Ochranné zbarvení

Dlouho doznívající facka jednoduchému vnímání morálky, konformismu, cynismu a oportunismu. Sledujeme, kterak spolu zápasí naivní idealismus, přesvědčený o tom, že ví, že koná tak, jak je to správné, a poněkud unavený pragmatismus, který se řídí tím, co mu přinese užitek, a který si už pomalu začíná uvědomovat, že z využívání druhých se taky nejde těšit donekonečna. Mistrně napsané a geniálně pointované - výsledek "sexuálních" snažení obou hlavních postav. Tento snímek přináší především nesmírnou porci nejistoty, neradí, neléčí, nenabádá, nemoralizuje. (08.07.2008)

Jsem na sebe velmi nahněvaná, že jsem si před třemi lety nezapsala svůj bezprostřední dojem, protože ho teď nemůžu konfrontovat s aktuálním posunem. Teď si představuji něco romantického a fatálního, ale tehdy to bylo rozhněvání? pohrdání? bezbarvost? (25.11.2013)

Morální střet dvou postojů. Na jedné straně mladý magistr Jaroslav plný ideálů. Na druhé docent Jakub, cynik přizpůsobující se okolnostem. Soupeři se setkávají na letním táboře jedné z polských univerzit. Spor se pomalu začíná vyhrocovat a vede k nevyhnutelnému konci. Film spolu s Wajdovým Člověkem z mramoru vyvolal v Polsku obrovskou senzaci. Jeden ze základních kamenů kinematografie morálního neklidu. (09.01.2007)

"Morální neklid!" je jev typický pro pozdní stalinismus a postupné vyhnívání někdejších ideálů. Jakoby bezrozporný povrch usazující se společnosti s jasnými východisky a zaběhanými rituály přerůstá postupně a velmi poznenáhlu do mravního rozkladu. Zhruba tak lze rozumět kontextu konfrontace dvou mravních konceptů, které jsou navenek vzdálené až protikladně, ale u nichž zejména v závěru filmu tušíme jejich budoucí splývání. Film je ozvláštněn pohledem do "vnitřností" studentské odborné činnosti a za pozlátka akademických titulů. Koroze rezignace, prostupující závěrečnými scénámi, je v tomto ohledu zvláště výmluvná. A naši současnost předjímající. (18.01.2009)

Inteligentný film o inteligentných neinteligentoch, nie len pre inteligentných. Krásne dialógy vyplnené výmenami názorov, ale chýbalo tomu viac šťavy a podnietenejšia zápletka. 75%. (15.03.2010)

Další Zanussiho cesta do hlubin duše polského vysokoškoláka. Ve Struktuře krystalu mi to přišlo až půvabné, v Iluminaci poněkud destruktivní a divácky nepříjemné až nepřijatelné a zde? Ochranné zbarvení má sice ušlechtilou tendenci, ale pokud se člověk zabývá sám studiem, mohl by zaujmout k akademické půdě velmi, ale skutečně velmi negativní postoj. Ba přímo by to v něm mohlo vyvolat morální neklid. (23.06.2017)

Zanussiho filmy mě vždycky spolehlivě dostanou do stavu apatické sklíčenosti, ze které se musím pokaždé pořádně vyspat (abych se však probudil opět do stejného světa, který Zanussi tak bravurně ve svých filmech analyzuje). Idealistické vědecké embryo Jaroslav se na soustředění studentů lingvistiky dostává do sporu se svým kolegou - cynikem a těžkým pragmatikem doc. Szelestowskim. Lze v životě uplatnit myšlenku rovnosti šancí, nebo je spravedlnost jenom kost hozená idealistům, aby si na ní časem vylámali zuby? Jaroslav je na začátku své akademické dráhy. Zatím nenesl tíhu větší odpovědnosti a myslí si, že spravdelnost patří mezi nejvyšší imperativy - což však kolega Szelestowski sarkasticky zpochybňuje. Svět je takový, že je úplně putna, když máte nejlepší práci, ale jste přitom z instituce, kterou váš šéf nesnáší... Je úplně jedno, co si myslíte - říct musíte jen to, co se od vás slyšet chce... A nemusí jít jen o akademické prostředí, problém je univerzální. Aby člověk přežil (obrazně i doslova), musí být neustále ve střehu, musí se naučit mazat med kolem pusy, musí se naučit politikařit... Vytvářet iluzi, přetvařovat se, probíhat životem jako chameleon - tu zeleně, támhle žlutě či oranžově, před panem rektorem fialově, úředníkem na magistrátu modře, u tchýně hnědě... A Zanussi tento věčený problém ve svém filmu zobrazuje dokonale - věcně, na celkem typickém (a sobě blízkém) příkladu akademické komunity, s nejednoznačným, ale velmi podnětným vyústěním. Ochranné zbarvení je pro mě spolu s Konstantou zatím nejlepší jeho film. (28.12.2008)

