Nymfomanka, část II.

,,POCHOPILA JSEM, ŽE SPOLEČNOST PRO MĚ NEMÁ MÍSTO A JÁ NEMÁM MÍSTO PRO SPOLEČNOST A NIKDY JSEM NEMĚLA.“… /// Rouhačský vyprávění o otupělý kundě pokračuje. Máme tady problémy v rodinným životě, v práci…, ale hlavně šukání bez lásky nahrazuje … zvrhlost! Paráda! - zařvala by nezúčastněná vosoba, já bohužel zjišťuju, že je to nuda. A to přesto, že patřím k příznivcům ,,mistrových“ filmových (příběhových) anomálií. To vyprávění se dostalo někam, čemu moc nerozumím a navíc mě nějakejch pětadvacet na prdel moc nebere. Možná je to tím, že tohle je víc skutečnost než fikce. Mohl bych chápat tu vosamělost, touhu se vykecat, ale to je asi tak všechno. Příběh je marnej. Nebudu tady cákat vodbornejma termínama, co všechno jako uvnitř mělo bejt viděno, rozpoznáno a podobenstvím znázorněno. Já to totiž nevím… Nebyl jsem pohoršen, jen mě to nebavilo. A nic na tom nezmění ani ten ,,vtipnej“ konec. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Zvlhnu jen při vočekávání bolesti. 2.) Baví mě pozorovat černý klobásy. 3.) Thx za titule ,,Karpi“ a ,,Kalinator“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (04.04.2014)

Zatímco první část byla ještě jakousi sondou do psychiky nymfomanky a ukazoval zajímavé pasáže z jejího života, přičemž dokázal diváka zaujmout příběhem jako takovým a nejen sexuálními akty, druhá část mi přišla už zbytečně ujetá, perverzní, nechutná a bez invence v oblasti příběhu. Jako kdyby Trier už moc tlačil na pilu a chtěl tam natlačit vše, co se mu honilo v představách. Samozřejmě na úkor děje. Zejména pak samotný závěr absolutně pohřbil už i tak výrazně snížený dojem z filmu. 2* za herecké výkony a technickou stránku snímku. (19.08.2014)

Druhá část už mi přišla slabší. Je to zbytečně roztahané. Byla už taková vážnější a smutnější. Málo fórů. Ale například scéna s negrama mě pobavila. Její život se časem stal komplikovanější a už si neužívala tolik radosti. Taky jí přibyly starosti. To sado maso část byla docela síla. Místy jsem se opravdu nudil, samé kecání. Ani Stellan Skarsgård už neměl tolik těch svých přednášek. A konec mě docela nasral. "Nemůžete jim říkat negři." :D (07.07.2014)

(I. část) Intelektuální a přitom přirozeně lidská debata neposkvrněného analytika a nymfomanky zpytující své svědomí pokračuje. Druhá část Trierova chytlavého a poutavého díla nabourává hranice možná ještě více než ta první. Místo aby Joe s věkem zrála a nabývala společensky korektní formy rozumu, ona právě naopak vyzrála do stavu, kdy společnost opouští. Její choutky se stávají perverznejšími, uspokojení však zeslabuje. Joe je chladná, ale ne bezcitná, nejspíš ani ona sama úplně nechápe své pocity. Zajímavé je, že ač od Seligmana nečekáme nic jiného, než chápavou a smysluplnou analýzu, i s ním se nakonec stane něco... Vlastně černohumorného. I když druhá část Nymfomanky už není tolik úderná, je stále zajímavé zamýšlet se nad charakterem Joe a analyzovat její dialog se Seligmanem. Čtení mezi řádky není tak složité, nemyslím si, že by Trier ochcával publikum jen proto, že může, naopak jeho Nymfomanka je poměrně přístupné a zároveň vůbec ne povrchní dílo. Hodnocení celku: 8/10 (28.05.2014)

První půlhodina druhé Nymfomanky mě docela namíchla, zvláště když tu prvky hry na vysoké umění vyvrcholily násilně zakomponovanými moudry starořecké filozofie a příběh tu začal silně stagnovat. Ale pokud pominu tuto část a opět několik nechutných explicitních scén (přičemž minimálně ty detailní záběry z provádění potratu si Trier fakt mohl odpustit, protože ty už byly hodně za hranou a hlavně kvůli nim ani tentokrát ty 4 hvězdičky nedám), tak z ní postupně vzešel ještě zajímavější film, než v případě prvního dílu. Hlavně se věnuje mnoha tématům (např. interrupce, psychiatrická léčba, masochistický podnik, sexuální úchylky včetně pedofilie a pod.), která jsou sice většinou hodně ožehavá, ale díky pravidelným dialogům mezi Joe a jejím společníkem (a někdy i jinou postavou) je snad vždycky doprovází zajímavá konfrontace odlišných pohledů na problém. V kombinaci se samotným příběhem mi připadala většina témat zpracovaná dostatečně na to, aby mě tento dlouhý dvojdílný film navzdory výhradám dokázal opět pohltit i poté, co jsem chvíli začínal litovat, že ho vůbec sleduji. Každá kapitola přinesla cosi zajímavého a závěrečné vyústění po zdánlivém blýskání se na lepší časy a nečekaném přátelství vnímám rovněž jako zdařilé. Navíc mě tady von Trier, který dlouhá léta projevoval oblibu v točení s rozklapenou ruční kamerou, překvapil skvělou filmařskou stránkou i s klasickým snímáním. Retrospektivní scéna malé Joe s otcem a povídáním o stromech byla vyloženě nádherná, jak obsahově, tak vizuálně. *** ...si říkám, jak bych vlastně mohl von Triera oblibovat, kdyby netrpěl potřebou za každou cenu co nejvíc šokovat tam, kde by k působivému prožitku stačil klidně pouhý kus zneklidnění z již tak kontroverzního obsahu. // PS: „Hey, Joe“ v šansonovém podání Charlotte Gainsbourg zní přímo mysticky. :) [65%] (viděno v nezkrácené režisérské verzi) (19.08.2022)