poster

České století (TV seriál)

Drama / Válečný / Historický

Česko, 2013 - 2014, 11 h 11 min (Minutáž: 9x66-84 min)

Hrají:

Daniel Landa, Jiří Vyorálek, Luboš Veselý, Jan Budař, David Novotný, Martin Finger, Miloslav Mejzlík, Martin Stránský, Monika A. Fingerová, Jaromír Dulava, Ivan Trojan, Martin Huba, Mário Kubec, Karel Dobrý, Jan Novotný, Daniela Kolářová, Jan Hájek, Václav Knop, Radek Holub, Jiří Bábek, Robert Jašków, Igor Bareš, Michal Dlouhý, Radim Fiala, Vladimír Marek, Radim Novák, Marian Roden, David Suchařípa, Miro Grisa, Matěj Dadák, Hanuš Bor, Aleš Procházka, Hartmut Krug, Pavel Batěk, Marek Daniel, David Matásek, Tereza Hofová, Miroslav Donutil, Vladislav Beneš, Martin Hofmann, Jiří Plachý ml., Oldřich Navrátil, Míra Nosek, Pavel Rímský, Pavel Kikinčuk, Ivo Novák, Jan Grygar, Ivana Uhlířová, Jan Počepický, František Kreuzmann ml., Václav Legner, Jiří Štrébl, Jiří Havel, Miroslav Babuský, Vilém Udatný, Martin Veliký, Petr Varga, Karel Zima, Matúš Bukovčan, Jan Holík, Petra Jungmanová, Jan Teplý ml., Kateřina Jandáčková, Václav Helšus, Václav Neužil ml., Jan Vlas, Marek Pospíchal, Roman Vejdovec, Jan Bidlas, Jared Doreck, Jiří Racek, Kateřina Pindejová, Anna Císařovská, Petr Pěknic, Petr Lněnička, Radek Valenta, Miroslav Kudela, Viktor Dvořák, Richard Syms, Miroslav Běloušek, Jiří Čapka, Simona Prasková, Emil Horváth ml., Ján Greššo, Peter Marcin, Marek Ťapák, Jaroslav Plesl, František Němec, Ján Gallovič, Zdeněk Černín, Jiří Zapletal, Petr Halberstadt, Jan Vondráček, Martin Sitta, Petr Vacek, Miroslav Táborský, Martin Myšička, Barbora Milotová, Táňa Hlostová, Jan Španbauer, Daniel Rous, Miroslav Hanuš, Jiří Lábus, Roman Luknár, Oldřich Kaiser, Martin Preiss, Václav Jiráček, Alois Švehlík, Jan Sklenář, Martin Dejdar, Bohumil Klepl, Oldřich Vlach, Martin Janouš, Oleksandr Ignatusha, Jan Hrušínský, Otmar Brancuzský, Magdalena Zimová, Jaromír Janeček, Josef Cisár, Jim High, Markéta Houšková, Michal Balcar, Alois Antal, Tomáš Kraucher, Lukáš Král, Tomáš Turek, Lucie Polišenská, Roman Pomajbo, Roman Slovák, Jiří Nebenführ, František Skřípek, Zdeněk Bureš, Miroslav Hruška, Karel Vlček, Ján Jackuliak, Alexander Podolkhov, Igor Táborský, Petr Reidinger, Pavel Lagner, Jiří Ployhar ml., Aleš Gelnar, Vladimír Mrva, Martin Učík, Zdeněk Košata, Patrik Jílek, Martina Delišová, Ján Sedal, Roman Mrázik, Michal Pavlata, Ivo Kubečka, Gabriela Filippi, Johana Švarcová, David Punčochář, Martin Bohadlo, Petr Drozda, Pavel Myslík, F. A. Brabec, Matej Landl, Jan Krafka, Jan J. Vágner, Jan Lepšík, Matěj Balcar, Romana Sittová, Kamil Halbich, Juraj Nvota, Pavel Majkus, Petr Pelzer, Jiří Untermüller, Jiří Král, Michal Kolínek, Martin Sochor
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Hunt
    ***

