Arrugas
Wrinkles
Režie:
Ignacio FerrerasKamera:
David CuberoHudba:
Nani GarcíaHrají:
Tacho González, Álvaro Guevara, Mabel Rivera, Raúl Dans, Mallory Moye, Bill Parks, Cullen McCarthyVOD (2)
Obsahy(1)
Ignacio Ferreras staví svoji jímavou studii přátelství dvou seniorů na neodolatelně sympatických, avšak uvěřitelných postavách a na umně vystavěném civilním příběhu. Ten se odvíjí od fantazií, úzkostí i zapomnětlivosti svých protagonistů a se stejnou lehkostí jako oni přechází od přítomnosti k minulosti a zase zpět. Pro svou myšlenkově podnětnou, a přesto univerzálně přístupnou reflexi stáří zvolil režisér techniku jednoduché, od detailů oproštěné ruční animace. Takový přístup je sice na hony vzdálen dnešním možnostem digitální replikace reality, avšak jistou omezenost v rozhýbanosti kresby bohatě vynahrazuje citlivé vystižení gest a výrazů tváře postav, připomínající práce Raymonda Briggse. Divák si tak může vychutnat množství jemných psychologických detailů, doprovázených realisticky věrnou zvukovou stopou. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (52)
„Copánku, popletl jsi mi léky.“ - „Vážně?“ - „Zapomněl jsi na Viagru.“ Se smutkem, jistou hořkostí, ale i střízlivostí, humorem a nějakým tím nadhledem o stárnutí a životě v domově důchodců, tedy věcech všedních, ale ne až tak příjemných, které čekají na všechny věkem či stavem „požehnané“ z nás. Ovšem možná ještě víc je film o síle skutečného přátelství…Chvílemi ne tak úplně tušící Emilio skončí v domově důchodců, kde třeba takový bazén je jen na okrasu a společenská místnost „tepe životem“. Pak ale zjistí, že osazenstvo není tak nudné. Argentinský vtipálek Miguel nenápadně okrádající svěřence, komunikativní blondýna Antonie škemrající o jídlo pro vnuka, Dolores a její švindlíř Modesto, „marťanů“ bojící se Carminie a další tvoří zajímavou sestavu. „Rockefeller“ postupně pochopí, že nejdůležitější je neupadnout do deprese a neskončit na horním patře… Tomuto malému, ale o to hezčímu filmu dávám solidní 4*. „Neboj se, příbuzní jsou jako turecký med, celý rok je nemáš, jenom na Vánoce.“ - „Ano. A obojí umí hnout žlučí.“ ()
Sekce Variety, která každoročně představuje deset vycházejících talentů evropského filmu, mě letos v mnohém zklamala, Vrásky mě však nezklamaly vůbec. Narozdíl od ostatních filmů mladých režisérů, kteří letos na festivalu představovali své dílko, jsou totiž originální jak zpracováním, tak i příběhem. Oproti strnulé animaci u Krále čuňat, kde postavy při chůzi vypadaly, jako kdyby se snažily napodobit moonwalking Michaela Jacksona, byla Ferrerasova animace krásně čistá, "pohyblivá" a vystihující psychologické pochody postav. Navíc příběh jako takový je nesmírně lidský, místy překvapivý, krásně citlivý, v každé scéně zajímavý a, jakkoliv to slovo nemám ráda, i poetický. [47th Karlovy Vary International Film Festival] ()
Tenhle film jednou pustím rodičům :). Chvílemi lehce depresivní, leč ve výsledku úsměvný a po výtvarné stránce bezchybný pohled do života v domě pro seniory - 75%. [47. MFF Karlovy Vary] ()
Připadá vám, že je to jen pár dní, co jste zakusili svůj první polibek .. snad jen pár chvil, kdy jste se poprvé milovali .. a najednou je z vás omšelý dědek, který se ztrácí ve své zastřené mysli a mladí ho stěhují kamsi do domova důchodců. Hrozná představa. Ono člověku při tomhle pomyšlení, že i on jednou bude starý a zapomnětlivý, naskočí nějaké ty Vrásky. Proto je tenhle animák spíš takovým decentním nakopnutím pro všechny, co ještě mohou naplno žít, že by si měli ten čas pořádně užívat a nepromarnit ho .. ()
