Reklama

Reklama

Současná Paříž. Odile je krásná pětatřicetiletá žena, která má svůj život pevně pod kontrolou. Vede svou vlastní, úspěšnou firmu, je šťastně svobodná a má poměr se svou dávnou láskou, nyní již ženatým Fabricem, tátou od rodiny. Takže když se Odile doví, že po své nedávno zesnulé tetě zdědila dům v Bretani, chce ho okamžitě prodat. Poprvé od dětství se vrací do domku s úchvatným výhledem na tajemné pobřeží Bretaně a okamžitě se jí vybaví nepříjemná vzpomínka na tragickou smrt svého otce. Tváří v tvář minulosti Odile zažije posun, který jí navždy změní život. (HBO Europe)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (12)

Snorlax 

všechny recenze uživatele

Poetický film plný fantazie, která se blíží až k mystičnu. Ach jo, já bych taky chtěla mít tetičku v Bretani. /// Protože mě Enšpígl sprdnul, že jsem řádně nepopsala, co se mi vlastně líbilo, rozhodla jsem tak učinit i za cenu spoilerů. Tak tedy, mám ráda francouzské pojetí mystery. A tento film měl k tomuto žánru velmi blízko. A krom toho nám kameraman spáchal tak skvostné záběry Bretaně, že se mi chtělo brečet, že nejsem, ale jsem tady. Na mě ten film působil strašně pohodově, malounko existencionalisticky s velkým důrazem na rodinu a přátelství. Zajímavě byl pojat vztah Odile s milencem. Odile vztah nijak zásadně neprožívala, bylo jasné, že ho miluje, ale není ochotna kvůli němu zemřít. A teď začnu spoilerovat. Když otěhotněla, nepotřebovala ho. Celkem chladné, ale zajímavé zároveň. A jsem docela ráda, že se tvůrci neobtěžovali moc vysvětlovat tu záhadu s utopeným. Který z bratrů se vlastně utopil? Žil s ní jen nějaký bezdomovec, který si na bývalého kamaráda hrál? Uvěřila nakonec, že bydlela s duchem? Mám ráda, když mi film položí otázky a nevnucuje mi odpovědi. Když si zodpovíte předchozí otázky, a je vlastně jedno jak, vyvstanou nové, existencionální. Podobně na mě působil film Dellamorte Dellamore. Taky by to mohla být jen ta povrchní taškařice. Ale kdo chce ve filmu vidět víc, uvidí. Abych to shrnula, je možné, že jsem si v Domě v Bretani našla mnohem víc, než co tam zamýšleli dát tvůrci. Ale o to by byl ještě dokonalejší, kdyby diváka navedl na cestu, na kterou sám nesměřoval. ()

Mlle 

všechny recenze uživatele

Retrospektiva samotářského života bojovnice, která se úspěšně vykonává s nepřízní osudu v dětství a rozhodně ještě nedobojovala. Nádech trochu jalového tajemství, které nepřekračuje hranici duchařiny a zůstává stále tady a teď. Kontakt s realitou a sebezpytování udržuje tento film v přitažlivé rovině. Výjimečný Intelektuální prožitek ani hluboké emoce se nekonají, ale film dokáže vtáhnout do děje, nabízí psychologickou zápletku, vhled do nefunkčních citových vztahů, a je rozhodně stravitelnější než 85 % současné světové produkce. Vanessa Paradis znovu potvrzuje svůj mimořádný herecký talent. Tato sympatická, ale přece jen poněkud nezajímavá a nemastná–neslaná popstar francouzského Ein Kessel Buntes lety profesně překvapivě vyspěla, jako zralá herečka má rozhodně co nabídnout. Její postavy jsou detailní, hodnověrné a přirozené. ()

Reklama

vesper001 

všechny recenze uživatele

Moc jsem si přála napsat, že se Enšpígl mýlí, a že jde o první spršku z nové vlny francouzské filmařiny, ale musím mu dát za pravdu a doufat, že tsunami zchladí hlavy všem, kdo by měli v budoucnu chuť a prachy na podobnou „tvorbu“. Zpočátku se vše vyvíjí slibně, krásné bretaňské exteriéry, příjemná hudba, hrdinka je sice trochu ducha mdlého a její milý vypadá jako použitý smeták, ale kdo je bez chyby, že jo. Pravá dekadence začne ve chvíli, kdy Odile začnou balit živí-mrtví, scénář uvolní stavidla filmařských ambicí a před zděšeným zrakem diváka se začne odvíjet nefalšovaná duchařsko-filozofická hovadina. Pejsek s kočičkou se asi definitivně pomátli, když se rozhodli do dortu zamíchat magii, přemoudřelé dospívající emo, romantickou chvilku, kdy dva milenci čekají na potrat (!!!) a repliky à la „musíš se naučit žít s mrtvými“. Zlatým hřebem je pak závěr, kdy vyjde najevo, že tvůrci řešení svých urputně vykonstruovaných hádanek neznají, a tak nechají příběh Odile i její šestý smysl vyšumět do ztracena. Nebýt Vanessy Paradis a pobřežních kulis, dám s potěšením odpad!. ()

Enšpígl 

všechny recenze uživatele

Tenhle film nemohl mít lepší startovací pozici. Francouzský film jsem neviděl na můj vkus strašně dlouho, Vanessku zbožňuju a vůbec jsem velebil HBO, že si taky konečně vzpomělo dát něco ze současné francouzské kinematografie, ale všechno nakonec dopadlo úplně jinak. Až do příjezdu Vanessky do Bretaňě je všechno OK. Odile zaujala, já napjatě očekávám události minut příštích, jenže najednou se do toho začnou srát sny a představy hlavní hrdinky, který jakoukoli atsmoféru totálně rozmrdávaj. Chvílema to vypadá jako comedy, pak je tam zase poměrně dramatické vložka, které se ještě před chvílema jevila jako vložka romantická, a mě hrozně mrzelo, že se všechno nenechalo na Vanessce a jejím hereckým talentu a překrásných exteriérech Bretaňě, jenže to by prostě scénarista musel bejt člověk a ne Hurvínek . Tohle hodnocení mě fakt mrzí, a doufám, že sem napíše koment ještě někdo z té normální uživatelské části csfd s opačným hodnocením než já, protože je dost možný, že mě něco podstatnýho uteklo. Nevěřím totiž tomu, že by Vanesska, vzala blbej scénař. ()

Hpatrik 

všechny recenze uživatele

Nejsem si jistý jak mám tenhle film uchopit, a to hlavně díky podivnému způsobu vyprávění příběhu. Exteriéry jsou fajn, ale až tolik krásy francouzkého venkova si tu člověk moc neužije, když se film odehrává stále okolo jednoho domu. Nevím, možná jsem tenhle styl vyprávění prostě jen nepochopil, ale to nemění nic na mém hodnocení. (viděno s dabingem) ()

Galerie (6)

Reklama

Reklama