Tuhle lednici si nekoupím. (13.10.2014)

Jeden z mála polských filmů bez válečné tématiky, které jsem měl možnost vidět. Ač je natočen v sedmdesátých letech, působí nadčasově a i v současné době stále aktuálně. Svým zpracováním zapadá do repertoáru filmových klubů, kde by jistě vyzněl velice působivě. Docent Jakub (jak nevinné jméno) je ve své roli přesvědčivý, až jsem nabýval pocitu, že v osobním životě musí být stejný podvraťák. Hold svět akademických titulů je krutý. Někdo má právo větší, někdo menší. Proto jsem moc rád, že studuji vysokou školu… :-D (29.01.2011)

Zanussiho film, ktorý je základným kameňom kánonu poľského kina morálneho nepokoja (často prezývaného aj kino sociálneho nepokoja, pretože komunistov slovo morálka desilo aj v spánku) je veľmi komorným príspevkom do prúdu "čistého" realizmu, reflektujúceho súčasné spoločenské témy a zobrazujúceho zlo. Uzavretý socialistický mikrokozmos akademického prostredia tábora kdesi v odľahlej provincii predstavuje živnú pôdu pre dialóg medzi dvoma predstaviteľmi národnej inteligencie. Mladý Jaroslav predstavuje generáciu idealistickej mládeže, veriacej vo večné morálne a etické hodnoty. Jeho protivníkom je starší Jakub, ktorý by mal byť mentorom a ideálom, ku ktorému je možné vzhliadať - vzorom, aký vyžaduje štát. Film sa však neobmedzuje na čas a miesto - v príbehu sa vyskytujú prvky folklórneho charakteru a spomínajú sa roky, ale univerzálnosť témy moci a krutého civilizačného výdobytku kariérizmu je aktuálna i dnes. V psychologickom vnorení do postáv ide až na kosť a pred divákom odhaľuje obnaženú pravdu, ktorá sa v systéme, postavenom na veľkých gestách a malých skutkoch, stáva bájnou alegorickou postavou. Elegantné metafory idylickej prírody a človeka ako jedinca i kolektívu, ktorému dominuje pokrytectvo. Svet v ktorom nemá čisté svedomie miesto - ten náš. Zanussi však postúpil ešte o krok ďalej, keď odmietol prevziať národnú cenu, ktorú mal právom dostať Wajdov, komunistickým aparátom odstavený, Muž z mramoru. Odvážne a nebezpečné, ale systém pravú podstatu jeho filmu i tak neobjavil. To len finálne potvrdzuje Zanussim predkladaný fakt, že v tej dobe nerozhodovali múdri ľudia - tí len stáli v pozadí a ťahali za povrázky. Ľudia dokonale skrytý pred systémom vďaka svojmu ochrannému sfarbeniu. 85% POZNÁMKA: Zhliadnuté v rámci semináru o poľskom filme. (05.11.2014)

Věrný popis mravních rozporů a vynuceného úpadku svědomí v dobách života pod komunistickou krustou. Možná to může sloužit jako varování před pokusy se tam vrátit, ale jako film, který by dnes byl natolik naléhavý, aby zaujal, to už nefunguje. Je to dlouhé, stále se opakující, pomalé, vyčpělé. (19.10.2012)

Pokiaľ ste unavení z typického artu, ktorý má klasický scenár a prostredie, budete mať určite z Ochranného zafarbenia radosť. Namiesto výraznej zápletky sledujeme dialógy mladého a staršieho profesora, z ktorých sa už jeden rozhodol, kdežto druhý v sebe vedie ešte boj. Chvíľu potrvá, než vám dajú tieto dialógy zmysel, lepšie ich hneď neriešiť, ono sa to časom vykryštalizuje a postavy sa bez ochrany vyfarbia. Tešte sa radšej z filmovej reči, ktorá ukazuje nahých, idealistických študentov v kontraste s neprirodzene červeno "zafarbenou" manželkou prorektora, mŕtve vtáča ako symbol kariérneho vzostupu cez mŕtvoly, dialóg o ochrane mláďat v prírode a sledovanie ochrany ľudskej matky pred študentom, atď, atď... (01.10.2012)