[SPFF 2012, Sydney] Oveľa slabší, pri troche blahosklonnosti seniórny "Prelet nad kukačím hniezdom" v ktorom sa nejedná o stret konformity s nekonvenčnosťou, ale o konfrontovanie staroby s jej možnými, bezútešnými následkami. Tie sú tu jak odľahčené cez výrečnosť a čipernosť spriatelených dôchodcov, tak nesentimentálne umocnené skrz výskyt sprievodných ochorení, nenapraviteľných nepríjemností. Starobinec = blázinec, prebývajúci uvrhnutí do zabudnutia bez opýtania, s nekonečnou haldov spomienkových útržkov (vlak), s túžbou byť opäť mladý/slobodný (útek), ale aj rezignáciou presýtení kedže život zľutovanie nepozná (Alzheimer). Premise sa teda moc vytknúť nedá, pozdávala sa mi aj nenáročná animácia, ktorá sa pozorne upriamovala na mimiku a sem-tam pozoruhodne skĺzla do pár sekundových sekvencí zahrúženia/precitnutia. Skôr mám výhrady k samotnej realizácii storyboardu, ten mi príde polovičatý, v niektorých častiach nešťastne odfláknutý a kompenzovaný prostredníctvom neustáleho kecania...čož môže byť napadnuté argumentom, že nič iné im neostáva, ale s tým nesúhlasim pretože náznaky tam jednoznačne boli a to čo do postáv, tak príhod. Štvrtú hviezdu tam nevylepím len kvôli tomu koncu, ktorý síce chápem, no "Arrugas" - záležitosť predovšetkým pre dospievajúcich/dospelých - by isto zniesol a takisto by mu prospel o niekoľko minút skorší cut. ()
Nikdy bych nevěřil, že se dá o strastech stáří natočit tak výborný film, který má v sobě všechno, humor, emoce, dokonce i napětí (obzvlášť zcela poslední scéna, děsivější než všechny horory, co jsem loni viděl, dohromady!). Animace je velmi dobrá a působí svěže, například díky roztřesenosti kamery v pár scénách. Dokonce je díky animaci výsledek mnohem poetičtější, než by kdy byl hraný (nehledě na to, že herecký ansámbl by mohl v půlce odejít do věčných lovišť). Jednoduše dobrej film. " Na to aby se člověk cítil mladý neexistuje nic lepšího, než paranoia, viď že jo. " ()
Jeden z najlepších animovaných filmov. Fascinoval ma pri snímke aj obrovský zmysel pre detail. Vybavenie miestností domova dôchodcov, správanie jednotlivých postáv príbehu, animované pozadia a vôbec celková výprava. Je to skvelé animované dielo, kde všetky pohyby postáv sú tak reálne, že máte pocit, že ich hrajú živí herci. Pre svoju myšlienkovo podnetnú a napriek tomu univerzálne prístupnú reflexiu staroby, zvolil režisér techniku jednoduchej, od detailov zbavenej ručnej animácie. Takýto prístup je síce na hony vzdialený dnešným možnostiam digitálnej replikácie reality, avšak istú obmedzenosť v rozhýbanosti kresby bohato vynahrádza citlivé vystihnutie gest a výrazov tváre postáv. Pri filme sa teda bavíte, ale súčasne z neho i mrazí. ()
Emilio: Podívej se na to, sotva dojedli a už stojí frontu na uložení do postele. Každý večer to samé. Proč tak spěchají? Miguel: Potřebují pomoc s uložením se a není tu dost pečovatelů, někdy čekají i hodinu. Emilio: Proč mezitím nědělají něco jiného? Miguel: Něco jiného? Tady se jen jí, spí a sere. Paní: Migueli, teď jíme! ()
Jeden zapadlý dům pro důchodce a staré lidi, kteří potřebují speciální péči, jenž se stává dějištěm velikého množství nejrůznějších vztahů, příběhů, problémů, zápletek i šťastných konců. Mile animovaná pohádka na dobrou noc, jen, kdyby reálnost příběhu a součané problémy stáří nepřidávaly vrásky opravdové... ()
Hneď po filme som volal starkej. Pravdivé a dojímavé. ()
Během úvodu jsem si trochu udiveně říkal, proč se tvůrci rozhodli vytvořit celovečerní animák zrovna z příběhu více méně realistického, který mohl být bez problémů i hraným. Velmi brzy mi však došlo, že v hrané podobě s živými herci v důchodcovském věku by takový příběh z domova důchodcu zdaleka neoplýval tolik kouzelnou a osobitou poetikou. Vzhledem k samotnému ději by z toho poté navíc mnohokrát dýchala slušná deprese, což předpokládám nebylo rozhodně cílem Vrásek ze srdce věnovaném všem dědečkům a babičkám, ale nakonec i nám mladším a mladým. Skutečně zdařilá animace, která ve scénách z exteriérů dokáže navodit i podmanivou atmosféru, má také silný podíl na zážitku z filmu, z něhož na mě i přes jistý smutek v ději dýchal často i příjemný pocit. Emilo "Rockefeller" a Miguel se mi coby hlavní postavičky velmi brzy zapsali do srdce a jejich společné drama protkané silným poutem i vřelým humorem na mě dokázalo výrazně zapůsobit i v animovaném podání... Slovo animace údajně pochází od latinského anima, což znamená duše a tento film svou duši nejen v rámci těch animací rozhodně měl. [85%] ()
