Na lovu

6/10 Postupem casu se z hustoatmosfericke kriminalky, kde tece sperma a krew z kozenych cepic proudem stal jen zbrkly utek do finale, aby neodradili aspon tech par vytrvalejsich divaku se silnejsimi zalud(k)y. Psychologie je nacrtnuta ve velmi ledabylych tazich, jak na strane teplouske, tak na strane policejni ci osobni. Bohuzel spousta veci zustane nedodelanych a rozdelanych se spustenymi kalhotami na pul zerdi, takze o pohnutkach a jejich eventualnim vyusteni si musime asi jenom precist v originalni predloze. Skoda, jistych lapsu mohl to byt jeste silnejsi zazitek - tentokrat dostal divak az moc volnosti... (15.11.2011)

Friedkinova Modrá ústřice, z které vám zmrzne úsměv na rtech.. Ohledně věrohodnosti zobrazení newyorkských gay klubů 70.let nemohu sloužit, poněvadž jsem je nenavštěvoval, ovšem díky dokonalé hudební i zvukové složce (kdo by řekl, jak účinně působí tření koženého materiálu..!) a zneklidňujícímu feelingu můžu zaručit, že vám bude atmosféra dusivě přitláčet prsty na hrdlo a zdánlivě mnohoznačný konec dopřeje extázi v oblíbené disciplíně D.Carradina asfyxii (erotická praktika škrcení). Pacino byl pro role rozervanců stvořen a v ponurém Cruising předvádí svůj další nezapomenutelný koncert muže, nastupujícího do výtahu za Harry Angelem.. (09.12.2009)

Možná je to atmosférická krimi, možná má děj spád a je napínavej, možná že mladší vydání Ala Pacina hraje skvěle, možná že je tam příjemná role Karen Allen a možná, že film má myšlenku i padnoucí hudbu, ale přes ty humusárny já se prostě nepřenesu. Například záběr do nechutně vyhlížejícího SM klubu na tančící nahý potetovaný zadky, Al Pacino si maluje obočí, další nahý zadky, dál jsem nechápala, jak se u policejního výslechu najednou zjevil dvoumetrovej černoch v klobouku, až na nějaký bandáže nahej a vrazí Alovi jednu pěstí, načež se otočí (záběr na nahou prdel) a odchází si do křesla číst noviny. Nedivím se, že gayové proti "vypuštění" tohohle filmu protestovali. Upřímně říkám, že už se na tohle nikdy znovu nepodívám. (28.09.2011)

Při vší úctě, ani čekání na Godota není taková nuda jako četba místních komentářů, zabavilo mě akorát tipování, který uživatel bude pobouřeně kázat proti homofobnímu ladění snímku a kterému bude naopak stříkat homofobie z pera, ehm. O těch druhých si myslím své "své" = "když mi něco nevoní, nestrkám do toho nos ani jiné orgány"), k těm prvním jen tolik, že označovat Cruising za homofobní propagandu znamená zaměňovat symptom za příčinu, což je, jak každý medik ví, základní chyba k diagnóze, vedoucí časem k nevyhnutelnému exitu. Ve výsledku je totiž daleko zhoubnější trvat na tom, aby se jisté věci zobrazovaly výhradně v pozitivním světle, protože pozitivní diskriminace nepřestává být diskriminací, zato je velice účinnými klapkami na očích, které zužují zorný úhel do tunelového vidění, a že je něco dobré pro drožkářskou kobylu ještě neznamená, že je to dobré pro lidské mraveniště. Tím, co staví Friedkin na pranýř, je naše netolerance a potlačování všeho, co se nám nehodí do krámu, do tmy, a naši následnou fascinaci tmou, kterou jsme sami způsobili a přesto fňukáme, že nám někdo zhasl. Jenže jak zpíval Johnny Cash, What's done in the dark will be brought to the light, a jak pravil Fritz, hledíš-li dlouho do propasti, pohlédne i ona do tebe. Zda se jí to, co vidí, bude zamlouvat nebo ne, toť otázka pro posthamletovský svět... Od Friedkinova mnohoznačného rozloučení s érou, v které bylo HIV jen náhodným nesmyslným shlukem písmen, se dá čekat leccos, musím se ale přiznat, že jsem nečekala, že Achillovou patou, na kterou bude Cruising kulhat, bude zrovna Al. Kdyby místo poněkud bezvýrazného proplouvání polosvětem zvolil kurs podobnému tomu, s kterým křižoval Mořem lásky, bylo by to za plný počet. (13.01.2012)

Cruising je chvílemi až nepříjemně naturalistická kriminálka o vyšetřování vražd v New Yorkské homosexuální komunitě. Film ve své době vzbudil poprask nezvyklou otevřeností a odvážnými scénami z tamějších gay klubů a přestože se doba změnila, vášně vyvolává dodnes. Najdou se šokovaní aktivisté přísahající, že to takhle před 40. lety na opačném břehu Atlantiku naprosto jistě nevypadalo a že je film homofobní až hrůza. Není tomu tak. Sedmdesátá léta byla divoká a večerní zábava tehdejší BDSM gay komunity byla zhruba tak pohoršující a typická, jako volná láska hippies o dekádu dříve. Ostatně nemělo to dlouhého trvání. Za rok po premiéře Cruising se objevil AIDS a z bezstarostné promiskuity se stala ruská ruleta, na níž měl málokdo nervy. Tolik k úvodu. Film se může pochlubit slušnou atmosférou, skvělou výpravou a tradičně výborným Al Pacinem. Bohužel se občas nepěkně táhne. Chybí mu větší tah na branku a neškodilo by přidat na napínavosti. Režisér prý musel vystříhat přes půl hodiny nejsyrovějších záběrů. Dvouhodinová verze by byla úmorně dlouhá a nejspíš by ji kina odmítla. Už takhle některé scény vypadají, jako kdyby je točil Pier Paolo Pasolini. (25.08.2019)