Prohnilí proti prohnilým

Prohnilí jsou krásný, přirozený film, na který je radost koukat. Phillipe Noiret a Thierry Lhermitte mi tak úžasně sedli, že první díl jsem viděl hned několikrát po sobě. Druhý díl mi ale dlouhou dobu utíkal, takže když jsem ho viděl v televizi, udělal jsem si na něj čas, abych i tuhle misi konečně ukončil. Ve výsledku je film hrozně fajn, ale dvojka málokdy přebije jedničku a stejně tak je to i u tohodle dílu. Mrzí mě, že dvojka ignoruje jedničku. Pořád jsou to ale ti samí prohnilí, jako v jedničce, i když příběhově už trošičku slabí. Například ten závěr ve dvojce se nedá kvalitně srovnávat s jedničkou, která je naprosto nádherná a pro Francii typická. Jednička je tak v tomhle ohledu prostě nepřekonatelná. (13.06.2013)

Nelze se neubránit srovnání s prvním dílem. A Prohnilí proti prohnilým jsou o něčem úplně jiném. Vskutku, postavy jsou psychologicky propracovanější, příběh je složitější, bohužel na úkor zábavy. Pokud se někdo chce podívat na komedii, ať si vybere něco jiného. Pokud chce někdo vidět mix dramatu, detektivky a párkrát se přitom od srdce zasmát, jsou Prohnilý proti prohnilým jasnou volbou. (09.02.2010)

Každá dvojka chce vyriešiť problém, ako nadviazať na jedničku a pritom sa neopakovať. V tomto prípade ešte hralo proti tvorcom aj šesť uplynutých rokov. No snažili sa všetci, aj žáner pomenili, ale tá milá prekvapujúca atmosféra, ktorú ponúkala jednotka, už chýbala. V každom prípade to je film hodný zhliadnutia. (04.02.2010)

Podarená sympatická dvojka to zase raz nezvládne a nechá sa zbytočne vyprovokovať a tak na ich miesto nastupuje ďalšia podarená dvojka "veľkých sympaťákov". Ako názov napovedá, je jasné, že sa proti sebe musia postaviť a začnú sa hrať na Tomov a Jerry-ov v baloňákoch a bundách. Kúzlo prvého dielu, kde spoznávame ako to na uliciach chodí a ako sa nám nováčik kazí, sa bohužiaľ neopakuje na sto percent a nie je to už ani taká sitcomová zábava. Ako úsmevná policajná story o tom, kto z koho a šikovným záverečným zvratom ale uspokojí. (19.09.2018)

S prvním dílem jsem měl maximálně určitě menší morální problémy, přes které jsem se ale nakonec dokázal  povznést a uznat film za dobrou zábavu a posun v francouzské kinematografii s lehce hořkým nádechem. Na pokračování jsem byl celkem zvědavý, páč mě zajímalo co dalšího se s ústřední dvojkou vymyslí a zdá se nějak vytříbí jejich charaktery. A ehmmmmm, co k tomu nakonec napsat? Určitě je dobré začít pozitivně. Claude Zidi opět dobře dokázal vystihnout atmosféru rušné Paříže a menších kriminalnich případů, které vrcholí až k podsvětí. Zároveň v některých pasážích celkem dobře vyobrazil logické stárnutí hlavního hrdiny, čímž alespoň trochu posunul jeho charakter.  Protože jinak tady posun nevidin prakticky žádný. Maximálně  od hořké komedie k nucené kriminálce s ještě nucenejsimi humornými prvky. Jen jsem to nějak odzíval  a ani Noiret mě tentokrát extra nenadchnul. (13.09.2020)