Piti Piti Pa

Nezabudnuteľný komik. Keby jeho nenasadili do tých filmov, v ktorých hral, tak by boli o dve triedy slabšie. To isté platí aj pre Piti piti pá. Má množstvo hlášok, ale tie nemožno ani publikovať, lebo sami o sebe nie sú až tak vtipné. Vtipné sú Funesovym podaním. A tým je on špecifický. Že len výrazom tváre alebo gestikuláciou urobil aj z ničoho žart. (24.08.2022)

Začátek filmu je naprosto strhující a Funes dokonale předvadí chování českého řidiče na silnicích. Pak se tam začne hopsat, cupitat a vůbec je tam tolik bab v tom baletním, že mě to připomíná slepičinec. Snad jen na konci se tvůrci probrali z letargie a oblíkli některé z nich do minisukní, pozdě, ale přeci. Jasně mohlo to dopadnout hůř, mohli tam bejt chlapi v baletním. To bych se pak díval na bílé elasťáky ve kterých by byly zvýrazněny baleťákovy koule. To mě vždycky fascinuje, jednou ještě ve škole jsme šli povinně na balet a všichni baleťaci měli bilý elasťáky s obrovskou boulí mezi nohama.Vždyt tak velký koule nemá ani slon ! Já na to pořád musel čumět a to teplej skutečně nejsem ! Další vyučovací hodinu jsme měli napsat referát na ten balet. Co jsem tam asi tak měl napsat ?? Že jsem celou dobu nevěřicně zíral na jejich koule ?? Naštěstí v tomto filmu nebyli baleťáci a tak můžu napsat, že sice na Funese nic moc, ale proti jiným komediím pořád na úrovni. Funesova živelnost a obličejová mimika dohromady s dabingem pana Filipovského vždycky spolehlivě zafungují. (03.08.2007)

Piti Piti Pa je roztomilá komedie, která zaujme zajímavou výtvarnou stylizací ve stylu šedesátý let, ale i výkonem hlavního představitele, Louise De Funès. Ten se stará o většinu gagů a pomáhá tak zapomenout přeci jen trochu jednodušší scénář. Na podobném principu je sice postavena většina Funesových komedií (jedno téma, které se po dobu celého filmu příliš nerozvíjí, na něž je nabaleno množství všemožných vtipů), ale zrovna v tomto případě se jedná spíš o lehčí nadprůměr, než naprostou klasiku jakou je Fantomas nebo první četníci. Pro českého diváka se však film stává povinností, pokud je fanouškem Tata bojs, kteří si do své písničky Attention aux hommes vypůjčili z tohoto filmu opravdu téměř všechno. Sledování někerých scén tak dostává nový, zajímavý rozměr (Filipe, Filipe! :) (24.09.2004)

Tak nezaměnitelně blbé, jak může být snad jen klasická francouzská komedie. Tak blbé, že mě to až nutilo k pozornějšímu pohledu, jestli to ti Francouzi s humorem nemají prostě nějak jinak. V některých momentech se mi skutečně zdálo, že se mi to „jiné“ otvírá, třeba při obdivování sochy nebo v úvodu, když z auta vystoupivší de Funés posléze osloví všechny za ním stojící řidiče. Ale tam je to hmatatelně přes čáru, co počít se všemi těmi momenty prostě jen blbými, nevím. Celý film je z nich poskládán (a ještě blbě). V jednom momentu jsem však byl silně zaskočen, nevěděv náhle, na čem jako divák jsem. Byly to ty nekonečné vteřiny, po něž de Funés zkoumavě civí do právě zakoupeného nočníku. To jakoby hluchoněmé místo nesmyslně dlouhého zkoumavého civění mě oslnilo jako blyštící se diamant ve strusce. Pokud jde o standard, dost podařená je rodinka Siciliánů. Ale proč jsem se na to vůbec díval, když už dávno vím, že všechny tyhle „klasické pecky“ (obzvláště s de Funés), v dětství milované, jsou tak blbé, že se na ně dospělému dívat ani nejde? Proč dvě hvězdičky, když i tu jednu bych dal leda z milosti? Proč? Protože Piti piti pa. V dětství jsem to viděl asi dvakrát, naposled snad v deseti letech. Utkvěla mi vzpomínka jen na schéma „napružený směšně přísný taneční mistr Funés, nezbedné mladé tanečnice, konečný úspěch“. A samozřejmě na refrén Piti piti pa a taneční kreace v oné povrchně módní, avšak elegantní estetice barevných zápaďáckých časopisů (ač v černobílé televizi). Pro tento dojem mi tento film tehdy připadal zvláštní, ke komediální zábavě jaksi přidával „vyšší uměleckou úroveň“. Ano, je to Piti piti pa, z nějž mě poprvé oslovila jakási náročnější úroveň. A mimo to (mimo to?), Piti piti pa bylo též mystériem sexu , v dobách, kdy jsem ještě ani nevěděl, že existuje něco jako pohlavní styk. Esence Piti piti pa, totiž to spojení směšného de Funés a jeho tanečnic, zůstala zachována i nyní. Je to především ta první scéna (obohacena předimenzovaným retro úletem mužského osazenstva) a finále, ale prakticky všechny podobné scény, dokonce se ona esence přelévá i do některých netanečních scén (žel jen v první půli), ano dokonce i když je tam de Funés bez děvčat. Piti piti pa je prostě trip do jiné dimenze. (09.06.2012)

Lui de Funes opet rozesmeje spousty z nas. Dobre sceny ze zacatku filmu jak se snazi vzdy rozjet jako prvni. A pak jedna ktera se mi obzvlaste libila. Jak jedou ve svym sportacku za autobusem a pozoruji jednu ze svych tanecnic a autobus najednou zastavi a oni do nej nabouraji.Ridic se jde podivat zda se jim nic nestalo, ale oni nechteji byt prozrazeni a tak mu rikaji - nic se nestalo, vsechno je v poradku, a pritom maji rozmackanej predek auta napadrt. (03.08.2007)