Obchod na konci světa

[47th KVIFF 2012] Vůbec jsem nepochopila, jak tenhle film mohl být zařazen do soutěžní sekce na festivalu ve Varech. Ano, jsem sice zvyklá, že asijské filmy jsou často prostě jiné než evropské a americké - méně slov, více jakési "lyriky" apod. Ale přece jen jsem čekala, že když už je tento japonský snímek v hlavní soutěžní sekci, tak neunudí diváka k smrti. Sice jsem neusnula (nechápu jakto), ale rozhodně jsem od toho neměla daleko. Kdyby aspoň ten nápad byl dobrý - ale mně nepřijde nic moc zajímavého na tom, že existuje obchod, kam si lidé chodí kupovat rohlík a mléko před tím, než se jdou zasebevraždit. Jasně, určitym způsobem to zajímavý je, ale třeba na krákou povídku nebo film maximálně o 30 minutách. Ale celovečerní film? Navíc téměř beze slov? Jediné scény, které mi přišly dobré: 1. když se dvě mladé japonky vydaly do obchůdku na konci světa, protože o něm všichni psali na Facebooku a Twitteru, chtěly se vyfotit a majitelka jim řekla, že jsou rohlíky otrávené. Tahle scéna aspoň měla trochu děj, slova... 2. dobrá scéna s bratrem majitelky obchodu a opilou ženou na baru. 3. záběr na nespočet bot v obchodě. Ale stačí tři krátké scény na to, aby se divákovi nechtělo spát? Ne, fakt ne. 104 je délka filmu, mně to však připadalo jako nejmíň tříhodinový snímek o ničem. Možná v tom byl nějaký skrytý význam/smysl, který jsem nepochopila. Nečekala jsem hollywoodskej akčňák s pořádnou střílečkou a krvavou sebevraždou, to vážně ne. Ale přece jen alespoň trochu nějakého základního děje by to chtělo. Jediné, co mě zaujalo, byla hudba (resp. hudební motiv založen na šplouchání mléka v lahvi - uf, zní to absurdně). A příjemná delegace, která se chtěla vyfotit s diváky. (11.07.2012)

47th KARLOVY VARY INTERNATIONAL FILM FESTIVAL 2012 - OFFICIAL SELECTION - COMPETITION - Soutěžní sekce (Kamihate shoten / KAMIHATE STORE / Obchod na konci světa) - Tak toto je snímek ubíjející svým tempem. Ten nemá zařazenou ani o stupeň menší rychlost, ale hned zpátečku. To co by mohlo být řečeno ve 20 minutách se zde řešilo skoro dvě hodiny a nakonec se nevyřeší nic a sebevrazi budou skákat dál a dál a rohlíky a mléko budou v obchodě na konci světa k dostáni dále (a stále)... - 3. 7. 2012 - kino Pupp - Karlovy Vary - 10% (10.07.2012)

Pomalé, hloubavé a bohužel trošku odnikud nikam směřující.. Ve filmu se dohromady nic moc nestane, ani nálada se nezmění.. přesto v sobě jakési uhrančivé kouzlo, alespoň pro mne, člověka se slabostí pro japonská kontemplativní dramata tohoto typu, má. Je to spíš takový meditativní impuls pro divákovu vlastní úvahu, jak k problematice dobrovolného ukončení života přistupovat a jaký k ní zaujmout postoj. Za zmínku stojí sympatická delegace :). (05.07.2012)

Tenhle film mě příjemně překvapil - něčekala jsem od japonského mladičkého režiséra moc. Musí se mu ale nechat, že film běžel bez nudných prostojů, nutil diváky koukat pořád dál a přemýšlet. Výborně ladil českému smyslu pro černý humor. Rozhodně stojí za vidění, pokud máte chuť nsa hloubavější film. (03.07.2012)

Nejrozporuplnější film z Varů pro mě a přítele. On střídavě usínal a útrpně vzdychal, já se těšila na každého dalšího příchozího, co vystoupí z autobusu..Pohltila mě hlavní hrdinka, hudba u scén, kdy Chiyo nese znovu a znovu boty z útesu, scéna kdy mi došlo, že vlastně stejné pocity jako Chiyo má i řidič autobusu..každý nákup rohlíku a mléka byl stejný a přeci jiný..Zdlouhavé filmy moc ráda nemám, i když je dost vyjímek, a k dalším řadím tenhle film o městečku Kamihate..Mě vtáhl.. (07.07.2012)