Atomic Age

Generační film současné mládeže?! Po projekci sem odcházel s rozpačitými pocity a nezachránila to ani následná diskuse s režisérkou. Naopak. Výsledný dojem z tohoto artového snímku více zkomplikovala. Tvrzení, že na základě nedokončeného proslovu R. Reagana z období studené války při prvních scénách a naprostá prázdnota(rozuměj- v průběhu filmu žádná další spojitost), a přesto hlavní myšlenka dle režisérky "Atomové děti - věk", mi prostě nesedí. Je to škoda, protože vizuálně je snímek natočen moc hezky a odmyslíme-li si někdy trochu přihlouplé rozhovory,.... noční scenérie, detaily, světlo alespoň mne bavilo. Příběh přátelství, (lásky) a mládí v centru noční Paříže. Nic víc Za 3 s přimhouřenýma očima. (02.05.2013)

Tento pseudointelektuálny teenagerský snímok šiel úplne mimo mňa a mimo moje predstavy kvalitného filmu. Hodinová exkurzia ulicami Paríža, v ktorej hrajú hlavný prím čudní týpkovia, tupé rozhovory a celkovo sa z toho vykľuka ťažká nuda. Jedna hviezdička za zopár zaujímavých hudobných momentov. Inak zlé. 25 % (15.11.2014)

Pro mě osobně zajímavý film, který jsem zhlédl s chutí a vcelku si ho užil, snad s výjimkou závěrečného vyústění, které mě lehce otrávilo, protože to ten film posouvá trochu někam jinam. Film mě zaujal výbornou vizuální stránkou, skvělým hudebním doprovodem, sympatickým obsazením i stravitelnou délkou, která uteče jako voda. Zcela jistě to není film pro každého - pokud vám dialogy typu - "Proč na mě tak zíráš?" - "Protože... se na tebe dívám." přijdou uhozené a cíleně nevyhledáváte podobné ukázky alternativní filmařiny, pak to asi nebude fim pro vás. Lidi, kterým ale nevadí vyprázdněná narace (skutečnost, že se ve filmu "nic neděje"), dlouhé scény bez dialogů apod., a kteří jsou otrávení z mainstreamové filmové produkce a vyhledávají podobné artové libovky a filmy, které jsou prostě nějak jiné a inspirující, si zde mohou přijít na své. Jinak za mě naprostý souhlas s tím, co o tomto filmu skvěle napsal Madsbender - těžko k tomu asi dodat cokoli dalšího. (01.08.2015)

"Film o ničem" chtělo by se říct, ale pravda to není. Snaha zachytit moment v životě. Moment, kdy o sobě ještě hodně přemýšlíme, protože nevíme, jak to všechno dopadne. Je z toho cítit svoboda plynoucí z mládí, ale zároveň i veliká nejistota a pochybnosti dnešních mladejch. Hudba, která se dostane pod kůži. (26.01.2017)

Rozpravu a otázky&odpovede s Hélénou Klotz radšej ponechám bokom, pretože, úprimne, s filmom nemajú veľa spoločného a jej pokusy o zadanie významu a logického dejového pojítka (resp. interpretačného vodítka) divákovi končia katastrofálnym neúspechom a mali by radšej zostať nepovšimnuté. Atomic Age je zaujímavejší taký, aký je, bez nejakého dodatku. Film-báseň (vskutku v mnohom pripomínajúca poéziu Arthura Rimbauda), svojim spôsobom hodinu trvajúci videoklip (kvalitná kamera a veľmi zvláštne zakomponovanie vybranej hudby), nesyntetizuje, len odvíja civilný bezvýchodiskový a bezvýznamný dej (politicky, spoločensky i výpovedne), zívajúci prázdnotou a poskytujúci tak dostatočnú styčnú plochu s pretrvávajúcimi neduhmi novej generácie á la prekliati básnici, túlaví psi bez stáleho príbytku, podliehajúci pozemským slastiam a nerestiam. Hľadanie lásky, vlastnej identity a miesta v spoločnosti (ale aj režijného štýlu Hélény Klotz) prebieha za neustále prítomného genia loci potemnelých nočných uličiek francúzskeho veľkomesta a striedajúcich sa nálad, podnetov a nepodstatných fráz, ktoré zvýrazňujú nevýraznosť hlavných postáv v dave, ktoré idú odnikiaľ nikam. Naproti tomu ich kamera takmer bez výnimky ani na chvíľu neopustí a po väčšinu stopáže sledujeme neustále detaily zámerne nesympatických "hrdinov" a ďalších nepodstatných postavičiek, ktoré zostávajú v centre pozornosti a vďaka centralizácii na nich vystupujú z anonymnej masy a stávajú sa pre diváka individuálnymi jedincami (väčšie celky a zábery sa vo filme skutočne, vyjma úvodu a záveru, takmer nevyskytujú). Film, ktorý vypovedá o ničotnosti tak dôsledne a chladne, až sa sám stáva zbytočným a vo svojej lákavej všednosti zaujímavým zároveň. Atómový vek a francúzska postmoderna v strete s generačným filmom, ktorý nemá čo povedať a práve tým najlepšie odráža podstatu tých, na ktorých za zameriava. Pre niekoho možno nuda, pre mňa najzaujímavejšie minuté euro v mojom živote. Slovami Larsa von Triera: "Ak sa vám zdá text plytký, možno len stačí zmeniť uhol pohľadu." Ale ten Reaganov prejav, ktorý nám mal zrejme otvoriť oči a upriamiť pozornosť na to, čo generáciu formovalo a zároveň so sebou priniesť premostenie k "hlbokej myšlienke", ktorá tu nie je prítomná, je nehorázny bullshit. 75% (30.07.2014)