Dva nula

Už dlouho mi žádný film neudělal takovou radost, už dlouho mě žádný film nenutil smíchem a napětím kousat se do ruky. Film o fotbale - pro snobské intelektuály. Atraktivní obrazové kompozice, helikoptéra jak od Coppoly, prostřihy jak od Hanekeho, průzračná práce s výběrem materiálu. Je mi úplně fuk, jestli jsou návštěvníci a pořadatelé fotbalových zápasů opravdu takoví idioti, jak by se podle tohoto filmu mohlo zdát, protože já jsem se nesmála jim samotným, ale způsobu, jakým Dva nula s jejich postavami pracuje. Navíc mi tento film dokázal kvalitně zprostředkovat pocit z takové události, energii masy lidí, která společně něco prožívá. Teď už si dokážu představit, že s vypnutým mozkem by mě takový zápas mohl i hodně bavit. A úplně nejlepší je Jiří Peňás, takový můj objekt identifikace: "To mi přijde docela fotbalové, že nerozlišíš hrneček na čaj od hrnečku na kávu." (01.03.2013)

V podstatě jen sestřih záběrů na fanoušky, pořadatele nebo komentátory jednoho fotbalového zápasu. Ten sám o sobě není vyloženě důležitý, i když se jedná o derby pražských S, ale proto, že lidé zde mluví a reagují bez zábran. Není to vždy příjemné pokoukání, a v tom je síla tohoto dokumentu. Na sebe, bez zábran, se člověk nebude rád koukat. (19.07.2017)

Několik vtipných momentů se tu jistě najde, ale je to bohužel hledání jehel v kupce sena. Jednat se o krátkometrážní dokument, vyšla by mi tahle sonda do české společnosti v konečném hodnocení jistě lépe. Hluchá místa typu tříminutového nezáživného záběru na stromořadí poblíž stadionu nutno přeskakovat rychloposuvem. (05.03.2013)

Dva nula není primárně originální v tom, jak obrací pozornost od sledovaného k divákovi, ale v tom jakým způsobem tak činí. Předem byl stanoven záměr natočit reakce specificky vybraných diváků během fotbalového derby Sparta – Slavia. To by samo o sobě šlo nezávisle na průběhu zápasu natočit fádním způsobem, kdy by si kamera prostě postupně vybírala atraktivní reakce různých protagonistů. Pavel Abrahám však v Dva nula pracuje mnohem rafinovanějším způsobem. Samotný průběh zápasu mu slouží jako odrazová rampa, neboli lépe řečeno systém zvenku stanovených omezení, ve kterých se může pohybovat. Na základě těchto omezení pak staví vlastní strukturu filmu, která překračuje pouhé zachycení diváckých emocí. Je to především tří minutová sekvence, kdy dá Leo Kwueke dva góly, kde samotná forma překonává obsah a film se tak dostává na další rovinu. Může se zdát, že dva rychlé góly byly pro atraktivitu Abrahámova filmu spása, ale naopak to byla ta největší překážka, kterou bylo nutno překonat. Zde mohl film selhat, ale díky rafinovanému využití tří minutových sekvencí, které postupně zachycují reakce všech protagonistů, rohový praporek a později i letenské topoly, využili tvůrci veškerý potenciál, který jim tento vývoj nabídl. Zajímavé a mírně podvratné je především včlenění tří minutového detailního statického záběru na rohový praporek, do kterého se čas od času dostane některý z elementů fotbalové dění a zbytek si můžeme domýšlet pouze podle zvukové stopy. Působí zde napětí neviděného, které nutí ke zvýšené aktivitě čtení jinak fádního záběru. Zcela opačně pak působí záběr na letenské topoly, který má spíše uklidňující efekt, který je žádoucí po dramatu prožitém přímo v ochozech a především u rohového praporku. Kapitolou samou o sobě je výběr hlavních protagonistů a zejména skutečná autenticita jejich chování před kamerami. Abrahám lze vybral to nejlepší, co podle jeho několikaletých zkušeností Letná nabízí. V konečném sestřihu se prý snažil vybrat právě reakce, které byly podle jeho uvážení nejvíce spontánní a eliminovat ty „kamerou vynucené“. Zda se mu to opravdu povedlo je sporné, ale přinejmenším roh pana taxikáře „x“ zcela vládne a jeho obraty mu věřím do poslední repliky (2 :0)) [LFŠ 2012 - hosté: Pavel Abrahám, Tomáš Bojar] (31.07.2012)

Výchozí premisa filmu jako sociologického experimentu velmi dobrá, bohužel centrální část, která dává celému filmu tvar, je svou repetetivností ubíjející. Chápu, že se chtěli tvůrci na nejdůležitější pasáž zápasu (dva góly Lea Kweukeho mezi 10. a 12. minutou zápasu) zaměřit a prezentovat reakce na tu samou událost z více stran, ale nechápu, proč v podstatě ode všech a vždy úplně celou. Tu deklarovanou autentičnost bych se taky nebál rozporovat - i když zazní ve filmu nemálo jadrných výrazů a "nenávist" mezi oběma tábory je cítit z mnoha záběrů, tak nejedna reakce mi přišla hraná včetně častých pohledů do kamery atd. Takže nápad za 4*, výsledný sestřih mnohahodinového materiálu tak za 2,5*. Jo a Čapoun na Hrad. Jo, ne, hovno, vlastně do Senátu, to je až v druhym punktu. (21.11.2014)