    Některé díly dobré, jiné horší. Nejvíc mi vadil fakt, že se to tváří jako dokument, avšak tvůrci si nechávají velký prostor pro uměleckou a dramatickou svévoli. Mělo se to více soustředit na skutečnost a ne si utvářet vlastní filmou verzi, jak sám Sedláček dle rozhovoru přiznává.(9.2.2015)

  • Arbiter
    ****

    Sedláčka mám moc rád. Za jeho suchý humor, za lehce ironický podtón, který nikdy v jeho snímcích nechybí, a za tendenci neustále relativizovat ono mýtické "typicky české". Obsah, skrytý za oponou formy, měl, při porovnání právě s formou, vždy navrch a je tomu tak i v případě Českého století. ___ Díl první: Škoda posouvání děje jen skrze dialogy, probíhající převážně v interiérech, a vypravěčova intermezza. Hlavně třetí čtvrtina filmu obsahuje zub v ději, který ani vypravěč nezachrání. Onen skok mi vadil, byť byl dobře obhájen: postavil totiž kontrast střetu nemilosrdného realismu britského ministerského předsedy s manipulativním morálním naivismem TGM na jedná straně s o dva roky později probíhající realitou v Česku, kde se začal naplno rozjíždět kult TGM, tatíčka národa, na straně druhé. ___ Ze začátku rozhovory silně šustily papírem, počkám si ale na další díly, skrze které bude snazší je hodnotit. Mám totiž trochu pocit, že ona strojená upjatost a nelidská mluva byla od tvůrců záměrná a v rozhovorech mezi "kavárenskou" intelektuální smetánkou často i dnes v reálu chtěná a žádoucí. Uvidíme. Za herecké obsazení, pečlivé vykreslení osobnosti T G. M. a za obě scény s Donutilem a s geniálně anti-rigidně-dějepiseckým laděním děkuju maximálně. Byly úžasné. Už aby je někdo vystřihl a nasdílel na youtuby. To bude hejtů! Díl druhý: Rozhovory šustí papírem i nadále, ale přijímám to. Přistupuji i na onen divadelní konstrukt průběhu scén, kdy jednotlivé postavy více slouží potřebě autorů sdělit dobové reálie a "vysvětlit" postavu samu, než aby tato pro danou situaci uvěřitelně jednala. Slouží to totiž nutnému. Není moc jiných cest, jak precizně nahustit dobovou atmosféru a vykreslit osobnost jednotlivých aktérů v několika málo scénách. Díl třetí: Díky za odvahu použít tři jazyky. Povinná selekce vybraného materiálu je pochopitelná, nutná, ale zákonitě se musí projevit na kritice díla. Já osobně doufal, že se při zmínkách o koncentrácích dloubne do těch českých předválečných pro cikány. Stačila by jedna věta. Stejně tak doufám, že alespoň v příštím díle bude náhled na odsun sudetských Němců podroben nějaké kritické sebereflexi. Čtvrtý a pátý díl: Zejména pátý díl potvrzuje vzestupnou tendenci narativní uvěřitelnosti a "flow" - což je paradoxně na škodu: ona vzestupná tendence a stabilně sebejistá režijní práce ještě zřetelněji odhalují poměrně nevyváženou kvalitu scénáře (opakuju, nikoliv obsahovou, ale vypravěčskou). Poslední výtku směřuji k absolutní absenci člověka. Svět hrdinů seriálu je formální. Zavřený za okny vládních budov, elitářských kaváren a politické události tak vytrhává z živoucího kotle společnosti. Pokud jde ale o záměr a zvuky davu za okny jsou jen podtržením oné nereality, ve které jednají a rozhodují (potenciální) reprezentanti země, jsem ochoten přijmout i tento sterilizační prvek. ___ První půle seriálu je za námi a je skvělá. Demagogie je Sedláčkovi i Kosatíkovi cizí. K materiálu přistupují pečlivě a s rozvahou. Taková díla řeknou i přes svou uměleckou licenci o dějinách mnohem víc, než klasický dějepis.(28.10.2013)

