poster

České století (TV seriál)

Drama / Válečný / Historický

Česko, 2013 - 2014, 11 h 11 min (Minutáž: 9x66-84 min)

Hrají:

Daniel Landa, Jiří Vyorálek, Luboš Veselý, Jan Budař, David Novotný, Martin Finger, Miloslav Mejzlík, Martin Stránský, Monika A. Fingerová, Jaromír Dulava, Ivan Trojan, Martin Huba, Mário Kubec, Karel Dobrý, Jan Novotný, Daniela Kolářová, Jan Hájek, Václav Knop, Radek Holub, Jiří Bábek, Robert Jašków, Igor Bareš, Michal Dlouhý, Radim Fiala, Vladimír Marek, Radim Novák, Marian Roden, David Suchařípa, Miro Grisa, Matěj Dadák, Hanuš Bor, Aleš Procházka, Hartmut Krug, Pavel Batěk, Marek Daniel, David Matásek, Tereza Hofová, Miroslav Donutil, Vladislav Beneš, Martin Hofmann, Jiří Plachý ml., Oldřich Navrátil, Míra Nosek, Pavel Rímský, Pavel Kikinčuk, Ivo Novák, Jan Grygar, Ivana Uhlířová, Jan Počepický, František Kreuzmann ml., Václav Legner, Jiří Štrébl, Jiří Havel, Miroslav Babuský, Vilém Udatný, Martin Veliký, Petr Varga, Karel Zima, Matúš Bukovčan, Jan Holík, Petra Jungmanová, Jan Teplý ml., Kateřina Jandáčková, Václav Helšus, Václav Neužil ml., Jan Vlas, Marek Pospíchal, Roman Vejdovec, Jan Bidlas, Jared Doreck, Jiří Racek, Kateřina Pindejová, Anna Císařovská, Petr Pěknic, Petr Lněnička, Radek Valenta, Miroslav Kudela, Viktor Dvořák, Richard Syms, Miroslav Běloušek, Jiří Čapka, Simona Prasková, Emil Horváth ml., Ján Greššo, Peter Marcin, Marek Ťapák, Jaroslav Plesl, František Němec, Ján Gallovič, Zdeněk Černín, Jiří Zapletal, Petr Halberstadt, Jan Vondráček, Martin Sitta, Petr Vacek, Miroslav Táborský, Martin Myšička, Barbora Milotová, Táňa Hlostová, Jan Španbauer, Daniel Rous, Miroslav Hanuš, Jiří Lábus, Roman Luknár, Oldřich Kaiser, Martin Preiss, Václav Jiráček, Alois Švehlík, Jan Sklenář, Martin Dejdar, Bohumil Klepl, Oldřich Vlach, Martin Janouš, Oleksandr Ignatusha, Jan Hrušínský, Otmar Brancuzský, Magdalena Zimová, Jaromír Janeček, Josef Cisár, Jim High, Markéta Houšková, Michal Balcar, Alois Antal, Tomáš Kraucher, Lukáš Král, Tomáš Turek, Lucie Polišenská, Roman Pomajbo, Roman Slovák, Jiří Nebenführ, František Skřípek, Zdeněk Bureš, Miroslav Hruška, Karel Vlček, Ján Jackuliak, Alexander Podolkhov, Igor Táborský, Petr Reidinger, Pavel Lagner, Jiří Ployhar ml., Aleš Gelnar, Vladimír Mrva, Martin Učík, Zdeněk Košata, Patrik Jílek, Martina Delišová, Ján Sedal, Roman Mrázik, Michal Pavlata, Ivo Kubečka, Gabriela Filippi, Johana Švarcová, David Punčochář, Martin Bohadlo, Petr Drozda, Pavel Myslík, F. A. Brabec, Matej Landl, Jan Krafka, Jan J. Vágner, Jan Lepšík, Matěj Balcar, Romana Sittová, Kamil Halbich, Juraj Nvota, Pavel Majkus, Petr Pelzer, Jiří Untermüller, Jiří Král, Michal Kolínek, Martin Sochor
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • JitkaCardova
    **

