The Green Inferno

Nie som si istý, čo chcel Eli Roth povedať. Kanibalizmus je zlý? Je. Extrémni ochranári prírody môžu byť väčšie svine, než tí, ktorí denne zrazia k zemi stovky stromov v amazonskej džungli? Isteže, môžu. Alebo niečo iné? Neviem. Nie som si dokonca istý ani len tým, že on sám vedel, čo chce povedať. A či vôbec niečo. Azda by vari i bolo najlepšie, aby nechcel povedať nič. Lebo ak chcel „len“ šokovať, pobúriť, znechutiť a znepokojiť... tak nakrútil najlepší film svojej kariéry. Ak ním chcel aj niečo povedať... je naivný. Chvíľu trvá, kým sa to rozbehne, ale potom sa jatky už nezastavia. Vrtuľa, šípy, mravce, trhanie holými rukami, črevá... Tieto scény dokážu konkurovať aj peklu, ktoré v osemdesiatom rozpútal Deodato v hlavnom inšpiračnom zdroji The Green Inferna a to v Cannibal Holocaust. Dané pasáže si nikto normálny nebude užívať, ale svojím spôsobom sú fascinujúce. A to som sa ešte nerozpísal o rannej toalete. O scenáre v kanibalských teroroch nejde, ale toto bola bieda aj na ne. Prečo robil indiánsky kmeň obriezku cudzej bielej žene, keď to bol interný rituál na prekročenie prahu dospelosti? Odkiaľ hrdinka na konci vedela, že utečenkyňa svoju strastiplnú cestu k člnu neprežila? Veď to vedela len jej milenka a tá tesne po tom, čo to zistila, spáchala samovraždu. Prečo Indiáni neskonzumovali aj tých, ktorí zomreli pri havárii lietadla? Prečo tak nehospodárne narábali so zásobami živého jedla? Prečo na konci kryla kanibalov? A čo jej vlastne urobili v stane po nadrogovaní? Škoda, že o čo menej sa Eli držal v úzadí v gore, o to hanblivejší bol v oblasti sexu a nahoty. Dvojnásobne, keď mal k dispozícii kočky v čele s Lorenzou Izzo z Knock Knock. Niekedy je to až smiešne - dievča má nohavičky dve sekundy po tom, čo jej ich domorodci strhli a neskôr jej oblečením zakryjú spodnú časť tela, hoci idú robiť obriezku a to je jediná časť tela, ktorá by zakrytá byť nemala. Podozrivé je tiež to, že kanibalský film neobsahuje scénu znásilnenia. Viem, že to, čo tu píšem, môže nezainteresovanému divákovi pripadať zvrátené, ale toto je proste taký podžáner a ako každý podžáner, aj tento, či sa im to páči alebo nie, má svoje jasne stanovené pravidlá, ktoré by azda bolo fajn občas dodržiavať. (08.12.2016)

Eli je Eli. Někomu sedí, někomu ne. Já mám toho týpka docela rád, je to správnej nadšenec je vidět, že ho to baví a tak to má být. Film nenudí, gore je celkem dost a když vezmu kanibalské horory současnosti tak rozhodně patří k těm lepším. Týpek z plakátu je dobrej masér a ta jejich vůdkyně taky. Silnější 3* (15.06.2017)

Přišli chránit ohrožený domorodý kmen, ten se jim odvděčil tím, že v nich viděl oběd, večeři a snídani. A žádné vítání chlebem a solí, ale pěkná porcovačka toho nejtlustšího aktivisty v rámci hlavního chodu. To to ale trvalo, než někdo přišel s regulérní revitalizací opomíjeného hororového žánru značky "kanibal", který zažíval svůj boom převážně v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století. Ne že by se mně po těch polonahých primitivech stýskalo, ale občas s nimi byla sranda. A to asi věděl i Eli Roth. Proto jeho přístup k dané látce není ani tak syrový, jako spíše brutálně zábavný. Prostě si představte ironického režiséra, jak se za kamerou tetelí smíchy nad tím, jak divák odvrací zrak nad nechutnými scénami, kterých není zrovna málo. A vypadají fakt dobře. Gore je na realistické úrovni. Řada scén je originálních. Buď jsou nasáklé černým humorem, nebo krví, přičemž i brutálně drastickým scénám se nedá upřít jízlivý ráz. Setkal jsem se s názorem, že se jedná o odporný film, ale no tak, však Cannibal Holocaust zrovna nepatří k těm filmům, které by vám zpříjemnily sobotní večer. Eli Roth je ale podstatně řemeslně zdatnější režisér než svého času Ruggero Deodato, který diváka prakticky jen dokonale zhnusil. To jeho mladší kolega přináší podstatně přístupnější styl, má výhodu i v tom, že konkurenci nemá žádnou, neb v současnosti se s natáčecím štábem do pralesů už nevydal nikdo. Žánr je už nějaký ten pátek pohřbený. A Roth a spol. exhumovali solidně. Ovšem dlouho odkládaná premiéra ukázala i určité nedostatky, jako třeba s určitostí chybějící scény, které zřejmě zůstaly na podlaze střižny. V jedné takové napínavé scéně filmu se tak divák nedozvěděl, jaký osud stihl mladou aktivistku, které se podařilo utéct ze zajetí. Dále se dal vylepšit závěr filmu. I na něm bylo znát, že jistě neexistovala jen jedna verze pro finální završení. Určité slabiny se tedy najdou. Natáčení bylo jistě z těch náročnějších. Pracovat s těmi primitivy byl jistě záhul. Kdo jim asi tak četl scénář, že. Vypadá to všechno celkem přirozeně, schopně zrežírované. Lorenza Izzo se stává hvězdou Rothových dvou posledních filmů. V tomhle snímku je ale za hodnou. Jako mrcha v Knock Knock zaujala víc. Kanibalové Eliho Rotha určitě nejsou filmem stravitelným pro každého. Drastičnost filmu, byť jakkoliv vládnoucí nadhledem a pomrkáváním na diváka, je pro standardního diváka nepolíbeného tímto žánrem, přece jen značná. Dobře tedy uvažte, jestli si chcete tenhle film dát. Je to v podstatě takový hravý kousek, co hýří všemi barvami a jeho "hamiky papiky" mají trochu lidovější ráz. Mě na tomhle filmu vlastně bavilo všechno, i ten pomalejší rozjezd. Takhle raketově mně za poslední dobu žádný film neuběhl. 90% (01.12.2015)

Nič pre jemnocitné povahy. Aj napriek tomu, že som film ohodnotil silným priemerom si myslím, že má toho veľa čo ponúknuť. Eli Roth to skrátka vie, hlavne čo sa krvavých scén týka, momentálne podľa mňa v tomto smere patrí k absolútnej špičke. Páčilo sa mi aj, ako tu narábal s postupným charakterovým rozvojom jednotlivých postáv a to až do takej miery, že niektorým ten záverečný masaker divák aj podvedome želá. K tomu treba pripočítať výbornú kameru, super prírodné scenérie a zaujímavý domorodý habitat. Pozorný divák si tiež všimne veľmi šikovne zakomponovanú politickú satiru, iróniu osudu hlavnej postavy alebo čierny humor, ktorý aj napriek nepríjemnej situácii všetkých zúčastnených vo mne dokázal vyvolať úsmev na tvári. Škoda toho konca, ten mohol byť ešte dôslednejší, na to, na čo sa divák mohol po celý čas tešiť vlastne ani neprišlo a spravodlivá satisfakcia tak vyletela von komínom. 69/100 Videné v rámci Horror Challenge Tour. (04.01.2016)

Milý příspěvek do téměř mrtvého žánru kanibalských filmů, který vytěžil maximum (ale ne všechno) z filmů uvedených v závěru titulků. Nádherná příroda, naivní mladí Američané (kromě jejich vůdce) a domorodci, kteří jakoby vypadli z filmu Maska rudé smrti. Zde těžko vymýšlet něco originálního, takže poučený divák jistě překvapení nečeká. Omladina se vydá do Amazonie, při návratu se porouchá letadlo (moc hezké přistání v bujné zeleni okořeněné např. setkáním se stále se točící vrtulí), zajmou je divoši...no a pak už se chystá hostina. Chyběly mi souboje zvířat na život a na smrt (nojo, dnes by neprošly) i naražení na kůl, které se nabízelo. Zajímavým momentem bylo využití marihuany, kdy se člověk musel smát společně s domorodci - nejrozkošnější pak bylo děvčátko prchající s obří nohou. Vůbec se u filmu hodně nasmějete. Omladině jsem samozřejmě přál to nejhorší, těšil jsem se na rituál s pannou a na to, jak bude skoncováno s největším hajzlem. Ne všeho jsem se dočkal...ale nechť. Snad jen ti mravenci byli příliš digitální (v originále použil Deodato skutečné). Gore umírněné, to mne do jisté míry zklamalo. I tak se jako fanoušek žánru přikloním k vyššímu hodnocení, byť na Deodatovy Kanibaly tohle prostě nemá. (19.10.2015)