  • JitkaCardova
    **

    "Velká loupež etiky a příkladů osobní integrity v našich dějinách páně Kosatíkem, který ji nezná a na ni nevěří." ***** Vytržené výjevy z mezníků našich dějin rozhodně nejsou dobrým studijním pramenem, představují daleko spíše vyhraněné, z taktické pozice vedené boční a ostře polemické pohledy (často až výpady) na ekleticky vybrané situace - rafinovaně opracované eseje historika samozvance, programově oponující kánonu, tradici, postulováním jiné, výrazně dehonestující perspektivy, která těží z oblíbeného přístupu prostředních lidí a institucí k velkým osobnostem a hrdinům a vyznačuje se podezíravostí, zchytralým obrazoborectvím a snahami po demytizaci. Hlavní nebezpečí přitom tkví v tom, že projekt se jako série polemických esejí netváří a není tak veřejností chápán, nota bene jako oblíbený televizní pořad s velkou sledovaností vůbec nevytváří otevřený prostor pro seriózní diskusi, ale spíše zavání novodobým diktátem. Přitom jako sada polemických etud, iniciačních rozcviček, by byl mohl dobře posloužit, vyvolat a oživit zájem o naši novodobou historii a s ní i nastartovat nové inspirativní tříbení a přezkoumávání, prověřování a provědomování českého příběhu. Je-li však vysílán veřejnoprávními médii, aniž by po každém dílu neoddělitelně následovala například diskuse s kulturotvornými osobnostmi, které mají na věc odlišný pohled, či v posledních dílech i s pamětníky, a většinově je tedy brán jako pravdivější, přesnější a odvážnější restaurování veřejně sdílených představ o naší minulosti, za nově populární "pravdivější" korelát, pak se mi nevýslovně příčí a prohlašuji ho za demagogický a nebezpečný. Nejvíc ze všeho v něm totiž mému uchu zaznívá ještnost a velikášství páně Kosatíka, člověka, který se postupem času zamiloval do svého postřehu a vlivu a stále intenzivněji se sebou opájí, jak jeho hlasu přibývá na síle, ambiciózního, chytrého muže, který se po nenápadných stupíncích odchýlil od poctivé a svědomité práce k sebekultu populárního vykladače dějin, který předkládá nebezpečně posunuté, vynechávkové a jen zdánlivě nápravné, přitom mnohdy především křiklavě deklasující interpretace velkých postav českého národa a komplikovaných osudů našeho státu, kteréžto útoky vede z na první pohled pozoru hodných pozic, ale v důsledku lacinými nástroji a s nejapnými výsledky. Dnes zase přišlo do módy tleskat hyenám, které sesazují "celebrity" na roveň obyčejným lidem. Vladimír Neff kdysi napsal román, v jehož názvu se připomíná, že podle dvorní etikety Královny nemají nohy, Pavel Kosatík "objevně" ukazuje, že na nich dokonce mívají puchýře a že tedy nejsou lepší než poslední děvečky, a od bulvárů typu Blesk se jeho bagatelizující přístup k hdinům liší pouze sofistikovaností nástrojů a záběrem vědomostí, které ovšem využívá stejně eklekticky, neuctivě a manipulačně. Vůbec mu nechci upírat jeho historický přehled a kvalitu přípravy - bez toho by v tom předivu souvislostí těžko svedl nalézat dostatečně konzistentní a na první pohed podložené vlastní výklady a vychytrale objevovat a vlastními návodnými představami vyplňovat mezery a bílá místa v dokumentaci. A kdyby bylo tohle jeho České století poctivě prezentováno jako seriál esejů, záměrně