Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Marigold
    ****

    Guardians hřeší na to, za co lidé milují galaktické soap opery a to ostatní moc neřeší, protože to je jim dáno do vínku příslušností k marvelovskému univerzu. Jinými slovy, jedna věc o tomhle filmu neplatí: opravdu není podvratný. Sice se vždy včas lehce ušklíbne, ale to nic nemění na faktu, že plně těží z potenciálu kosmických hrdinských ság a uzlových bodů marvelovek. Jeho humor je podobně prvoplánový jako volba hovězích sedmdesátkových šlágrů, ale jako našlápnutý galaktický sitcom s výtečnými figurkami to funguje a dokonce se to v klíčových momentech zcela seriózně chytá i jako "superhrdinská" podívaná (asi 2x mě to dojalo čistou esencí heroického patosu, abych se pak sám sobě s hrdiny zasmál). Je to dojemně dětinské - přitom velmi dospěle sebe-uvědomělé. A propočtené do detailu. U Marvelů prostě vědí. Na roky dopředu. [75%](7.8.2014)

  • xxmartinxx
    ***

    Hodně ošklivá režie, opravdu velmi. Ale to by byl poslední problém. Čekal jsem jednu z nejlepších marvelovek, ale nedostal jsem ji především kvůli strašně epizodickému scénáři, který je nápaditý jako osmnáctý díl šesté série Xeny. Jenže Zoe Saldana není Lucy Lawless. Fakt mě nezajímá mávání mi před očima retrem a důmyslnou metašpatností, je to prostě napsáno a zrežírováno dost mizerně a především to je nuda. A nevím, kde je "nuda" pádnější argument než u komiksárny.(19.11.2014)

