Režie:
Lars von TrierScénář:
Lars von TrierKamera:
Manuel Alberto ClaroHrají:
Charlotte Gainsbourg, Stellan Skarsgård, Shia LaBeouf, Stacy Martin, Jamie Bell, Connie Nielsen, Mia Goth, Sophie Kennedy Clark, Christian Slater (více)Obsahy(3)
Otevřená studie ženské sexuality, prostřednictvím hlavní postavy. Hlavní hrdinku Joe najde zmlácenou v parku, starší muž jménem Seligman. Nymfomanka Joe odhaluje samotářskému intelektuálovi tajemství svého pokrouceného životního osudu, plného sexuálních prožitků. Vyprávění Joe je rozděleno do osmi kapitol, ve kterých se postupně dostáváme od jejího mládí a dospívání až k dospělosti. (Aerofilms)
(více)Videa (8)
Recenze (762)
(spoilery) Snad apatická k citům druhých, snad opravdu jako lev v kleci. Možná v sebe zahleděná a tak trochu omezená jája v prokletí vlastního klína nebo stínů v mysli. A nebo úplně naopak: emancipovaná, svou sexualitu naplno přijímající a oproštěná od současných a přirozenost škrtících mantinelů absurdní morálky. Vyberte si. ___ Kdy se při svém vzpomínání ztrácí ve vlastních bajkách? A kdy s námi jen Trier hraje ironické hry? Tam kde se divák zasměje on hbitě hlavní hrdince poručí, ať se táže: "Čemu se smějete? Vždyť na tom nic směšného není." Jeho hra začala už trailery plnými sexu a chtíče. Film je jejich vyznění velice vzdálený. Dalo se to očekávat, jenže hra pokračuje dál. Zážitek končí uprostřed ničeho. Dvě hodiny plyne apatická zpověď té, která se nazývá nymfomankou. Vypije se hodně čaje a posluchačem je elitář. Potrpí si na vlastní otevřenosti. Snadno se zaposlouchá sám do sebe, do exhibice svých znalostí. Elitář a nymfomanka v pokoji, který svou podstatou spoluurčuje, kam se děj s ním původně nesouvisející bude ubírat. V pokoji se zašlými stěnami, které pokrývají mapy vlhkých skvrn. V pokoji, kde rybářská muška má své čestné místo na zdi, zatímco obraz se opírá o zeď zpola skryt za krabicí. Posluchač (nebo snad divák?) natolik miluje Bacha, až ani nahrávku své milované skladby nemá celou a utopen ve svých znalostech žvatlá nesmysly o tom, že polyfonie je unikátní pro evropský kulturní okruh. První díl jsou nezodpovězené otázky v krajině lží a nástrah na diváka. Otázky kladené pečlivě, v atmosféře nepatřičně ospalé k tématu. Příběh chytá kontury pohádky komentované empirií posedlým pseudoakademikem a otázkou je i to, do jaké míry ho (příběh) Trier v druhém díle pokazí, znesvětí a ohne. Samotné rozdělení na dva díly mám nutkání vnímat jako zlomyslnost, ale nejen toto působí, jak trefně poznamenal Marigold, jako přerušená onanie. Každý jednotlivý obraz je tímto motivem protkaný. Vše vyznívá zoufale do prázdna, odtažitě. Buďto směšně analyticky nebo příliš (až na kýčovitě intenzivní vztah s tátou) emocí prosté. Ale i to hraje svou roli. Nebo snad ne? Kam uteče můj dojem? Hromosvod chytil blesk, ten se ale nemá kam vybít. Vše se může pokazit stejně dobře, jako se vše může stát dokonalým. Celé vyprávění je absurdním včetně situace, ve které se nachází vypravěčka s posluchačem. Fibonacciho posloupnost, bože můj... Všechny dveře jsou otevřené a stát se může cokoliv. Nemá cenu hodnotit s konečnou platností. Prozatím za 4*. ()
Spokojila bych se s odpadem! bez dalšího vyškrtáváníse z energie, ale bylo na mě naléháno, že to mám prý vysvětlit, tak se jdu hájit. Zkraje chci říct, že Triera jsem respektovala jako tvůrce, který se nebojí točit si podle svého a snášet i nenávistné reakce. Prolomit vlny jsem kdysi rozdýchávala pěkně dlouho a žasla, jak to přes syrovou formu bylo plné citu, u Dogville mě fascinovalo přesné vyhmátnutí lidského hyenismu, Antikrist ... furt dobrý, Melancholie ... wtf? a Nymfomanka ... už nemám slov. Škoda, že to není třeba o lupénce, takhle to může vypadat, že mám snad něco proti sexu. Konec světa Trierovi nestačil, teď se na nás ještě musel vydělat a někdo to skutečně rád mazlavé. Já neděkuji! ()
Netradiční komedie pro hipstery, jejíž hlavní hrdinka vypadá jako starší verze Christiane ze známého filmu My děti ze stanice Zoo. O šukání zde jde spíše až v druhé řadě, mnohem spíše si prostě Trier zase jede v tom, co ho baví, a chodí na to lidi, který to baví též - takhle simple to je. Soudě dle dnešní premiérové projekce v totálně natřískaném Aeru takových lidí není málo, ale osobně se k nim moc nepočítám. ()