    "Velká loupež etiky a příkladů osobní integrity v našich dějinách páně Kosatíkem, který ji nezná a na ni nevěří." ***** Vytržené výjevy z mezníků našich dějin rozhodně nejsou dobrým studijním pramenem, představují daleko spíše vyhraněné, z taktické pozice vedené boční a ostře polemické pohledy (často až výpady) na ekleticky vybrané situace - rafinovaně opracované eseje historika samozvance, programově oponující kánonu, tradici, postulováním jiné, výrazně dehonestující perspektivy, která těží z oblíbeného přístupu prostředních lidí a institucí k velkým osobnostem a hrdinům a vyznačuje se podezíravostí, zchytralým obrazoborectvím a snahami po demytizaci. Hlavní nebezpečí přitom tkví v tom, že projekt se jako série polemických esejí netváří a není tak veřejností chápán, nota bene jako oblíbený televizní pořad s velkou sledovaností vůbec nevytváří otevřený prostor pro seriózní diskusi, ale spíše zavání novodobým diktátem. Přitom jako sada polemických etud, iniciačních rozcviček, by byl mohl dobře posloužit, vyvolat a oživit zájem o naši novodobou historii a s ní i nastartovat nové inspirativní tříbení a přezkoumávání, prověřování a provědomování českého příběhu. Je-li však vysílán veřejnoprávními médii, aniž by po každém dílu neoddělitelně následovala například diskuse s kulturotvornými osobnostmi, které mají na věc odlišný pohled, či v posledních dílech i s pamětníky, a většinově je tedy brán jako pravdivější, přesnější a odvážnější restaurování veřejně sdílených představ o naší minulosti, za nově populární "pravdivější" korelát, pak se mi nevýslovně příčí a prohlašuji ho za demagogický a nebezpečný. Nejvíc ze všeho v něm totiž mému uchu zaznívá ještnost a velikášství páně Kosatíka, člověka, který se postupem času zamiloval do svého postřehu a vlivu a stále intenzivněji se sebou opájí, jak jeho hlasu přibývá na síle, ambiciózního, chytrého muže, který se po nenápadných stupíncích odchýlil od poctivé a svědomité práce k sebekultu populárního vykladače dějin, který předkládá nebezpečně posunuté, vynechávkové a jen zdánlivě nápravné, přitom mnohdy především křiklavě deklasující interpretace velkých postav českého národa a komplikovaných osudů našeho státu, kteréžto útoky vede z na první pohled pozoru hodných pozic, ale v důsledku lacinými nástroji a s nejapnými výsledky. Dnes zase přišlo do módy tleskat hyenám, které sesazují "celebrity" na roveň obyčejným lidem. Vladimír Neff kdysi napsal román, v jehož názvu se připomíná, že podle dvorní etikety Královny nemají nohy, Pavel Kosatík "objevně" ukazuje, že na nich dokonce mívají puchýře a že tedy nejsou lepší než poslední děvečky, a od bulvárů typu Blesk se jeho bagatelizující přístup k hdinům liší pouze sofistikovaností nástrojů a záběrem vědomostí, které ovšem využívá stejně eklekticky, neuctivě a manipulačně. Vůbec mu nechci upírat jeho historický přehled a kvalitu přípravy - bez toho by v tom předivu souvislostí těžko svedl nalézat dostatečně konzistentní a na první pohed podložené vlastní výklady a vychytrale objevovat a vlastními návodnými představami vyplňovat mezery a bílá místa v dokumentaci. A kdyby bylo tohle jeho České století poctivě prezentováno jako seriál esejů, záměrně jednostranně vyhrocených a zjednodušujících polemických příspěvků a provokujících domněnek, které chtějí nebo alespoň skutečně mohou podnítit celkově obezřelejší přístup k výkladům dějin a také sugestivně předvést, jak snadno lze chytře naprasknout a rozrušit, případně úplně předělat jakýkoli vybraný obraz z nich, pak bych tleskala ve stoje - zvlášť byl-li by po nich prostor pro diskusi a vyjádření dalších odborníků, pamětníků a osobností - jako se o to alespoň zpětně z valstní iniciativy systematicky pokouší DVTV nebo časopis Respekt. Ale Kosatík se nesnaží ukázat, jak vznikají manipulace s výkladem komplexních struktur, autorsky dotvářené, poplatné, ikonoklastické propagandy, ani jak náchylné jsou v čase jejich plody k tomu, aby zašly na to, s čím samy zachází. Kosatík se naopak sám čím dál extrémněji projevuje jako sebeopájivý historik-autoritář, alergický na každý projev respektu vůči skutečným osobnostem, a také překvapivě i silný šovinista a mysogyn, o to nebezpečnější a dogmatičtější, čím víc sám sobě věří vlastní pronikavost, nápravnou ozdravnost a všeponímavost. Role "režiséra" pana Sedláčka je pak podle mě diametrálně odlišná a podstatně nešťastnější - to je vnitřně nejistý, přílišně filosofující, zmatený člověk, kterému se všechno jeví složité, a pak se snadno nechá zmanipulovat, aniž by si to připustil - a protože se mu všechno z podstaty věci probematizuje, pak i svým dílům přiznává větší hloubku, smysl, jemnost, moudrost, než jim dokázal doopravdy autorsky vtělit, a sebeomlouvavě přehlíží jejich konkrétní vyznění, dopad i přijetí - chybí mu schopnost abstrahujícího nadhledu a důsledného vnitřního kormidla, prakticky je to pověstná třtina ve větru a Kosatíkovi tak nevědomky výborně posloužil. ***** Sice se ve mně vaří krev po shlédnutí předposledního dílu o Václavu Havlovi, z něhož pomocí nechutně a neadekvátně ztloustého Marka Daniela, který si výtečně osvojil jeho hm-kání, potahávání za ucho i z cigarety a ráčkování, udělali zparodovaný stín, výsměšnou karikaturu, zmateného, naivního, vnitřně přestrašeného trotla, který jenom zaraženě a vykuleně koktá, neumí se vyjadřovat, chodí všude jenom ve vytahaných svetrech, kouká po holkách, nechápe, která bije, ale s prvním douškem začíná žíznit po moci, obelhávat se a zaprodávat, z toho Havla, jehož genialitě, suverenitě, osobní odvaze, schopnosti zaujmout, pochopit a podnítit nejrozličnější inteligentní osobnosti v každém kolektivu i po světě a důsledně svědomitému sebezpytu, s nímž ručil za každé svoje slovo vlastní hlavou a životem, Kosatík už dlouho nesahá ani po kosatníky, ale přesto si uvědomuji, že to není největší zlo tohoto seriálu, byť škoda, kterou takhle zrovna v tyhle dny páchá, je aktuálně nejcitelnější a nejvíc na očích. Stejně nebezpečně jako těm, kdo Václava Havla osobně neznali, nezažili a nepocítili sílu a ryzost jeho osobnosti, a budou první představu o něm čerpat z podobných pseudoděl, zavírá takováto závažně dehonestující, zcestná fraška, která se tváří jako spravedlivý výklad, cestu ke zdroji obrovské inspirace, k jeho knihám, postojům, smýšlení, k jeho dramatickému, poučnému a energizujícímu životnímu příběhu - ale právě tak se nám všem přivírají dveře k inspirativnímu čerpání ze zdrojů starších, neboť Masaryka, Moravce nebo Beneše už osobně nepamatuje téměř nikdo z nás a tyhle tzv. populárně-naučné výklady, zvlášť jsou-li tak pěkně připravené a naservírované pod nosu lidu, kvapem nabývají na hlase a na účinnosti. ***** Tolik stručně k povaze předkládaných Kosatíkových podvratných názorů na obrazy z našich dějin 20. století. Jiná, ale nezbytně související věc je dramaturgické a režijní uchopení těchto vyextrahovaných námětů a jejich jedovatých výkladů (nikoli ve smyslu zlého sarkasmu, ale skutečně ve smyslu akutní otravy veřejného vnímání) - a tady je to s husí kůží téměř za plný počet. Výtečně zrežírované, obsazené, na naše poměry neuvěřitelně dobře zahrané, velice přesvědčivé. Řada rafinovaných principů - herecké obsazení, fyziognomické interpreteace a posuny, hra s výškou postav například, tlustý a neohrabaný Havel, který neumí mluvit a pořád se tahá za ucho, atd., nebo okolnost, jak Kosatík absolutně pomíjí úlohu žen-manželek, všechny jsou podle jednoho mustru, trpné, tiše hledící, podávající šálky čaje a večeře, s očima jako laně, ustarané, pokorné, tiché, a když na to přijde, tak ryze nevědomé a nic nechápající... Ovšem chválit autory, jak promyšleně pracují na převádění Kosatíkových vizí do obrazu by bylo trochu jako chválit Hitlera za jeho bravurní a funkční rétoriku. ***** Nemyslím nicméně, že by Kosatík byl strategický manipulátor, který těmito podkopávajícími obrazy něco sleduje, spíš podléhá krizi svého věku, ztrácí soudnost a úměrně s rostoucí vnitřní panikou sobě i všem okolo potřebuje možná i podvědomě dokazovat, že všemu rozumí a dobře ví, že velikáni nikdy doopravdy velicí nebyli, že se to jenom falešně nafukuje, a tomuto smíření s vlastní prostředností, pro niž nikdy naplno nedostál svému potenciálu a svému svědomí, neváhá obětovat ty nejzávažnější momenty z naší historie ani ty nejsložitější, nejdůležitější a nejryzejší osobnosti výkladu, kterým si u plebsu i akademicky vázané prostřední a systému poplatné inteligence zajistí popularitu, králům a královnám srazí korunku a sebe pozvedne na jejich poníženou úroveň. Výsledkem je ale velká loupež etiky a příkladů osobní integrity v našich dějinách páně Kosatíkem, který ji nezná a na ni nevěří. O to nebezpečnější jed nám svým seriálem injikuje, že se zdánlivě tak dobře zažívá, vychází-li poplatně vstříc slabošským chutím veřejnosti a je-li tak dobře zrežírovaný a zahraný - o to snáze a lépe ale všude proniká a o to hůře ho také budeme schopni ze sebe dostávat. ***** Poslední poznámku dopisuji zpětně, chválím snahu Respektu nenechat pokřivenost Českého století bez odezvy a jistého pokusu o korekci, zejména články Spurného, Šimečky (http://respekt.ihned.cz/c1-63221820-jiny-vaclav-havel?utm_content=bufferae01d&utm_medium=social&utm_source=facebook.com&utm_campaign=buffer) a Švehly. Přiléhavá je také glosa Jiřího Peheho: http://www.novinky.cz/komentare/355682-glosa-ceske-stoleti-trapnych-politiku-jiri-pehe.html či poznámky Havlovy poslední tajemnice Sabiny Tančevové v rozvohoru pro DVTV: http://video.aktualne.cz/dvtv/havluv-hlas-tady-chybi-rika-jeho-byvala-spolupracovnice/r~a1a4828886ba11e486b9002590604f2e/ (cca od sedmé minuty třicáté vteřiny dál).(5.12.2014)

