Politická hra

Nemám ráda politický filmy, nesnáším politiku samu o sobě a na seriál jsem se podívala na čisté doporučení a posléze pak kvůli Sebastianu Stanovi. A jeho postava taky zůstala jedním z předních důvodů, proč jsem sérii dokoukala. Protože nezáleží na tom, jak smyšlený scénář je - je stále pravdivý, až mrazí. Někteří si svůj život prostě nevybrali, neměli ani ten luxus možnosti, ale pořád zůstávají cílem pověr, pomluv a senzací. A nikdo se neohlíží za tím, že za titulky a drby se stále skrývá skutečná osoba, skutečný žijící člověk s pocity a city. O to se nikdo nezajímá. Hlavně že se noviny prodávají, zprávy filmují a lidé mají další senzaci. (05.04.2014)

Může mi někdo vysvětlit, proč byl seriál s takovým potenciálem, vybroušeným scénářem a úžasným obsazením, zrušen? Sigourney Weaver je "The Lady", Ciarán Hinds zase správný "motherfucker", Carla Gugino "shines", James Wolk je "sexy brother" a Sebastian Stan "steals the scene." On je také hlavním důvodem, proč jsem se na tento seriál dívala. Ten týden, během něhož jsem všech šest epizod zhlédla, byl zvláštní. Asi bylo něco ve vzduchu, protože jsem měla opravdu hodně emotivní stavy a nevím, jestli to vyvolal právě Sebastian svým výkonem, nebo to začalo už předtím, a on jenom spustil tu přehradu emocí. T.J. Hammond breaks my heart. Začalo to nenápadně, kdy jsem v několika scénách s ním měla pocit, jako by mi někdo vrazil něco do srdce. Slzy v očích následovaly okamžitě a já si říkala "co to má sakra jako být..." Co to se mnou ten kluk dělá!:) A pak přišla epizoda 4 s názvem Lost Boys. Oh my fucking God! Those feelings... Naštěstí pro něj vše dopadne dobře a vypadá to, že chlapec se z toho nakonec dostane. Thanks God. Je škoda, že tak zajímavě rozehraný příběh i charaktery, nedostaly zelenou alespoň ještě na další sérii. Bylo by very interesting sledovat, jak by se děj vyvíjel dál. Stejně jako postavy. Když jsem kdysi viděla Al Pacina v Panice v Needle Parku, byl to pro mě ten nejhezčí filmový feťák. 21. století má svého nejvíc "Sexy Junkie." T.J. Hammond. "It's always important to look your best when you feel your worst.", "How am I ever supposed to do anything important, if no one ever helps me?" (15.10.2016)

Ne tak úplně politický seriál o politicích, kterou s přehledem táhnou dva ústřední protagonisté. Srdcařka Sigourney Weaver i záletník Ciarán Hinds jsou sice jako postavy ve vysoké politice naprosto neuvěřitelné a nepravděpodobné, ale jejich celkově je jejich naivní politika po nekompromisním House of Cards zajímavou a vcelku vítanou změnou. Proto je škoda příliš brzkého ukončení série, kvůli kterému zbytečně přehnaný závěr po povedených sedmi dílech vyloženě zamrzí. (21.01.2014)

Čekal jsem seriálové Barvy moci s machiavelističtějším pohledem na dané téma, ale v tomto ohledu jsem se zklamal. Vesměs se jedná o rodinnou ságu, kde jsou aktéři ve svém osobním životě vystaveni bezprostředním dopadům politických bojů, kterými jsou ať přímo či nepřímo ovlivňování. Ta snaha o cynický pohled na politiku tu samozřejmě nechybí, ale není to nic, co by člověka vyloženě oslovilo či, nedejbože, šokovalo. Zkrtáka jsou tu zlí politici, ale hlavní postava si uchovává tu svojí nesposkvrněnost, kterou se tvůrce snažil schovat za neortodoxní jednání. Přesto se jedná o velmi zdařilý seriál a to především díky hereckému obsazení, kterému dominuje Sigourney Weaver a Carla Gugino, která mi zvedala tep pokaždé, když se objevila v záběru. :D 70% (03.09.2012)

Místo politiky a politikaření sledujeme spíš osudy jedné rodiny, která se v různé míře pohybovala a pohybuje v politice. A je to škoda, protože, když by bylo víc politiky a míň rodiny (třeba Burstyn tam je jenom proto, aby rozdávala moudrost), tak by to byla větší zábava. Takhle pořád koukáme, na Sigourney Weaver, kterou vůbec nemám rád a který všichni nepochopitelně podlejzaj s tím, jak je atraktivní, ačkoli to opravdu, ale opravdu není pravda. Zato Carla Gugino je fantastická stejně jako Mädchen Amick, která má takové v podstatě cameo. (02.01.2013)