jednostranně vyhrocených a zjednodušujících polemických příspěvků a provokujících domněnek, které chtějí nebo alespoň skutečně mohou podnítit celkově obezřelejší přístup k výkladům dějin a také sugestivně předvést, jak snadno lze chytře naprasknout a rozrušit, případně úplně předělat jakýkoli vybraný obraz z nich, pak bych tleskala ve stoje - zvlášť byl-li by po nich prostor pro diskusi a vyjádření dalších odborníků, pamětníků a osobností - jako se o to alespoň zpětně z valstní iniciativy systematicky pokouší DVTV nebo časopis Respekt. Ale Kosatík se nesnaží ukázat, jak vznikají manipulace s výkladem komplexních struktur, autorsky dotvářené, poplatné, ikonoklastické propagandy, ani jak náchylné jsou v čase jejich plody k tomu, aby zašly na to, s čím samy zachází. Kosatík se naopak sám čím dál extrémněji projevuje jako sebeopájivý historik-autoritář, alergický na každý projev respektu vůči skutečným osobnostem, a také překvapivě i silný šovinista a mysogyn, o to nebezpečnější a dogmatičtější, čím víc sám sobě věří vlastní pronikavost, nápravnou ozdravnost a všeponímavost. Role "režiséra" pana Sedláčka je pak podle mě diametrálně odlišná a podstatně nešťastnější - to je vnitřně nejistý, přílišně filosofující, zmatený člověk, kterému se všechno jeví složité, a pak se snadno nechá zmanipulovat, aniž by si to připustil - a protože se mu všechno z podstaty věci probematizuje, pak i svým dílům přiznává větší hloubku, smysl, jemnost, moudrost, než jim dokázal doopravdy autorsky vtělit, a sebeomlouvavě přehlíží jejich konkrétní vyznění, dopad i přijetí - chybí mu schopnost abstrahujícího nadhledu a důsledného vnitřního kormidla, prakticky je to pověstná třtina ve větru a Kosatíkovi tak nevědomky výborně posloužil. ***** Sice se ve mně vaří krev po shlédnutí předposledního dílu o Václavu Havlovi, z něhož pomocí nechutně a neadekvátně ztloustého Marka Daniela, který si výtečně osvojil jeho hm-kání, potahávání za ucho i z cigarety a ráčkování, udělali zparodovaný stín, výsměšnou karikaturu, zmateného, naivního, vnitřně přestrašeného trotla, který jenom zaraženě a vykuleně koktá, neumí se vyjadřovat, chodí všude jenom ve vytahaných svetrech, kouká po holkách, nechápe, která bije, ale s prvním douškem začíná žíznit po moci, obelhávat se a zaprodávat, z toho Havla, jehož genialitě, suverenitě, osobní odvaze, schopnosti zaujmout, pochopit a podnítit nejrozličnější inteligentní osobnosti v každém kolektivu i po světě a důsledně svědomitému sebezpytu, s nímž ručil za každé svoje slovo vlastní hlavou a životem, Kosatík už dlouho nesahá ani po kosatníky, ale přesto si uvědomuji, že to není největší zlo tohoto seriálu, byť škoda, kterou takhle zrovna v tyhle dny páchá, je aktuálně nejcitelnější a nejvíc na očích. Stejně nebezpečně jako těm, kdo Václava Havla osobně neznali, nezažili a nepocítili sílu a ryzost jeho osobnosti, a budou první představu o něm čerpat z podobných pseudoděl, zavírá takováto závažně dehonestující, zcestná fraška, která se tváří jako spravedlivý výklad, cestu ke zdroji obrovské inspirace, k jeho knihám, postojům, smýšlení, k jeho dramatickému, poučnému a energizujícímu životnímu příběhu - ale právě tak se nám všem přivírají dveře k inspirativnímu