Nymfomanka, část I.

Netradiční komedie pro hipstery, jejíž hlavní hrdinka vypadá jako starší verze Christiane ze známého filmu My děti ze stanice Zoo. O šukání zde jde spíše až v druhé řadě, mnohem spíše si prostě Trier zase jede v tom, co ho baví, a chodí na to lidi, který to baví též - takhle simple to je. Soudě dle dnešní premiérové projekce v totálně natřískaném Aeru takových lidí není málo, ale osobně se k nim moc nepočítám. (26.12.2013)

Tiera baví provokovat, to je všeobecně známo. Ale kam až je schopen jít? Odpovědí je Nymfomanka. Nabízí opět řadu zajímavých záběru, které připomínají především jeho starší snímky Prvek zločinu a Evropa, Dlouhé záběry, kdy kamera projíždí objektem a nabízí pohledy z různého úhlu na ležící ženu. Poetické záběry či hra symbolů ať už z oblasti matematiky, rybaření, přírodovědy nebo hudby mají zřejmě docílit hloubky příběhu, ale působil na mne spíš rušivě. Jenže mi to nedalo. Pustila jsem si Nymfomanku ještě jednou, aby mi navazaovala na druhou část. A objevila se mnohem zábavnější poloha. To, že si z nás pan režisér bezostyšně utahuje jsem vnímala už poprvé, ae podruhé se mi podařilo naladit se na jeho vlnu. A užila jsem si to!! Začala jsem se těšit na dvojku. (08.12.2014)

Jen info úvodem: viděl jsem obě části hned po sobě, proto hodnotím a komentuji Nymfomanku jako jeden film. Nymfomanka je jeden velký producentský podvod na diváka! Jednak je film uměle rozdělen do dvou částí jenom z toho důvodu, aby z nás kina vytáhla více peněz, přitom ani jedna část jako samostatný film podle mě nemůže nefungovat. Další producentskou fackou do tváře je hned úvodní titulek, kdy nám sdělují, že se jedná o zkrácenou verzi, na jejímž prostříhání se nepodílel Lars von Trier, což člověka taky dost naštve (ve filmu jsou navíc dva nebo tři opravdu nepovedené střihy, které vypovídají o kvalitách „cenzora“). No a pak ještě ta mediální masáž… Ale tu už nebudu rozvádět. To by bylo ovšem co se negativ týče asi vše. Holt, když někdo natočí tolik kvalitního materiálu, jako Lars, tak mu to nedokáží pokazit ani šibalští producenti. Lars von Trier prostě stvořil Nymfomanku, film plný sexu, přičemž o sex v něm vlastně vůbec nejde. Film, který se rozhodně všem líbit nebude a ani nemůže, dokonce bych tipnul že těch, kterým se líbit bude, bude menšina. Já jsem si ovšem vyprávění Joe užil a Seligmanovy paralely byly skvělé! Také mě bavily Larsovy „odkazy“ na jeho starší filmy. Našel jsem zatím tři, třeba při dalším zhlédnutí objevím další (Antikrist – lezoucí dítě, Dogville – parkování auta, Království – vstup do nemocnice). Moc se těším na directors cut a tajně doufám, že půjde také do kin! Film bych doporučil hlavně těm, kteří ví, co od Larse von Triera můžou čekat a nejdou na film jen kvůli názvu. Závěrem bych ještě podotkl, že takto plný Světozor jsem ještě neviděl… (23.01.2014)

Dostal jsem to, co jsem čekal, takže je moje blbost, že jsem na to koukal. Nebylo to úplně blbé. Epizody s šukáním ve vlaku, nebo práce u Shii LaBeoufa mě bavily. Prostě mne jen irituje potřeba dávat k sexu debilní artová přirovnání s rybařením, nebo s bachovými skladbami. Dočkáme se pak scén mrdání ve třech okýnkách přičemž v jednom je jaguár a v jednom varhany, které navíc hrají depresivní melodii. Tenhle přístup mi prostě hlava nebere a radši bych ocenil syrovost. Předposlední část s umírajícím otcem to už poslala totálně do kytek. Navíc když jsem Christianovi Slaterovi nevěřil ani nos mezi očima. Alespoň že ta Stacy Martin je mladá a hezká. Dost jsem se děsil toho, že tam bude pošukávat to Gainsbourgovic koště. Na druhý díl se asi podívám. Třeba to celé bude mít nějaký smysl. Zatím mi to totiž přišlo takové nijaké. Neodnesl jsem si z toho nic, jen mi teď třeba takovej Stud přijde o hodně lepší. (30.03.2014)

Prozatím spíše rozpaky z nového Larsova "kontroverzního" žertíku. Jednotlivé stylově odlišné kapitoly jsou funkční, od depresivního Deliria až po takřka groteskní (a nejzábavnější) Paní H. s Umou Thurman. Co mi ale dost lezlo na nervy, to je ten rámující rozhovor mezi Gainsbourgovou a Skarsgårdem, který se celý nese v duchu "já o koze, ty o voze". Topí se v jalových alegoriích a metaforách, které Trier navíc ubíjejícím způsobem doslovně zobrazuje. Ty alegorie jsou občas tak pitomé, že mi nezbývá nic jiného, než je považovat za Trierův uvědomělý výsměch filosofům a uměnovědcům, kteří se s oblibou snaží propojovat nepropojitelné, hledat smysluplný systém tam, kde žádný není, a nacházet hluboké pravdy v připodobňování sexuálního výletu vlakem k rybaření. Tady nic hledat nemusí, protože Trier to našel za ně. A všecko to explicitně ukázal, od náčrtku výskytu ryb v řece po grafické znázornění zlatého řezu. Věřím, že se teďka směje a prozpěvuje si do toho něco v tomto stylu. Pokud ne, tak zblbnul. Uvidíme, co přinese Volume 2. (27.12.2013)