Le Voyage du pere
Destinazione marciapiede
Father's Trip
Režie:
Denys de La PatellièreScénář:
Bernard ClavelKamera:
Jean TournierHudba:
Georges GarvarentzHrají:
Fernandel, Lilli Palmer, Laurent Terzieff, Madeleine Robinson, Rosy Varte, Michel Auclair, Philippe Noiret, Riccardo Garrone, Yves Barsacq, Dominique Page (více)Obsahy(1)
Jímavý příběh nás zavede do francouzské horské vesničky, kde žijí vcelku poklidným životem manželé středního věku. Jsou sice chudí, za to se ale mají moc rádi. Ještě více milují svoji dceru, která odjela i proti vůli otce za prací do Paříže. Po nějakém čase pošle svým rodičům dopis, ve kterém si svůj nový život velmi vychvaluje. Matka je nadšená a šťastná, otec však její radost nesdílí. Má o dceru velké starosti, tuší, že něco není v pořádku. Proto se rozhodne ji navštívit. Na místě se jeho obavy vyplní.
Fernandel, známý především jako komik, se zde představuje v jedné z mála dramatických rolí.
(Idée_fixe)
Recenze (9)
Skvělé rodinné drama, za mě pět hvězd+ ()
Garvarentzova zřejmě nejlepší filmová hudba, romantická, krásně klenutá jako hory , v nichž postarší manželé bydlí. Obrovským zklamáním pro mě byla opravdu miniaturní role Noireta, který na nádraží udělal krátkou přednášku z aktuální politiky a sublimoval jako pára nad hrncem. Pro popírače Darwinovy teorie je jistě velkým zklamáním mezistupeň Fernandel. Pro milovníky kvalitního herectví je zklamáním ještě větším. Naštěstí není obdobně křečovitý, jako ve svých komických úlohách, ale neskutečně toporný je také. Nezvládnul ani tu méně náročnou hereckou disciplínu, tedy dramatickou roli. Fernandelovo ochotnické předstírání zoufalého otce bohužel dělá z výborně napsaného filmu nechtěnou komedii. ()
Po závěru, který na mne zapůsobil z celého filmu asi úplně nejvíce, jsem opět v úzkých... Komorní kousek, jež plyne pomaly zejména v krásně napsaných dialozích, rozehrává na malém prostoru hned několik propojených vztahů současně, ač ten vnitřní mezi otcem a dcerou zůstává nejsilnějším. Denys de La Patellière se pro mne tímto stal definitivně francouzským specialistou na rodinná dramata: Tam, kde trošku rozpačitější Luční ulice, natočená ještě koncem 50. let, pravidelně klouzala do nevýrazných pokusů o komedii, a snímkem Hrom do toho (1965) režisér vyřešil svůj žánrový souboj silným zaostřením na humornou stránku ve věci mezigeneračních vtahů, tam tentokrát v OTCI A DCEŘI de La Patellière přináší pro změnu ryzí drama, jehož plynulou hloubku nepřeruší ani odlehčenější scéna s lidově politickou debatou v nádražní hale. Jeana Gabina z přechozích filmů nahradil o něco méně výrazný Fernandel, jemuž naštěstí pomáhají zběhlí herečtí kolegové, a přechod z černobílého obrazu k barvě je v tomto případě naopak plus pro mladší diváky. Děj plný výrazných kontrastů mezi horským prostředím a nočním velkoměstem, stejně tak mezi chudobou a bohatstvím či důstojností a nevalnou pověstí, symbolicky vrcholí ojedinělým dvougeneračním putováním bývalého milence dívky (zaměstnáním učitele) a jejího otce, kteří s každým bližším poznáním pravdy a obrovským rozčarováním mění svůj postoj. Jejich vzájemná povídání zůstávají plná hloubky z obou stran, přivádějí nejednou k zamýšlení, přesto nepůsobí vnuceně ani pateticky. Sekvenci při mlčenlivém scházení po schodech (po těžkém zklámání) podbarvuje tížívá melancholická hudba, během zásadního dialogu během zpáteční cesty zase přidává na působivosti explicitní hluk z jízdy vlakem. Je to vlastně jen obyčejný film s obyčejným příběhem, ovšem mockrát díky za podobně obyčajné jen v tak silném provedení. 90% ()
Drama jak hovado. Fernandel ve velké, smutné roli. Je to málo napínavé, o to silnější vyznění má konec. Část, kdy oba muži hledají Marii Luisu v Lyonu, by mohla být akčnější. Viděno v druhém dabingu z Novy, ten první (Dabingové studio ČST Praha 1973) se podle všeho nedochoval (anebo jej má jenom opravdu NĚKDO). ()
Tak z tohoto filmu mi bylo pěkně úzko, když jsem viděl matku, toužící po lesku městských pozlátek. A otce věřícího a pyšného, že se jeho velkovská dcera uplatnila ve velkém světě Paříže, který pomalu zjišťuje, že věci nejsou tak jednoduché, jak je vidí on sám. Rozčarování je hodně silné a Fernandel je zde zobrazen ve zcela netypické a uvěřitelné roli. ()
Moc hezký film, který je zajímavý svými uspornými filmovými výrazy a dějem. Možná, že někomu může připadat děravý, mě se ale líbil velmi. Především kvůli tomu, že v sobě může obahovat 2 myšlenky. Jednu nám řekne postava otce, druhou mladý učitel. Dialogy zde samy o sobě mají svou důležitou úlohu. Je potřeba, je poslouchat a přemýšlet. A přemýšlet i po tom, co obrazovka zčerná a tím je oznámen konec. Mě teda především konec zasáhl a slzičky se museli dost držet. ()
Tento film mě trochu připomínal poručíka Columba, který taky vždycky po celou epizodu mluvil o své ženě a nikdy ji nám divákům nepředstavil. Tady všichni mluvili o filmové dceři Fernandela a neměli jsme šanci zjistit o kom je řeč. Jinak se mi moc líbilo horské panorama a pak se mi líbily dobře propracované dialogy. Jediné co mě naštvalo byl ten konec, kdy Fernandel své manželce neřekl o dceři pravdu, radši ji zalhal a dělal ji zbytečné naděje. Měl ji to o ní říct narovinu aby své mladší dceři nedávala z časopisů o ženách špatný příklad. Má je učit skromnosti a ne je ponoukat aby tlačily tímto způsobem na pilu. Ale bohužel, ne vždy jsou manželé k sobě upřímní a tady toto je někdy bohužel krutá realita. ()
V pražských kinech se promítal od 15.2.1973 (U Hradeb) ()
Film asi pro svou dobu a prostředí. Dosti rozvláčné prokreslování postav. Dnes by na tu nejzajímavější pointu stačila 20minutová bakalářská povídka. ()