Režie:
Jiří MenzelKamera:
Jaromír ŠofrHrají:
Jan Hartl, Libuše Šafránková, Martin Huba, Ivana Chýlková, Jiřina Jirásková, Lucie Juránková, Anna Klamo, Jan Mikušek, Emílie Řezáčová, Jan Jiráň (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Místní svůdce a operní režisér Vítek začíná zkoušet Mozartova Dona Giovanniho. Aby měl úspěch, pozve pro chystané představení z Ameriky slavného operního pěvce Jakuba, který v tomto divadle kdysi začínal. Teď je z něj starší muž se spoustou zdravotních problémů, ale ženy se mu nepřestaly líbit. Jakub začne se souborem zkoušet a zdá se, že představení bude mít velký úspěch. V té době Vítkovi kdosi ukradne auto a to použije při bankovní loupeži. Tu překazí učitelka zpěvu Markéta. Vítek zjistí, že je bývalou láskou Jakuba a že s ním má dceru. Postará se o to, aby se znovu setkali? (TV Nova)
(více)Videa (1)
Recenze (348)
Když si po dvaceti minutách filmu začnete říkat, že Babovřesky byly lepší, tak je něco špatně... V kině jsem vlastně vydržela jen díky tomu, že mám ráda operu a velkou část děje (naštěstí) vyplňují party z Mozartova Dona Giovanniho. Linka příběhu je nanejvýš předvidatelná, takže vás to téměř nutí k soutěžení, kdo odhadne následující scénu či vývoj postavy dříve. S Menzelem je to jako se Schumacherem - v nejlepším měl skončit a nevracet se. Místo toho si ale hraje na Woody Allena, nicméně vztahy, ironie, ani přímé promluvy do kamery, rádoby uvolněně pronášené hlavním hrdinou, nejsou zdaleka jeho šálkem čaje. [kino Vysočina Žďár nad Sázavou, 28.9.2013 - s rainman93] ()
Pokud se někdo rád záměrně mučí, tak pak tento snímek můžu jen a jen doporučit. Pokud od toho ovšem někdo čeká další z dobrých filmů od Menzela, tak honem ruce pryč. Poslouchat hodinu a půl nějaké árie ženských padajících do postelí (ne sorry, to je jen asi půl minuty, ale těch árií je tam jinak plná pr.. teda spousta) ... hmm ne díky. No a tu postavu, co tu hraje Šafránková? Ach jo... proč na stará kolena propadá takovým sračkoidním rolím, ale vlastně jen kvůli ní jsem to dokoukala do konce. ()
No, příběh o ničem. Děj prázdný, scénář zachraňuje operní zpívání, což se mi kupodivu na filmu líbilo nejvíce. Protože jak jsem již podotkl, příběh neměl ani hlavu ani patu, byl bezduchý, scházela mu jakákoliv šťáva, náboj, zápletka či zábava, i pointa byla mizerná. Prostě kdybych měl teď vycucnout to nejhlavnější na ději, musel bych mlčet. Ticho to totiž vystihuje nejvíce. ()
Kozy v opeře. Sled operních nácviků, mezi které Menzel nastrouhal pokusy o nevkusnou erotiku a polodementní příběh obstarožního donchuána, jehož chtějí z nějakého záhadného důvodu obskočit všechny vagíny v okolí. Ve finále člověk děkuje, že se nemalou část filmu operně kvílí - je to pořád snesitelnější, než sledovat eskapády souložícího Hartla a bourající Šafránkové. Nevím, jak moc si Menzel na tomhle silně prochcaném prostěradle začvachtal, nicméně není zrovna šťastným výsledkem, že nám jako epilog své filmařské kariéry zanechal tuhle buranskou frašku s trapně snobským ksichtem. ()
Nehledě vůbec na to, že je to operní film, je to taky docela nuda. Milovník opery si nejspíš přijde na svý, milovník českýho filmu a obecně filmu zapláče. Byl problém to vůbec dokoukat po dlouhý době. Na plakátu Eva Josefíková, ale tam dostala sotva půl minutovou roli. Tohle je i na Trošku extrém. Vyhnout se obloukem, pokud zrovna nemáte 102 minut přebytečnýho času. ()
Galerie (40)
Photo © Bontonfilm
Reklama