čerpání ze zdrojů starších, neboť Masaryka, Moravce nebo Beneše už osobně nepamatuje téměř nikdo z nás a tyhle tzv. populárně-naučné výklady, zvlášť jsou-li tak pěkně připravené a naservírované pod nosu lidu, kvapem nabývají na hlase a na účinnosti. ***** Tolik stručně k povaze předkládaných Kosatíkových podvratných názorů na obrazy z našich dějin 20. století. Jiná, ale nezbytně související věc je dramaturgické a režijní uchopení těchto vyextrahovaných námětů a jejich jedovatých výkladů (nikoli ve smyslu zlého sarkasmu, ale skutečně ve smyslu akutní otravy veřejného vnímání) - a tady je to s husí kůží téměř za plný počet. Výtečně zrežírované, obsazené, na naše poměry neuvěřitelně dobře zahrané, velice přesvědčivé. Řada rafinovaných principů - herecké obsazení, fyziognomické interpreteace a posuny, hra s výškou postav například, tlustý a neohrabaný Havel, který neumí mluvit a pořád se tahá za ucho, atd., nebo okolnost, jak Kosatík absolutně pomíjí úlohu žen-manželek, všechny jsou podle jednoho mustru, trpné, tiše hledící, podávající šálky čaje a večeře, s očima jako laně, ustarané, pokorné, tiché, a když na to přijde, tak ryze nevědomé a nic nechápající... Ovšem chválit autory, jak promyšleně pracují na převádění Kosatíkových vizí do obrazu by bylo trochu jako chválit Hitlera za jeho bravurní a funkční rétoriku. ***** Nemyslím nicméně, že by Kosatík byl strategický manipulátor, který těmito podkopávajícími obrazy něco sleduje, spíš podléhá krizi svého věku, ztrácí soudnost a úměrně s rostoucí vnitřní panikou sobě i všem okolo potřebuje možná i podvědomě dokazovat, že všemu rozumí a dobře ví, že velikáni nikdy doopravdy velicí nebyli, že se to jenom falešně nafukuje, a tomuto smíření s vlastní prostředností, pro niž nikdy naplno nedostál svému potenciálu a svému svědomí, neváhá obětovat ty nejzávažnější momenty z naší historie ani ty nejsložitější, nejdůležitější a nejryzejší osobnosti výkladu, kterým si u plebsu i akademicky vázané prostřední a systému poplatné inteligence zajistí popularitu, králům a královnám srazí korunku a sebe pozvedne na jejich poníženou úroveň. Výsledkem je ale velká loupež etiky a příkladů osobní integrity v našich dějinách páně Kosatíkem, který ji nezná a na ni nevěří. O to nebezpečnější jed nám svým seriálem injikuje, že se zdánlivě tak dobře zažívá, vychází-li poplatně vstříc slabošským chutím veřejnosti a je-li tak dobře zrežírovaný a zahraný - o to snáze a lépe ale všude proniká a o to hůře ho také budeme schopni ze sebe dostávat. ***** Poslední poznámku dopisuji zpětně, chválím snahu Respektu nenechat pokřivenost Českého století bez odezvy a jistého pokusu o korekci, zejména články Spurného, Šimečky (http://respekt.ihned.cz/c1-63221820-jiny-vaclav-havel?utm_content=bufferae01d&utm_medium=social&utm_source=facebook.com&utm_campaign=buffer) a Švehly. Přiléhavá je také glosa Jiřího Peheho: http://www.novinky.cz/komentare/355682-glosa-ceske-stoleti-trapnych-politiku-jiri-pehe.html či poznámky Havlovy poslední tajemnice Sabiny Tančevové v rozvohoru pro DVTV: http://video.aktualne.cz/dvtv/havluv-hlas-tady-chybi-rika-jeho-byvala-spolupracovnice/r~a1a4828886ba11e486b9002590604f2e/ (cca od sedmé minuty třicáté vteřiny dál).(5.12.2014)

