toho kotla, ktorý preteká. Každí z nás občas umiera a zároveň dostáva druhú šancu. Je škoda si to neuvedomiť. A tiež vraždí, čo tu hlavným mottom nie je, napriek tomu to spomína inde. Myslím , že smútok duše režiséra je pozbieraný z mnohých životov a aj tak ešte nechal pre mňa, či pre Teba. Milujem jeho ohľaduplný žiaľ, pozbavený nánosu teatrálnosti, tak skutočný a trvácny, ako len melanchólia môže byť. Ďakujem. (06.07.2006)

Krzysztof Kieslowski nikdy nebude režisér mého srdce. Jeho citlivé, zdlouhavé a stylizované obrazy ve mě nevyvolávají pocity, které by měli a stejně jako obsahově (příběh a postavy) je mi jako by vše jedno a film pouze sleduji aniž bych se do něj dokázal vcítit a nebo jej chtít ovlivnit. Určitě to celé má skvěle vymyšlené a z jeho pohledu jde o geniální mozaiku do sebe zapadajících kousků, které dohromady tvoří precizní celek. Mě takto bohužel film nepřišel a jen jsem čekal, co bude dál a doufal, že barevná a umělecká nuda nebude pokračovat celých 98 minut. Tyto pocity z filmu bohužel zastínili výkon Iréne Jacob, která je velmi půvabná a předvádí skvělý herecký výkon. Třeba příště. (04.06.2008)

Jednoznačně vrchol Kiéslowského tvorby. Příběh dvou dívek, které se nikdy nesetkali a přitom jedna druhou cítí, balancuje na hraně pocitů a reality a snu, mezi intuicí a vzpomínkou... V krásně barevně laděném obrazu, který je složením zelené, červené a žluté se nám vypráví příběh, plný detailů a drobností, plný lehkých cinknutí a úžasné hudby... Kiéslowski nám otevřel nejvíce intimní stránky ženy... Dvojí život Veroniky byl zjevnou inspirací pro Amélii z Montmartru, která využívá mnoho postřehů z toho úžasného filmu. (07.09.2006)

Tohle je teda film. Mám ho v hlavě, dalo vy si říct záběr po záběru, četl jsem si zdejší komentáře, přemýšlím o tom co jsem viděl, abych se dokázal rozhodnout v jeho hodnocení, ale je to těžký. Geniální aspekty kamery a hudby o těch přemýšlet nemusím, to je fakt mistrovský kousek, když Veronika běžela ulicí Paříže měl jsme dojem, že je to absolutně reálný, tzv. "za plnýho provozu" a současně to bylo děsně filmový, jenže já pořád nemám jasno jak mám vnímat polskou Veroniku v kontextu s francouzskou, resp. vnímám jí v rámci dvou zde uvedených dramat drama - fantazie a to mně dělá v hlavě bordel. Zatím dál neutrální tři, ale nevylučuju v budoucnosti zvýšení, pokud si to sedne v mé mozkovně. (27.08.2016)