Struktura krystalu

Co vznikne spojí-li se Intimní osvětlení s Cechovem a učebnicí fyziky? Originální snímek, který k porovnání dvou způsobů života větvících se z jediného kmene přistupuje zdrženlivěji než Passerova sonda a opravdu se jasný obraz spíše lomí, jako když se na něj díváme prizmatem krystalu. I tak je neméně podmanivý a má svojí zvláštní poetiku. (23.09.2011)

Sám Zanussi, když nám tenhle film uváděl, tak nás upozorňoval, že se máme připravit na pekelnou nudu. A ano, nuda to byla...ale taková zvláštní. Film i přes naprostou absenci akce a výraznějších chvil zaujme a uplyne velmi příjemně. Do zápaisníčku jsem si zapsal "film dýchá". Už nevim, co jsem tim přesně myslel, ale asi něco důležitýho ;-) . (FNR Písek 2009) (09.08.2009)

Minimalizmus, tak netypický pre tohto režiséra, mi nevyhovoval. Len jasný, rozpracovaný a ostrý konflikt ideí dáva filmom o morálke "zmysluplný říz". Ten tu narozdiel od neskorších Zanussiho filmov, ustúpil na úkor prírodnej, takmer idylickej atmosféry len s náznakom sporu / sporov. Film mal vhodnú dĺžku, akurát na to, aby sa divák nestihol začať nudiť. Synchronizácia hudby a obrazu bola skvelá. (28.10.2008)

Ne vždy se naskytne možnost zhlédnout film, který postrádá konfrontaci, je pozitivní a dokonalým zobrazením vytčeného úseku skutečnosti vybízí diváka k jeho vlastnímu nepředpojatému výběru. Věk umístěnek, věk raného relativně stabilizovaného komunismu byl i věkem generace, která v dětských letech prožila válku jako vzdálenou vzpomínku, jež se do jejího života obtiskla stejně nezřetelně jako "budovatelská" éra prostě proto, že se nijak nedotkla jejích naprosto občanských ideálů a hodnot. Určitá mravní rozpolcenost vnějškově úspěšnějšího hrdiny je zesílena naznačenou rodící se vyprahlostí jeho budoucího života; jednoznačně však nevyznívá ani alternativní model života na venkově s jeho limity. Zamyšlení, volba, alternativa. Zenit života, který je ještě mladý, ale v kontextu doby už znamená současně zřetelný přestup do středního věku raně pokristovských let (Jehudovi-Ježíši mělo být v okamžiku jeho ukřižování zhruba 33 let). Jako diváci i jako pamětníci jsme uváděni do blížícího se bodu zlomu režimu a doby, která je i není součástí dějinné identity nejen polské. Zanussimu se mohlo již tehdy - a nemusí na tom nic měnit ani dnes - upřímně blahopřát k zdařilému debutu úrovně, která pro mnoho tvůrců zůstane po celou jejich dráhu tušeným, ale nikdy nenaplněným životním snem. (17.09.2008)

V půvabném raném Zanussiho filmu se téma vynořuje postupně, krystalizuje v rozptýleném duchu, jako světlo se jednotlivé motivy odráží proti sobě i souvisle ze všech jeho složek. Formálně jde o vzájemné tření několika ploch: děj je sice chronologický, ale střih překotný a ostré přechody a předěly signalizují vratký pohyb po hranách - scény se nejprve zdají jasné a hladké, ale vždy se musí zlomit v záhybu tvaru. Dynamickou krystalickou strukturu umocňuje hudba Wojciecha Kilara – ostré tóny či vibrafon, zvuky jako jiskry či laser odněkud vystřelené a někde napjatě rezonující. Snímek ukazuje setkání přátel z katedry fyziky, jejich osudy se konfrontují a třou o sebe ve ztišené zimní náladě, sled scén, epizod, vzpomínek však účelně klid rozrušují. Film-krystal zrcadlí podobná témata jako Intimní osvětlení (1965) Ivana Passera, různé podoby kariéry a využití znalostí získaných na škole, nostalgii, plynoucí čas a osamění; v polském filmu se však pracuje jinak – české snímky více spoléhají na vtip a komické ztvárnění situací a divák se dost času směje. Poláci jsou duchovnější; na odlehčený tón tolik nespoléhají a prožitek tak může být i poněkud čistší, soustředěnější. Jedno srovnání: tam, kde by moment náhlého probuzení dědečka při hlasitých televizních tónech v českém filmu doprovázela série vtipných hlášek a přídavná komika, tam se polští protagonisté pouze jemně pousmějí a v tichém pobavení mlčí. (16.01.2012)