• consuela1
    *****

    Půvabné potvrzení staré pravdy, že ne pro jeho peníze, ale pro jeho povahu je člověk milován a obdivován svým okolím :-). Valentin Plavec se po zkušenosti, kterou mu svým kouskem zprostředkují kolegové, zajisté doživotně zbavil naivity a slepé důvěry v dobré úmysly „přátel“... Film, který dodnes pobaví a svůj smysl jistě měl i v době vzniku, kdy plnil funkci 98 minutového zapomnění na nesmírně tvrdou realitu…(22.6.2010)

  • Gary
    ****

    Celkem milé překvapení. Po obludně opakovaných filmech Krb Bez Ohně, nebo filmů s Burianem opakovali další film. Valentin Dobrotivý. A musím říct, že jsem se dodíval až do konce.(28.11.2004)

  • nash.
    *****

    No a za těch 65 let, které od natočení uplynuly se v povaze lidské nic nezmenilo.. jen těch chamtivých podlézavých sviní je nějak víc... výborný film, který možná není tak přímočaře komický a do humoru se tu víc než jindy vkrádá hořký podtón, ale to je jen dobře...(18.8.2008)

  • Damiel
    ****

    Výborný scénář, jemný humor balancovaný s hořkým podtónem, vtipný konec, skvělí herci. Zkrátka filmový balzám.(23.12.2005)

  • Marthos
    *****

    Válka pokračovala, nacisté nebrali ohled na nic a na nikoho a s příchodem obávaného Heydricha do Prahy se začala stahovat mračna i nad českou kulturou, dosud přežívající také díky určité benevolenci Heydrichova předchůdce, barona von Neuratha. Po osudovém atentátu na zastupujícího říšského protektora se perzekuce dotkla i mnohých osobností z řad české inteligence. Byla to zlá doba. Setkání Martina Friče s Oldřichem Novým nad scénářem jejich nového filmu lze proto do jisté míry chápat jako vstřícné gesto, vyjadřující vzdor tragickým okamžikům, odehrávajícím se v nejbližším okolí, ať už máme na mysli okamžité vypálení středočeské obce Lidice anebo zatčení Anny Letenské, jedné ze zúčastněných hereček. Nic z toho film naštěstí nezaznamenal, naopak přinesl do potemnělých českých biografů další vítaný příděl smíchu a humorného rozptýlení. Oldřich Nový zde v roli důvěřivého a nesmělého úředníka, pyšnícího se precizním inventářem veškerých výdajů, i těch docela bezvýznamných, tak trochu alternoval svého předchůdce Aloise Nováka, kterému důmyslný podvod s loterijním losem otevírá možnost stát se, byť v poněkud skromnější a už ne tak okouzlující formě, znovu Kristianem, člověkem z jakoby jiného světa. Určujícím hybatelem Valentinových kroků je jeho bezprostřední okolí, zastoupené plejádou rozličných figur a figurek, vesměs směšných aktérů, těžících z Valentinova náhlého bohatství. Pešek, Fiala, Marvan, Pištěk, Baldová, Šlemrová, Novák, Řepa a další jsou sice ve svých zavedených stereotypech vděčným katalyzátorem mnohých groteskních výjevů, přesto jim proměnlivý charakter jejich postav, odvislý od finanční situace hlavního hrdiny, poskytuje ještě jiný rozměr, jakési zrcadlo lidského chování. Pro Hanu Vítovou Fričova veselohra neznamenala víc, než první setkání s Oldřichem Novým před kamerou, zopakované později, byť v trochu jiné podobě, ve společenském filmu Sobota. Valentin a některé další paralelně vznikající snímky zosobňují takřka ocelovou výdrž českých filmařů v nejtěžším válečném období a už poněkolikáté tím potvrzují nepsanou skutečnost, že kvalitní humor a zábava vyvěrá i v těch nejtragičtějších chvílích. P. S. Kde jinde narazíte na POŽURŽIL?(4.10.2008)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace