Mizející vlny

Nejpůsobivější běh s nahým zadkem v dějinách filmu. Na rozdíl od jiných festivalových filmů, tenhle nehraje na jistotu (trocha smíchu, trocha smutku a nějaký to brnkání k tomu) a režisérka má vizi. Škoda přehnaného lyrismu a absentujícího děje, náladové výjevy to i přes realizační brilantnost (snídaně na pláži) dvě hodiny neutáhly. Ale nějaký pocitový ocas tenhle film má. 70% (04.07.2012)

Velmi zajímavý nápad, který je dle mého ale nedotažen do konce. Zaměřil se hodně na tu niternou rovinu, ale mohl být ve skutečnosti ještě mnohem temnější, než jaký nakonec vyšel. Takhle je to zajímavý psychologický náhled, ale hodně omezený a bez snahy skutečně najít temnou stránku. Ale několik dobrých scén se zde najde. (14.06.2017)

Muž sa má dostať do mysle ženy v kóme a navrátiť jej vedomie. Namiesto toho sa postupne zapletá do jej sexuálnych túžob a fantázií. Slovami distribučných textov – metafora na prepájanie mysli a technológií, túžbe po spojení sa. Litovská snímka Aurora na prvý pohľad ponúka veľmi zaujímavý obsah, spájajúci sci-fi a romancu podobným spôsobom ako Eternal sunshine of spotless mind - románik odohrávajúci sa v mysliach protagonistov (Aurora sa snaží tváriť vážnejšie a pochmúrnejšie, jej priority sa pohybujú o kúsok inde, preto obe snímky nebudem v nasledujúcom texte zbytočne zrovnávať ), ktorý môže na prvý pohľad (dojem) vyzerať ako veľmi príťažlivé uchopenie témy rozpadu vzťahov..................... Aké je teda pochmúrne preniknutie do vášní ženy, túžby po spojení sa v stave kómy a následných rozpadov? – povrchné. Aurora sa celé dve dve hodiny sledovania dvojice (výborne hrajúcich) hlavných aktérov kĺže na syntetickom povrchu sna pretekajúceho pátosom a scénami ako odpozeranými od Triera alebo (skľudneného) G. Noého, dofarbuje sa nevýraznou hudobnou zložkou, film sa vyžíva v gradácii preexponovaných romanticko- snových scén plastového charakteru, ktoré ostro narážajú na pasáže z laboratória a bdelého sveta, postrádajúce akúkoľvek atmosféru alebo zaujímavosť obsahu či formy. Obe zložky navzájom reagujú disonantne, zbytočne pritláčajú na hranici kontrastu medzi citom a rozumom...................... Snímka ako celok dopláca na svoju nedotiahnutosť, a ak dotiahnutou byť začne - pohne sa do zaujímavých scén, tak divák zistí, že „toto už niekde videl“- korešponduje s už vyššie spomenutým (napr.) Trierom....................... Na tému sexu vo filme vyobrazenom a pomerne bohato obsiahnutom – režisérka sa snaží scény opäť zaujímavo zabaliť a podať sugestívnym štýlom, úspešne využíva interiéry a kameru, menej vydarené sú ostatné faktory, scény znova dopadajú umelo, často krát vyslovene samoúčelne (čo platí hlavne v spojitosti s explicitnými bizarnosťami), tak ako celý konflikt medzi rozumom a citom vo filme bohato obsiahnutý. Naozaj štýlové korčuľovanie sa po hladine.................... Aurora si veľa zakladá na vizuálnej stránke, čo najpôsobivejšom vyobrazení fikcie, jej snaha uspieva v psychedelických obrazcoch a architektonických kreáciách, inak sa pohybuje niekde na prvej polke cesty k úspešnému dosiahnutiu svojho hlbokého cieľa. Pôsobivosť fikcie vedie až do prehnaných úrovní stvárnenia, najnegatívnejšie sa prejavuje v zbytočnom miešaní sexuality a násilia. ...................... Snímke ide perfektne držanie diváka v neistote, v ambivalentných dojmoch počas sledovania. Vznikol guláš chladnej sci-fi mechaniky a farebne rozpitej erotomechanickej romancie, tváriacej sa vyspelejšie, než v skutočnosti je. Aurora znie v podobe finálneho produktu, napriek na prvý pohľad zaujímavému námetu, nepotrebne, prvoplánovo. (16.07.2013)

Nejimpresivnější běh s nahými zadky v dějinách filmu, chlapci. Problém Aurory je ten, že svoji nepřístupnosti a formálním pojetím (často velké celky; objekty v centru záběru, narozdíl od lidí) vytváří iluzi komplexního a obecně aplikovatelného filmu, leč v zásadě jde jen o intimní výpověď autorky, odvážnou zejména v tom jak se snaží vizuálně vystavět mužské podvědomí. Čím více v tom kdo bude hledat, tím hůře mu bude. (09.08.2013)

Zatím suverénně nejhorší zážitek z Varů. Po filmařské stránce jde o pozoruhodné dílo, hlavně na poměry miniaturní kinematografie jako Litva, ale co nadělat, když mě všechno ohledně obsahu naprosto znechutilo. Výchozí nápad není špatný, ale jeho pojetí jej dokonale zabíjí. Cesta do mysli ženy v komatu se mění v samoúčelnou přehlídku toho, jakými způsoby lze obrátit žaludek naruby. Nekonečný proud úchylných obrazů má nakonec za následek to, že se ze samotného vědce stává úchyl, jenže to je vidět jen ve dvou zcela explicitních (samozřejmě sexuálně sadistických) scénách. U snímků 60. a 70. let mě vždycky poměrně štvalo, když ponory do subjektivity postav probíhaly skrze tehdy módní zjednodušované a zjednodušující psychoanalytické symboly. Zde jsem si říkal, co bych dal zato, kdyby alespoň tento klíč v ponorech do mozku fungoval, jelikož vše bylo vydáno na pospas zcela zvrácené představivosti režisérky a scenáristy, jež si sami určili pravidla. Odmítnul jsem je přijmout a trpěl až do konce. Několikaminutová scéna běžící nahé dvojice nezpouštějící objektiv z jejich pozadí můj postoj ještě utvrdila. Snímek mi neměl absolutně co říct, i když toho měl na srdci asi mnoho. Způsob, jak všechny obrazy a výjevy bral absolutně vážně, mi přišel až směšný. Začínám mít pochybnosti o tom, zda-li dramaturgická změna v sekci Na východ od západu nebyla jen krokem k větší prestiži festivalu na úkor diváckých zážitků. Tenhle film slouží jako ryzí důkaz těchto obav, který snad je ostatními vybranými počiny v sekci vyvrácen. (04.07.2012)