Moje prvé zoznámenie s filmami Krzystofa Zanussiho nevyvolalo vo mne búrku nadšenia. Ochranné sfarbenie je zaujímavé iba brilantnými dialógmi, ktoré slúžia ako zbrane pri strete dvoch pracovných, morálnych a životných postojov. Dialógy som si však mohol prečítať, bez nutnosti vidieť film, ktorý k nim takmer nič nepridal. Okrem dvoch hlavných predstaviteľov boli ostatné postavy ploché, nevýrazné, Angličanka a čkajúci študent mi dokonca pripadali trápne. Celkove vnímam tento film ako mierne nadpriemerný a s ohľadom na slávu jeho režiséra som určite čakal viac. (23.10.2012)

Monochromatičnost, jasně strukturovaně definovaná pyramida moci a hlavní hrdina Jarek, který opatrně zkouší, nakolik ji může využít pro své vlastní chápání spravedlnosti. Jarek je prostřednictvím svého znuděného kolegy Jakuba konfrontován s otázkami svědomí a etiky. Jakub obhajuje názor práva na existenci - kdo existuje, vítězí. Podle něj v sobě máme jako lidské bytosti vypěstované svědomí, které naštěstí zeslabuje sebevědomí. S Jarkem vede dlouhé debaty a manipuluje ho do situací, ve kterých zkoumá sílu Jarkových, možná sice alibistických, ale přesto morálních zásad. Vše ve vygradovaném finále končí remízou přizpůsobivosti cynismu a naivního idealismu. (08.01.2012)

60% (18.11.2009)

ČESKÁ TELEVÍZNA PREMIÉRA (s titulkami): ČT 2 = ?.?.199?+ČESKÁ TELEVÍZNA PREMIÉRA (s dabingom): ČT 2 = 1.10.2012, réžia českého znenia (ČT 2012) = JANOŠ VACULÍK - Ďakujem ČT, že pristúpila k nadabovaniu tohto skvelého filmu a že priblížila "Kino morálneho nepokoja" aj nám, intelektuálne vraj menejcenným divákom. :-) (2.10.2012) (02.10.2012)

For Me 84% (13.06.2011)

Mé první seznámení s tvorbou K. Zanussiho díky ČT 2 a velká spokojenost. Hlavní téma sváru mezi naivním idealistou a zkušeným chameleonem mi je celkem blízké a zajímá mne. Vyzdvihnul bych herecké výkony v hlavních i vedlejších rolích. V závěru to trošku sklouzávalo až k absurdní grotesce, která ale náramně pobavila. (01.10.2012)

Je lehké být zásadovým idealistou, zavírame-li oči před nepříjemnými fakty nebo nemáme-li žádnou reálnou odpovědnost. Líbí se mi, jak všechny velké Zanussiho filmy - v čele se Strukturou krystalu a Ochranným zbarvením - vyznívají nejednoznačně. To je kvalita všech nadčasových uměleckých děl, a ostatně i lidského života. Nedávno jsem slyšel pozoruhodné doznání jiného režiséra "morálně neklidných" filmů Istvána Szabóa: Přiznal, že v šestapadesátém, po příjezdu sovětů do Maďarska, začal spolupracovat s tamní StB - a nelituje toho. Kdyby to neudělal, zemřel by jeho přítel. - Myslím, že velké Zanussiho filmy k tomu poskytují komentář: Žijeme ve světě, kde neexistuje konflikt mezi dobrým a špatným, ale mezi špatným a ještě horším, a kde se současně "člověk občas musí přiklonit na jednu stranu, chce-li zůstat člověkem". (jak píše Graham Green) Zvířatům mezi námi ovšem stačí ochranné zbarvení. (17.05.2008)

Jo, zase další povedený Polský film. Nějak jsem na něj neměl nikdy moc chutě, ale teď to bylo v TV a já neodolal. Jsem tomu rád. (22.10.2012)