  • Matty
    ****

    Vlastně hrozná blbina – různobarevná parta sociopatů se žene za stříbrnou koulí, aby zabránila vesmírné genocidě –, ale těžko jí odolat. Heroické interplanetární dobrodružství se zde potkává s ironickou béčkovou space operou, která je nicméně stále serióznější a méně divná, než byste od bývalého spolupracovníka Tromy čekali (Gunn je spoluautorem scénáře Tromea a Julie a knihy All I Need to Know About Filmmaking I Learned from the Toxic Avenger). ___ Není moc pravděpodobné, že by se takhle nesourodá partička dala dohromady, a tak jsme celí film přesvědčování, že z nich fungující tým skutečně být může. Charakterový vývoj postav se omezuje na proměnu tvrdohlavých individualistů v týmové hráče, která je šikovně zapracována do hlavní dějové linie – vícekrát musí být plán změněn za pochodu, protože postavy tupě sledují vlastní cíle a komplikují nebo oddalují tím dosažení cíle hlavního (Groot ve vězení, Drax na Knowhere). Film poměrně přímočaře směřuje k tomu, aby společenští outsideři mohli být akceptováni systémem (který dialekticky reprezentují mírumilovná demokratická planeta Xandar a vojenská organizace Nova Corps), nalézt spřízněné duše a stát se členy pomyslné nové rodiny (jejímž symbolem se v zřejmě nejsentimentálnější scéně filmu stává velký živý strom). ___ V zásadě ale platí, že čím hloub pod povrch filmu půjdete, tím spíše jím budete zklamáni. Akční scény jsou velkolepé, poměrně přehledné, vtipné tak akorát, jenomže ne vždy slouží vyprávění. Například přetahovaná po prvním pokusu prodat orbit by se vůbec nemusela odehrát nebo by mohla trvat pár desítek vteřin, a dopad na hlavní dějovou linii by byl stejný. Schéma „intergalaktický terorista chce za užití supersilného artefaktu (který není ničím víc než MacGuffinem) zničit/ovládnout vesmír“ už je navíc dost ošoupané a film jeho klišovitost nedokáže shazovat tak jako například třetí Iron Man. ___ Dlouho jsem na druhou stranu neviděl blockbuster, který by byla slast sledovat už jenom pro jeho vizuální stránku – a často jenom pro ni. Zatímco zápletka, oidipovský narativ v jeho nejtradičnější podobě, nápadně připomíná Novou naději (mladý muž vyrůstající bez rodičů, jehož otec bude asi dost temnou postavou, je vtažen do dobrodružství, v němž půjde o životy milionů) i laciné Star Wars imitace jako Sador, vládce vesmíru, Ledoví piráti nebo Poslední hvězdný bojovník (jejichž plakáty očividně inspirovaly plakát Strážců Galaxie), obrazotvornost výtvarníků byla zřejmě napájena kýčovitými scenériemi z nové Star Wars trilogie, temnými vizemi H. R. Gigera (planeta v obří hlavě) nebo campovou estetikou Flashe Gordona. ___ Vedle dechberoucího vizuálu, který si díky delším záběrům a množství do hloubky komponovaných celků a polocelků (jež mj. slouží ke zviditelnění motivu týmové (ne)sehranosti) můžeme patřičně vychutnat, jsou Strážci Galaxie pozoruhodní svým paralelním cílením na několik věkových skupin. Oproti jiným sebe-uvědomělým žánrovým pastišům totiž nenabízejí větší požitek pouze divákům obeznámeným s různými fikčními světy (Star Trek, Godzilla, Django), ale také divákům znalým různých referenčních rámců, zde konkrétně naší přítomností a 80. let minulého století. Tuto dualitu v diegezi zpřítomňuje Quill. Na jedné straně bezproblémově zapadá mezi současné nerdovské hrdiny s vlastním, od autorit neodvozeným systémem hodnot, kteří se více než o živé bytosti starají o své technologické hračky (walkman, maska) a jsou chodícími popkulturními encyklopediemi. Quill je ale zároveň dítětem 80. let, kam spadají nejen objekty z jeho palubní desky (starý kazetový magnetofon, troll doll, nálepka s ALFem), ale také většina citovaných filmů (Footlose, Dobyvatelé ztracené archy, Kačer Howard). Také hudbu, kterou poslouchá (přirozeně z osmdesátkového walkmanu), kterou mu nahrála absentující matka a která opakovaně zasahuje do vývoje vyprávění, můžeme chápat jako připomínku období jeho dětství, tzn. 80. let. Pakliže jsou vzorem hrdinovo jednání a uvažování 80. léta, chápána jako období návratu ke konzervativním hodnotám, variuje se zde schéma z Návratu do budoucnosti, kde musela být naopak osmdesátá léta „opravena“ podle vzoru nevinných let padesátých. Co všechno dnes vzhlížení se v hodnotách reprezentovaných reaganovskou Amerikou osmdesátých let implikuje, ponechám raději na jiných, ale moc dobrý pocit z toho nemám. 80% Zajímavé komentáře: kiddo, Psema, MessiáŠ(1.8.2014)

  • zelvopyr
    ****

    Svým způsobem, "hater" si tu najde spoustu munice pro podporu svého přesvědčení, jak je nejhollywoodštější styl comixu přepálený a nedá se brát ani trochu vážně. Nedává v reálném světě mnoho smyslu, jde o úšklebky a hlášky a ramena a tak. Nicméně za mě veliké ale -- ta nevídaně nesourodá partička mi byla natolik nechutně sympatická, že jsem se musel hodně bránit pustit si film třetí večer po sobě... P.S. i v tomto vesmíru ras žlutých, zelených, modrých, červených, hrajou prim běloši, to musí těm ostatním taky vadit...(31.3.2015)

  • Morien
    odpad!

    (1001) Vážně je tahle přeplácaná (a ničím výjimečná) kombinace dětinského humoru a "brutálního" násilí ten film, ze kterého si všichni předloni sedali na zadek? Pročpak to asi kolektiv amerických kritiků zařadil na seznam filmů, které musí lidé vidět, než umřou? Ze všech komixových filmů a sci-fi filmů a ukecaných filmů a vůbec ze všech filmů na světě, proč zrovna tenhle, god damn it?! A také musím na všechny časy prohlásit, že mě zcela míjí kouzlo Chrise Pratta. Celkem souhlasím s názorem, že film působí jako dělaný pro lidi, kteří nejsou schopní udržet něco v pozornosti déle než dvě vteřiny.(13.5.2016)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace