Rozbitý svět

Všichni herci tady šlapou jako hodinky, je to perfektně vybalancované mezi humorem, (nostalgickým) smutkem, i sociálním vyzněním... až na ten konec. Tam se Norris stal obětí přepjatosti, které se mu dařilo tak dobře vyhýbat předtím. Kataklyzmatický závěr, kde jedna chyba spustí řetězec neštěstí všech ostatních postav je specialitou A. G. Inarritua, jenže v jeho filmech (Amores Perros, 21 gramů) se postavy prakticky neznají a výsledná kauzualita nepůsobí tak přímočaře. Proto vedle něj působí Rozbitý svět poněkud přímočaře. Nešťastná je hlavně režisérova snaha co možná doslovně uzavřít svůj příběh a všechny jeho linie. Kdyby film končil scénou, kdy vyjde ven Rothův zakrvácený soused a zhroutí se u auta, nejen, že by to podpořilo interpretační nejednoznačnost, která je pro každé umělecké médium klíčová (zdravíme Wolfganga Isera a Kostnickou školu), ale byl by to i efektní návrat na začátek filmu, k jeho první scéně. Namísto narativní elipsy se dočkáme naivní, rádoby snové scény z kómatu, která málem poslala do kómatu mě. (14.08.2014)

Obyčejně neobyčejný snímek, který je svým vlastním způsobem naprosto realistický, přinejmenším tak působí. Je pravda, že poslední část mi přišla už lehce nadsazená a film by mi přišel lepší bez ní, ale taky je pravda, že se do snímku hodila z hlediska toho, jak jednotlivé zápletky gradují. Příběh, který má divák možnost sledovat, je složen z několika samostatných příběhů, které se navzájem doplňují a ovlivňují. Jednotlivé rodiny žijící nedaloko od sebe, každá má svůj příběh, historii, problémy a radosti. Herecké obsazení je skvělé, nedokázala bych si představit lepší Cillian Murphy, Tim Roth a Rory Kinnear předvádějí vážně obdivuhodné výkony, také musím zmínit, že se povedlo vybrat i dobré obsazení do dětských rolí. To co mě ale na tomhle snímku zaujalo asi ze všeho nejvíce je jeho pojetí. Nádherná kamera zaměřená na detaily v prostředí, což ve výsledném dojmu navozuje ještě větší autentičnost. Tímto tedy znovu vyzdvihuji práci Roba Hardyho. Scény jsou velmi šikovně sestříhané a doplněné zvukem- popřípadě (což se mi hodně líbilo) beze zvuku. A nesmím zapomenout na opravdu povedený soundtrack. Za mě to jsou silnější tři hvězdy. (11.05.2013)

O'Roweův rukopis. Uff. Ačkoli psal scénář na motivy cizí knihy, ta silná přetahovaná nimbu a vezdejšnosti o lidskou duši a její úkol v závěru filmu je tak jasně jeho, tak zřetelně upomíná na onen klíčový moment z Termina, kdy postava umírá a loučí se s jednou vzpomínkou po druhé, aby se s tou poslední její hasnoucí vědomí znovu narodilo na vezdejší svět a její poslední výkřik Mami! se stal prvním výkřikem novorozeněte, neartikulovaným, plným předvědomí, povědomí, odmítnutí, vzdoru v předtuše poznané hrůzy, neúměrné těžkosti a zároveň - přestoproto - touhy. Mami! - A tady: Tati! *** A ne, výjimečně jsem nic neprozradila. Ten film je nádherný. A jestli si chcete dopřát ještě stokrát silnější katarzi, vyrazte do Divadla v Celetné na O'Roweho Termina, dokud tu neuvěřitelnou hru ještě hrají. *~ (19.12.2019)

No a co, že to mělo příliš postav? Že jsou nerozvedené a my tak dokonale nepoznáme jejich pocity a charaktery? Třeba to tak prostě jednou mělo být. Broken nabízí minipříběhy tří rodin, které se nějak vždy něčím spojují, vše souvisí se vším a sem tam se tam mihne ještě někdo další, třeba v podobě Cilliana Murphyho. Zpočátku to na mě ale nepůsobilo žádným objevným, ba úchvatným dojmem. Přišlo mi to až moc průměrné, na něco, jež získalo ocenění. Toto drama tolik nedrtí psychiku, nehraje na divákovy emoce, spíš si pohrává s odstíny tohoto šedého světa a poodhaluje je jeden hezky po druhém. Někdy se zableskne optimismus, po chvilce zase plaveme v rozbouřených vlnách. Je tam trochu od každé špatné věci. Jako by nás Norris krmil malou lžičkou. Navíc film hodně pulzuje hlavně díky pěkným flashbackům do nedávné minulosti a je tam spousta skvělých herců, proto doporučuji. (05.01.2014)

If there's something strange in you neighborhood. Who you gonna call? Call Rufus! Dlouho jsem neměl jasno, jestli mě filmový debutant Norris svými flashbacky, flashforwardy a prolínáním obrazů a zvuků zaujmul, anebo otrávil. Rozhodly poslední minuty, protože pokud máte v sobě alespoň kousek životních zkušeností Archieho, nemohly vás nechat chladným. Jestli má být dětství plnohodnotné, nenechte ho spěchat za dospělostí.. (17.01.2018)