Donšajni

Pár vtipných momentů, jinak nuda k uzoufání. Trošku jsem si zazívala, prohlédla si ostatní diváky v kině. S některými se i podívala z očí do očí - asi jsme měli stejný názor. První pohled na hodinky. Druhý pohled na hodinky. Třetí, čtvrtý.... a konečně konec. Jedna hvězda z úcty...., k čemu vlastně, pane Menzele? (23.02.2014)

Prostopášný režisér si chtěl si natočil svůj prostopášný film, kde si mohl zase pár hereček vysvléknout. Ve filmu hrají v podstatě jen tři herci: Hartl, Šafránková a Huba.Ostatní jsou jen sekundanti nebo křoví. (Evička Josefíková k titulní plakátové fotce na film snadněji snad přijít ani nemohla k poměru s odehranými vteřinam ve filmu.) Na film se dá koukat, poslechnete si úryvky z oper a ušetříte z rodinného rozpočtu. Děj je ale takový jednotvárný a nakonec ani nikam nesměřuje. (24.12.2014)

Donšajni nejsou pro každého diváka (což je vidět i na hodnocení zde). Divák, pokud si chce film užít, by měl mít rád operu a alespoň základně znát život pana režiséra. Donšajni jsou totiž jeho nepřímou autobiografií. Postava operního režiséra v podání Jan Hartla je v principu sám Jiří Menzel. Lokace, malé město s malým divadlem a malým operním souborem, jsou naše malá Česká republika. A ve zkoušení Dona Giovanniho je také symbol, který je zde dosti nápadně přenesen na postavu velkopodnikatele. Menzel ve filmu bilancuje jak svůj osobní život plný krásných žen, tak i zklamání z porevoluční doby, která skutečné hodnoty hledá jen velmi pomalu. Osobně bych na film nedoporučoval chodit mladším divákům, asi tak pod 40 let. Film vám totiž pomůže pochopit až vaše první osobní krize středního věku, kdy sami již máte za sebou nějaké vlastní životní bilancování. (29.09.2013)

Reziser Jiri Menzel /Ostre Sledovane Vlaky, Slavnosti Snezenek) natocil najhorsi film svojej kariery. Ono uz ani samotne Menzelove scenare nikdy za vela nestali, jeho rezisersku karieru zachranovali skor Hrabalove diela nez originalita Menzelovych scenarov. To sa neda povedat o takom Otakarovi Vavrovi /Menzel u Vavru studoval filmarcinu, koncil tusim roku 1962/, ktoreho scenare ma stale oslovuju, a pekne dlho este budu oslovovat. Spat ale k Donsajnom. Zakladnou myslienkou filmu je inscenovat Giovanniho operu s lokalnym hereckym osadenstvom. Scenar je bez chuti, chyba ustredna dejova linia, Menzel chce divakovi predstavit operu so vsetkymi zakulisnymi tahmi, ale z Donsajnov je na hony vidno, ze operu sam nema rad, a ze cosi sa toci len nasilu a nasilu sa to chce vnutit divakovi. Rozputany sled udalosti - prichadza spevak z USA a reziser, postupne sa zapletu so zenami -- nema stavu, dotycne zeny uz maju zabehany svoj rytmus, a nahla zmena s prichodom 2. suknickarov posobi umelo a rusivo nielen na samotne zeny, ale co je ovela horsie, aj na divakov. Dalej. Sceny vo filme /ukradnute auto atd atd/ su vlozene nasilu a len nato, aby zaplnili prazdne miesto a natiahli dlzku na neznesitelnych 100 minut. Ano, Menzel sice vie rezirovat, ale dej, zapletka, dialogy a sled udalosti maju ovela blizsie podla mna k Troskovym trilogiam Slunce, seno a Kamenaky, nez k predchadzajucej Menzelovej tvorbe. K samotnej opere tiez par slov. Sceny z opery su dlhe, nudne a posobia rusivo. Hartl je nesympaticky, do role sa absolutne nehodi. Ostatni herci /Goldflam, Chylkova, Jiraskova/ predviedli jedno velke nic. Skoda, ze Menzel takto konci. Zaroven nech Donsajni sluzia ako krasny priklad toho, ze ceske filmy idu kvalitou coraz viac dole z kopca, a skor sa oplati sledovat kvalitu prichadzajucu z EU ako polizzioteschi a reziserov typu Balaguero, Dennis Gansel, Til Schweiger, Aki Kaurismaki, Aku Louhimies. 0 % (04.02.2014)

Čtyři minuty. Tak dlouho mi stačilo než jsem poznal, že budou Donšajni kolosální průser. A opravdu jsou. Ten film nemá nic. Na scéně se střídají postavy, občas něco povídají a sem tam zpívají, jenže kdyby stály a mlčely, pro vývoj příběhu by to vyšlo nastejno. Z hodiny a půl stopáže je důležitých stěží dvacet minut. Zbytek je balast plný hrůzostrašných dialogů a rozpačitého herectví. A kupodivu i slušné opery. Když scénou zní hudba a zpěv, tak se herci nemusí stydět za recitaci hloupých replik, jejich výkon jde nahoru a občas se objeví i atmosféra. Jen tehdy se nesměle ozývá režisérův um. Ovšem pokaždé je rychle umravněn, zahnán do sklepa, přivázán na židli a zmlácen stupidním scénářem a Menzlovou iluzí o vlastní výjimečnost. Poslat tohle Oscarové komisi vypovídá o bídě naší kinematografie a nekompetentnosti České filmové a televizní akademie víc, než cokoliv jiného. (17.04.2016)