Na slaměné cestě

Kolik zatmívaček, hlubokomyslných citátů, kytarových vybrnkávaček a prázdných pohledů se vejde do jednoho filmu? Neskutečně smrtící kombinace špatných hereckých výkonů (ten casting!), amatérské režie, nesmyslného scénáře, děsivé kamery a vizuální stránky podprůměrné portugalské telenovely. Postavy se smrtelně vážnými výrazy chodí od kraje ke kraji obrazu a za doprovodu násilně naroubovaných hloubavých citátů a otravné kytarové hudby pronášejí neskutečně prázdné a stupidní dialogy o spravedlnosti, víře a podobných rádoby univerzálních tématech. Při sledování tohoto skvostu jsem přemýšlel o člověku, který napsal oficiální synopsi filmu a jestli to myslel opravdu vážně, ba dokonce tomu i věřil. Smál jsem se, ale zároveň mi bylo i podobných diváků, kteří v nepochopitelnosti filmu nalezli to pravé "umění" (paní s nechápavým výrazem ve tváří ve frontě přede mnou zatrhla "excelentní"), líto. Prvotřídní meditativní odpad. 1/10 (03.07.2012)

Soutěžní sekce zase jednou ukázala svou odstrašující temnou stranu. Jakákoliv podoba s Mrtvým mužem vychází na prázdno kvůli absurdnímu a naprosto nezáživnému příběhu vedoucímu do stanice Nikam. Hlavní hrdina se potací mezi dvěma výrazy. Ovšem nejostřejší zbraní portugalského Clinta Eastwooda je jeho smrtelně dlouhý pohled. Westernový paskvil. (30.06.2012)

Protkáním několika politických (a i filozofických) citátů sklouzává film Na slaměné cestě k nechtěné sebeparodii, jež tak na sobě nosí stigma festivalového omylu. Areiasův snímek je vlastně ledabylým, až amatersky vypadajícím, a zároveň se snaží naplňovat předpoklady westernu – činí tak ovšem veskrze povrchním způsobem. Takovým, kdy jsou zakotvená veškerá klišé už v samotných (dlužno dodat, že stupidních) dialozích. Mimo jiné jde i o podstatné aspekty: údajně hlavní záporák je nefungujícím článkem, jehož „Pak ho tedy musím chytit sám!“ působí tak směšně, že by ho snad i Clintu Eastwoodovi ve svých nejlepších westernových letech bylo líto zastřelit. Navzdory všem negativům lze ale pochválit výběr hlavního hrdiny, jenž působil jako jeden z mála zapadajících aspektů do žánrového schématu - tedy pokud neměl na starosti pronést nějaký monolog/dialog. (04.07.2012)

47. KVIFF - Těžko hodnotit tento film. Krásně jsem se u něho bavil, dostával jsem na balkoně Velkého sálu záchvaty smíchu a bylo mně pak krásně. Bohužel se zde jedná o kouzlo nechtěného. Snímek na mě působil snahou zaujmout za každou cenu a zdůraznit formu (bídnou) nad obsahem (nesmyslným). Detaily typu balíky slámy, parabela a strojově pletený svetr v roce 1908 tomu dodávají zvláštní říz. (30.06.2012)

Nízkorozpočtová westernová guilty-pleasure meditácia o slobode a spravodlivosti, natočená na poliach a roliach hentam za kopcom. Interiéry nasvietené ako v televíznej inscenácii, kostýmy ako z Troch mušketierov. Atmosféra začiatku 20. storočia nulová. Divák, rozmaznaný Coenovcami či Jarmuschom má dilemu, či sú tvorcovia vážne tak neschopní, alebo sa ledabolo bavia parodovaním žánrových prvkov, navešaných na úmyselne nezmyselnej kostre. Herec v hlavnej úlohe sa podobá na Daniela Day-Lewisa. Má ostré rysy v tvári a minimalistickým herectvom ideálne zapadá do nálady filmu i konvencií žanru, ale často je stavaný do parodickej polohy. Či tým má stelesňovať nejakú demítizáciu westernového hrdinu je ale opäť odvážna úvaha. Myslím, že tvorcovia niečo také zamýšľali. Ale moc im to nevyšlo. (04.07.2012)