"Jak se jmenuje ten pán, co mi pořád něco schovává?" Příběh ze života španělských důchodců, pro které je největší hrozbou přestěhování do vyššího patra, pro nemohoucí. Smutné drama, ale asi si Španělé nemají na co stěžovat. Z českého domova důchodců by se dozajista jednalo o horor. ()
47th KARLOVY VARY INTERNATIONAL FILM FESTIVAL 2012 - VARIETY´S TEN EURO DIRECTORS TO WATCH - Deset evropských režisérů očima Variety (Arrugas / WRINKLES / Vrásky) - Tak toto byla krása, to úplně nejlepší co jsem ve Varech letos mohl spatřit. Krásný příklad toho jak se může i v domově důchodců natočit tak milý, citlivý příběh s kouzelným (byť i smutným) koncem vkusně odlehčeným vtipným "pofilmem" :D... - 2. 7. 2012 - kino Thermal - Malý sál - Karlovy Vary - 1. místo - 95% ()
Animácia nie je ničím zvláštna, ale osobitná je tu sonda do duše dôchodcu, spätný pohľad na život predtým i teraz. Mnohí z nás si ale takého pokojného dôchodku v domove pre penzistov asi neužijeme. ()
Animace připomínající Iluzionistu je sice čistá a nezatížená, ale ochuzená o řadu detailů s nimiž Iluzionista zdařile pracuje. Dobře je vystavěná atmosféra příběhu, která není zahlcená sentimentem. Skopičiny starých lidí v pečovatelském domě příběh odlehčují a zároveň s nadhledem odhalují problémy stáří. Elegantně se také pracuje s přechody mezi strachem, fantazií a zapomnětlivostí dvou seniorů. Příběh by byl lépe uzavřen, kdyby skončil o několik minut dříve, kdy by si zachoval jistou vážnost namísto předvídatelného konce. Osobně je mi bližší filmy Fridrika Thóra Fridrikssona, který se ve své hrané tvorbě zabývá podobným tématem s mnohem větším přesahem. FFKV ()
Animák z domová důchodců? Mnohem větší zážitek než jsem čekala. S citem a vtipem podáno ne zrovna lákavé téma stáří a stárnutí. Smutek, bezútěšnost, zoufalství, takové emoce se daly od podobně zaměřeného filmu čekat, naštěstí ale i nějaká ta radost a naděje tam je, pokud se člověk nakonec smíří s tím, kde ji asi tak může hledat a najít. Vydařená animace ten nevšední zážitek ještě zvýšila. Viděno v rámci Challenge Tour 2017:30 dní se světovou kinematografií. ()
Závažné a zajímavé téma i pěkné zpracování (ve výtvarné i narativní složce). Navíc španělská animace, stejně jako komiksy (za všechny úžasné minimálně Blacksad nebo Čajovna u malajského medvěda), mě vždy hrozně bavila. ()
Život, fantasie, zapomětlivost, úzkost a ..... ()
Takhle příjemnou animaci jsem ve filmu dlouho neviděla, takže musím uznat, že Španělům se tenhle snímek o stáří velmi povedl. A povedl se zejména atmosférou, ať už jde o utajovaný bazén, podivně nekonkrétního lékaře, který své pacienty už neobtěžuje diagnózou nebo ono zlověstné vyšší patro, kam odchází lidé dožít. U Arrugas se vám sevře srdce nad tím, jak jsou lidé ve stáří bezmocní a vydaní napospas svým nejbližším. ()
Páni, tak tomu říkám moc příjemné překvapení. Španělský animák z prostředí domova pro seniory je natočen s velkým citem pro problematiku starých lidí, dokáže rozesmát i dojmout a přitom nikdy nesklouzává k lacinému patosu. Dva rozdílné charaktery, Emilio „Rockefeller“ a Miguel, mi dokázaly vlézt pod kůži a stejně tak jejich postupně se rodící přátelství. Je v tom plno smutku, ale i důstojnosti a nezlomné vůle. A má to scénář, za který by se nemusel stydět leckterý hraný film. ()