  • D.Moore
    ****

    1. díl: Je velká škoda, že úvod Českého století vznikl jako "obyčejný" díl seriálu a ne jako pořádný pilotní film. Nejméně hodinu a půl dlouhý. V příběhu TGM je toho přece tolik k vyprávění a ukázání a já nechápu, proč tvůrci nevyužli možnost, peníze i naprosto skvělého představitele titulní role. Přes tyhle výtky, uspěchanost, fakt, že Veliké bourání není pro "nezasvěcené" zrovna nejjednodušší pokoukání, a přes to, že všichni všichni včetně Němců a Britů mluví česky, pozitivní dojmy převažují. Obzvlášť oceňuji úžasné dialogové scény TGM s hrabětem Thunem, a TGM s britským premiérem Lloyd Georgem (skvělý Miroslav Donutil).___2. díl: Dokonalý Martin Finger, vcelku obstojný Landa (jen nemusel mluvit tak současnou češtinou), děj se odehrává během pár dní, což je jen ku prospěchu. Rozpaky mizí, na další část se už vyloženě těším.___3. díl: Naprostá senzace! Martin Finger se osvědčil už minule, tady má perfektní spoluhráče Ivana Trojana a Michala Dlouhého, řeší se velice zásadní věci... A velké plus - oproti prvnímu dílu tentokrát Britové mluví anglicky a Němci německy, vše otitulkováno. Proč to tak nebylo už ve Velkém bourání, čert ví.____4. díl: Roku 1948 jsem se bál, nakonec ho tvůrci zvládli poměrně se ctí. Trochu škoda, že scénář líčí komunisty vesměs jen jako vulgární chásku, což se dalo čekat, ale doufám, že do budoucna se to zlepší. Bezvýchodná politická situace byla tentokrát představena věrohodně, dialogy a monology plynuly velice přirozeně a David Novotný v roli Slánského dává tušit, že nadcházející část s jeho popravou bude velký zážitek.____5. díl: Ano, zážitek to byl. Vytknout můžu snad jen uspěchanou závěrečnou půlhodinu. Ukázat Slánského pobyt ve vězení, nějaké to mučení či některý z jeho pokusů o sebevraždu, bylo by to ještě působivější. Ale zase oceňuji vyobrazení toho, že i ti nejobávanější tuzemští pohlaváři byli pouhými loutkami, které na požádání dělaly salta. Děsivé.(28.10.2013)

  • giblma
    *****

    Velké bourání: *** Donutil přehrává Hubu, žjóva! // Den po Mnichovu: ***** Beneš je můj nejoblíbenější prezident a o Mnichovu se hrozně ráda hádávám, tak doufám, že teď už mi nikdo nebude tvrdit, jak se měla republika bránit. Respekt Landovi, že vzal roli Moravce, vidět totiž Landu v neděli večer ve veřejnoprávní televizi heilovat, to chceš! Skvělé, skvělé! // Kulka pro Heydricha: **** To mám tedy o čem přemýšlet a co přehodnocovat. V jednu chvíli je beznaděj vystupňována tak, že se až člověk diví, že má v občance nápis Česká republika. // Všechnu moc lidu Stalinovi: **** Miluju Vyorálka. // Zabíjení soudruha: ***** Nejlepšejší ze všeho. Ještě víc miluju Vyorálka. Jestli byl jeho Kléma v předešlém dílu hodně kůl, tak tady máte sto chutí ho pohladit po vlasech. Jednak se zde (pro věčné omílání mluvících hlav) i něco děje, jednak mě fascinuje kontrast krutosti a všednosti. Vojáci přihlížející Slánského popravě se o něm baví tak, jako by se prodavačky v pekárně divily, že si zákazník koupil jenom jednu housku. Srovnání noblesy demokratické první republiky s familiérností a vulgaritou komunistického jádra. Vždycky zajímavý rozpor povinnosti, respektive přežití a zrady. No a ten Uchovitý konec to všechno jen korunuje. // Sečteno podtrženo: nejlepší dramatická věc, co jsem u nás na obrazovkách v poslední době, vlastně dost možná kdykoliv, viděla. Dobře napsané uvěřitelné dialogy, žádné zástupy nounejmových modelek a konečně má televizní divák šanci se dozvědět, že je u nás víc než těch cca deset herců, kteří se protáčejí ve filmech furt dokola.(7.11.2013)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace