Rozbitý svět

Úprimne, bál som sa toho, ako Norris uchopí túto tému bez nadbytočného sentimentu. Našťastie sa dostatočne vyhral s filmom ako jednoliatym celkom - tak žánrovo aj čo do motívov pestrú a zaujímavú vec som už dlhšie nevidel. Norris systematicky pristupuje k jednotlivým problémom (problémové rodičovstvo, nedostatok starostlivosti, šikana, cukrovka, detské klamstvá, osočovanie, susedská nevraživosť, formovanie jedinca okolím, sklony k násiliu, partnerstvo či pohlavný styk medzi teenagermi) a spája ich do výsledného filmu, v ktorom pomedzi temnotu šedivej reality miestami striedavo prebleskujú svetlejšie momenty. Práve preto aj prítomné odľahčovanie a náhľad na malý uzavretý svet susedskej komunity, z ktorej sa vlastne kamera ani na chvíľu nevymaní, prostredníctvom detí, je jasným kladom. Jedinou chybičkou na kráse filmu je preto len snáď priestor, aký je venovaný jednotlivým postavám a motívom - je ich tu toľko, že tých 91 minút je jednoducho málo. A to je veľká škoda, pretože skutočne stoja za pozornosť. 80% (29.05.2014)

Z počátku k zalknutí nudné, až jsem chtěl odejít z kina. Nakonec jsem to nějak překonal a vydržel, abych s údivem zjistil, jak si mě ten film pomalu získává víc a víc. Jak mi byla herecká představitelka hlavní role z počátku protivná, ke konci jsem si ji vážně zamiloval - ta malá je úžasný talent. Závěr bych se nebál nazvat emočně zdrcujícím - ostatně děvče vedle mě si utíralo slzy a z celého sálu se ozývalo dojaté posmrkávání. Nečekaná pecka, která mě naprosto dostala. (26.06.2013)

Tak jako se každý podzim vyvalí spousta nadějných dramata, tak některé z nich prostě vyčnívají nad průměrem obyčejného festivalového konstruktu. Tento podzim je to jednoduše případ Rozbitého světa. Osobité britské drama plné výborné atmosféry, parádních hereckých výkonů a vystavěné na emocionálním kolotoči, který vás především jednou montáží v závěru doslova semele, bez ohledu na menší nedostatky a občasné tíhnutí k momentům zavánějícím přehnanou konstrukcí. Jednoznačný palec nahoru. [80%] (19.10.2013)

Zneklidňující pohled na sousedský dvorek očima dospívající dívky - jen několik osob bylo součástí jejího života a jak strašné deziluze byly v mladé mysli zanechány... Pro právě takové případy se přikláním k přání existence paralelních světů s potvrzením domněnky o utváření charakterů pod vlivy odlišných faktorů, majících na svědomí fatálnost následných dějů. Zpočátku odtažité vyprávění zvolna našlapuje k naplnění staré pravdy o věčnosti hlouposti a zloby a jejich "dědičnosti", jakož i faktické bezmoci se těmto projevům lidsky bránit - jako důkaz zde slouží kokrhelové sesterské trio, navzájem se trefně nazývajíc čubkami, kterými se skutečně stanou a osudově ovlivní další a další životy, už jen tím, že budou matkami... Typicky britskému sociálnímu dramatu vládnou výborné herecké výkony, tradičně ty dětské, v čele s maximálně přirozenou Eloise Laurence a zrovna takovým Timem Rothem v otcovské roli. (14.06.2013)

O'Roweův rukopis. Uff. Ačkoli psal scénář na motivy cizí knihy, ta silná přetahovaná nimbu a vezdejšnosti o lidskou duši a její úkol v závěru filmu je tak jasně jeho, tak zřetelně upomíná na onen klíčový moment z Termina, kdy postava umírá a loučí se s jednou vzpomínkou po druhé, aby se s tou poslední její hasnoucí vědomí znovu narodilo na vezdejší svět a její poslední výkřik Mami! se stal prvním výkřikem novorozeněte, neartikulovaným, plným předvědomí, povědomí, odmítnutí, vzdoru v předtuše poznané hrůzy, neúměrné těžkosti a zároveň - přestoproto - touhy. Mami! - A tady: Tati! *** A ne, výjimečně jsem nic neprozradila. Ten film je nádherný. A jestli si chcete dopřát ještě stokrát silnější katarzi, vyrazte do Divadla v Celetné na O'Roweho Termina, dokud tu neuvěřitelnou hru ještě hrají. *~ (19.12.2019)