Neúplné... přesto velice slibné. Humorné i temné příběhy že života jsou někdy až zarážející stejně jako některá srovnání. Von Trier jen tak mimochodem vysvětlí tajemství správného muškaření. Možná je to rázným producentským střihem, ale NYMF()MANKA (zatím) nepůsobí jako přehnaně erotický film, ale studie ženské sexuality, která je navíc podaná svěžím a zábavným způsobem. Diváci v kině se smáli na správných místech (situace, která je vtipná pokud se neděje vám) a několikrát naskočili leknutím, ale u nymfo-scén nebyl nikdo pohořšený, na druhou stranu asi ani zklamaný. Herecky nelze vytknout vůbec nic. Špičková sestava, které překvapivě vládne spíš mladičká Stacy Martin (která mimochodem vypadá jako jedna má spolužačka z výšky) než Charlotte Gainsbourg, ale u druhé části to bude spíše naopak. Z vedlejších hrdinů na sebe strhává pozornost Uma Thurman s bezchybnou kreací dokonalé manželky a Christian Slater v roli hodného tatínka. Zatím vynikající a ještě to vypadá, že nezajímavější nás teprve čeká. Zwei Bilder nur ein Rahmen... Ein Körper doch zwei Namen... Zwei Dochte eine Kerze... Zwei Seelen in einem Herzen... ()
Galerie (73)
Zajímavosti (18)
- V poradí deviaty celovečerný film Larsa von Triera, v ktorom si zahral Udo Kier. (misterz)
- Willem Dafoe a Charlotte Gainsbourg si spolu zahrali už vo filme Antikrist (2009), ktorý tiež režíroval Lars von Trier. (Johnny.ARN)
- V parkovací scéně je vidět v horním záběru, že Joe (Charlotte Gainsbourg) zajíždí mezi stříbrné a zelené auto. V další scéně už není přes přední sklo žádné auto vidět. (troufalka)
Lars von Trier představuje atrový ekvivalent proslulého šejdíře Williama Castlea, jehož filmy byly bez mistrem připravených dodatečných atrakcí a způsobů propagace také jen zlomkem celkového zážitku. Trier soudobý trend mediální masáže probíhající dlouho před uvedením díla povýšil na samotný koncept a marketing a PR postavil na roveň umění. Z původně účelových prostředků udělal součást celkového díla, kde film není cílem, ale spíše vyvrcholením jedné velké performance - v tomto případě navíc vyvrcholením hodně oddalovaným, když je "Nymfomanka" rozdělená na dvě části a navíc uvedená titulkem, že diváci uvidí jen cenzurovanou a zkrácenou verzi bájného režisérského sestřihu. Trier a jeho spolupracovníci prostě jsou mistři packagingu a propagace (což se bravurně zpřítomňuje v upoutávce na druhý díl, která přichází se závěrečnými titulky prvního a vyvolává velkolepé přísliby, jež ovšem zůstanou nenaplněny). V základu Trierovy tvorby pak leží ambivalence mezi kultem auteura, který kolem sebe za léta vystavěl, ale také zpřítomnění manipulativnosti i pozérskosti umění a umělců. Režisérův poslední kousek stejně tak na jedné straně vypadá jako otevřené pojednání o lidské sexualitě, které zřejmě má jít proti srsti měšťáckým představám o normálnosti, ale současně vyznívá jen jako vykalkulovaná akce, jak v dnešním směšně upjatém světě grandiózně vydělat na odvěkém pravidle "sex sells". Samotná "Nymfomanka" překvapí coby filmový hypertext, prostě taková nymfomaniac.wikia, která divákům nedává pouze text k rozebírání a výkladu, ale rovnou i veškeré interpretace a odkazy s citacemi. Patetická fráze, že k nějakému filmu není co dodat, protože je v něm naprosto vše, tentokrát platí zcela absolutně. Jakoby cílem bylo vytvořit snímek, o němž (pokud nechcete jen citovat již v samotném símku řečené či upozorňovat na samo o sobě vyčnívající) nezbývá než se bavit jen v primitivní rovině líbí/nelíbí. Řekněme tedy, že "Nymfomanka" je většinou zábavná (především v drobných detailech, jako famózní sekvence porodu či šermovačka macků v druhém díle), byť častěji spíše přechytračelá, až chytroprdská, když permanentně zpřítomňuje a adoruje své vyprávění. Čtvrtá stěna tu není bořena, ale je vlastně posazena za diváky (stejně jako v případě brouzdání po internetu, obzvláště pak po sociálních sítích, kde vjemy z jednotlivých linků či threadů okamžitě zanikají v dalším textu). Ve výsledku pak hlavním pozitivem filmu zůstává fakt, že ač v projektu a propagaci "Nymfomanky" má sex roli komodity a atrakce, samotné vyprávění k sexualitě nepřistupuje exploatačně, nýbrž se zalíbením a empatií, obzvláště pak k jejím potencionálně šokantnějším podobám prezentovaným v druhém díle. Obecně řečeno je ale absurdní, byť příznačné, že se jako "provokatér" a "enfant terrible" označuje tvůrce, který přinejmenším v posledních dvou filmech nedělá nic jiného, než že témata jako je sex, rodina a vztahy pouze ukazuje v upřímnější, či cyničtější podobě oproti sentimentalitě mainstreamových i festivalových midcultů. - více v recenzi pro Cinepur [hodnocení se vztahuje k oběma dílům] () (méně) (více)