  • MrCreosote
    ****

    Prvních pět dílů má jednoznačně vzrůstající tendenci. Masarykovská epizoda se s odstupem jeví jako sled nepříliš navazujících scén, z nichž vyčnívá rozhovor T.G.M s britským ministerským předsedou. Teprve tam se ukáže největší přednost Českého století: demýtizace historických postav provedená civilním a k diskuzím vybízejícím způsobem. Jednotlivé charaktery dostávají hloubku, dělení na "hodné" a "zlé" zde absentuje, historické osobnosti nám známé už jenom z fotek jsou "odmramorizovány". A to, že se z Klementa Gottwalda stala plnohodnotná tragická postava považuji skoro za zázrak. Sedláček má navíc vynikající čuch na herce, kteří s přehledem ustojí i příliš doslovné repliky (Huba, Trojan, Finger a především Vyorálek utkví v paměti na dlouho). Poslední epizoda o zabíjení soudruha Slánského se směle může řadit do žánru paranoidního politického thrilleru, v níž se tvůrcům podařilo zbavit neduhů předešlých dílů. Pokud bude zbylý kvartet epizod podobně kvalitní, máme zaděláno na nejvýznamnější televizní projekt v porevoluční historii.(26.11.2013)

  • Fr
    ****

    MOCNOSTI TEMNOTY SLOUŽILY VÍTĚZSTVÍ SVĚTLA - VYTOUŽENÝ VĚK LIDSTVA VZCHÁZÍ. VĚŘÍME V DEMOKRACII - VĚŘÍME VE SVOBODU - A VE SVOBODU VŽDY VĚTŠÍ A VĚTŠÍ.… /// Dramaticky ztvárněnej cyklus televizních inscenací... Dějiny jednoduchou a srozumitelnou formou. Ti, kteří chtějí vědět víc, už to dávno udělali, a nebo ví, kde načerpaj vyčerpávající informace. Pro ně, to bude nuda. Ovšem MY ČEŠI, co nechceme číst ... prostě - mně to vyhovuje. Navíc to postupně získá parametry navazujících dílů a ne jen výkřiků do (z) historie. V závěrečných dílech série mírně obsahově zahapruje, ale tím posledním to opět vytáhne na ty (pro mě) zasloužený 4 hvězdy. A abych nezapomněl - ten casting je fakt dobrej! DÍL PRVNÍ: 1918 – Veliké bourání /// Dějepis pro starší a spíš ty, míň pokročilý. Dramatická televizní inscenace, plná monologů T.G.Masaryka, jeho myšlenek, hovorů s Benešem, Thunem, dcerou Olgou, atd., atd., zakončená triumfálním příjezdem do Prahy. **** /// DÍL DRUHÝ: 1938 - Den po Mnichovu PÁNOVÉ, ROZHODNUTÍ MNICHOVSKÉ KONFERENCE JE HROZNÉ. ALE NENÍ PRO NÁS NEČESTNÉ… Beneš a jeho ,,těžký dny. Nejlepší léta Emanuela Moravce. Srozumitelně vysvětlenej rok 1938, včetně výroků slavnejch a jejich pohnutek. **** /// DÍL TŘETÍ: 1941 – Kulka pro Heydricha KREV ZA KREV… Beneš v exilu a bojovníci odboje. Beneš jako chytrej, zkušenej a tvrdej politik. Ovšem, o všem se dá polemizovat. I o zodpovědnosti. *** /// DÍL ČTVRTÝ: 1948 – Všechnu moc lidu Stalinovi ,,PRÁVĚ SE VRACÍM Z HRADU…“ Díl o tom, že náš národ by neměl spoléhat na politiky. Zajímavě předvedená koordinace komunistickýho puče. **** /// DÍL PÁTÝ: 1951 – Zabíjení soudruha NEVĚŘIT NIKOMU! O těch, kteří se čtvrt století třásli na moc, aby ji pak nechali Stalinovi a o vaření vody na Slánskýho. Klémovy myšlenkový pochody a počátek výuky, jak nepřátelům zakroutit krkem. **** /// DÍL ŠESTÝ: 1968 – MUSÍME SE DOHODNOUT ,,NIKDY SE VÁS NEVZDÁME"… Několik srpnových dní jako důkaz, že s tyranem můžete bojovat, ale mnohem jednodušší je se dohodnout. Xорошо. ***** DÍL SEDMÝ: 1976 - Je to jen rock'n'roll ,,SLYŠÍŠ, TO JE ROCK!" /// Androšem proti establišmentu aneb když rock'n'roll přestal bejt jen zábava. Zrod petice všech petic, ve který se hájený zvířata zastanou těch nehájenejch… Událost, jejíž význam voceňuju, ale filmařsky (příběhově) mě nechytla. Stejně jako Plastici. *** /// DÍL OSMÝ: 1989 – Poslední hurá ,,AŤ ŽIJE HAVEL!" /// Dialogy moci s veřejností nebyla taková kovbojka, jako v šedesátým vosmým. Čím víc člověk události zná, tím míň seriál baví. Tohle byla SAMETOVÁ NUDA! /// DÍL DEVÁTÝ: 1992 – Ať si jdou ,,PROČ NÁM TO DĚLAJÍ?“ … ,,PROTOŽE CHTĚJÍ MÍT SVŮJ STÁT, JAKO MY“… /// Příprava československýho národního kapitalismu šokem. A taky rozpad nespravedlivého manželství. Názory na kupónovou privatizaci, názory na rozpad federace – baví mě to, zvlášť když vím, jak to dopadlo. Některý vize šli do hajzlu hned, některý až po letech. Neodhalují se žádná tajemství, ale v tom roce 1992…, prostě je o čem povídat. **** /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Zjistím, že Landa má ty vojenský role v malíku! 2.) Furt nechápu, proč jsem musel vypadnout z pohraničí. 3.) Taky nechápu, proč Havel nechtěl brát komunisty na hrad. 4.) Nikdy jsem nechtěl sejít z marx-leninské cesty. 5.) Plastic People of the Universe. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ *(31.10.2013)

  • dr.horrible
    ****

    Veliké bourání - 90%; Den po Mnichovu - 60%, Kulka pro Heydricha - 80%; Všechnu moc lidu Stalinovi - 80%; Zabíjení soudruha - 80%; Musíme se dohodnout - 90%; Je to jen rock'n'roll - 60%(14.2.2015)

  • Agatha
    ****

    Na současnou produkci ČT velmi vydařené. Tvůrci nejdou do extrémů a nesnaží se nic vnucovat, alespoň tak to na mě působí. Nastiňují pouze možný průběh určitých kapitol našich zapeklitých dějin, úsudek ať si udělá každý sám. Díl 4. a 5. bych obzvláště doporučil současným členům komunistické strany a hlavně jejich voličům toužícím po míru, spravedlnosti a blahobytu pro "všechny"... Dodatek (28/11/2013): Tak si představte, že komunisti na Vysočině si ZAKÁZALI, dívat se na 4. a 5. díl. Asi by duševně neunesli jak zde byla hanebně hanobena památka soudruha K. Gottwalda a jeho souputníků. Jejich verze pravdy be mě zajímala jako nic jinýho na světě.(24.11.2013)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace