Váňa

Ne příliš povedený dokument, který v podstatě divákovi nic nesdělil - tedy snad kromě přesného a detailního výčtu zranění hlavního protagonisty- za kterými zanikla i samotná Váňova podstata pro kterou žije, a to jsou koně. Snímek se pro mě stal změtí jakýchsi útržkovitých informací, Váňova ne vždy příliš srozumitelného mumlání, zato často proloženého dobře srozumitelným peprným slovem, a jednoho močení u živého plotu na závodišti. Myslím že Váňa by si zasloužil o trochu více ..... (02.01.2013)

Ano, ten Váňa, který už dlouhá desetiletí brázdí dostihová závodiště, ten Váňa, který zná velmi dobře, jak vypadají jeho kosti ve standardní i zlomené podobě, ten Váňa, který osmkrát vyhrál prestižní Velkou pardubickou, ten Váňa, který získal z rukou prezidenta Medaili Za zásluhy i přesně ten Váňa, který si vyslechl nejedno skeptické stanovisko lékařů. Co je mu to ale platné, když si tvůrci uzamknuli cestu k vícevrstevnatému pohledu, který by muže s nezdolným životním optimismem a jadrným slovníkem představil i pomocí jiných lidí. Jenže cesta, kterou se vydali, nepřináší moc otázek ani odpovědí. Do duše závodníka se nepodíváme, jeho nezávodní život prakticky nepoznáme. Právě minimální výpovědní hodnota zamrzí nejvíc (přeci jeho životopis si může každý najít na internetu), dokument měl jít hlouběji.. nešel!! „Teď se potřebuju vychcat, jo?“ (31.12.2012)

Váňa je nesporně samorost a podivín, workholik s neskutečnou vůlí, který si jde za svoji vizí a zřejmě jedna z nejzajímavějších a nejkontroverznějších postav českého dostihového světa. Vůbec tedy nechápu, jak se tvůrcům "povedlo" spatlat tak neskutečně nudnou sračku, na které se opravdu zdařil jen začátek, kdy Váňa telefonuje na záchranku. Pak už je to jen výčet zranění, dlouhé minuty strávené v autě cestou někam, většinou do Itálie na nezajímavé dostihy, o kterých se nic nedozvíme, výběr z legendárních dostihů Pardubické je sestříhán a podán tak, že postrádá veškerou napínavou atmosféru. Poodhalit divákovi Váňu jako člověka, kromě toho, že mu nevypípali všechny ty kurvy a prdele, co pronese v každé větě, se filmu tedy určitě nepovedlo. Místy působil klidněji, méně agilně a „pod proudem“, jak jej známe běžně z rozhovorů, ale na film je toto zjištění pořád málo. Celé mi to připadalo, jako když se netalentovaný režisér pouze pověsil Váňovi za prdel a sem tam ho někam doprovázel, bez ladu a skladu. Možná to funguje u Vyvolených, ale nikoli v dokumentu. Zde se jen plácáme po povrchu jak člověka Váni, tak zákulisí a práce kolem dostihových koní. (01.08.2013)

,,ŘEKL JSEM, ŽE AŽ VYHRAJU VELKOU PARDUBICKOU, TAK TOHO NECHÁM. I KDYŽ TEDA SI MYSLÍM, ŽE V SOUČASNÝ DOBĚ JSU NA ROZKVĚTU PLNÝCH SIL A CHTĚL BYCH SI TO VÍTĚZSTVÍ JEŠTĚ ZOPAKOVAT...“ (l.P.1987) /// O geopatogenních zónách, zlomeninách (že by akční hrdina záviděl), Železníkovi… Josef Váňa je sportovní legenda, která zaslouží obdiv. A ten dokument měl dělat někdo, kdo dokáže vystihnout víc, než jen to, že jde o člověka lidovýho a oddanýho životu s koňma. Nebažím po životopisu. Ten chlap má v sobě přece víc, než jen zásobu sprostejch slov. Škoda… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Železník. Nic? Tak Tiumen? 2.) Chci vzpomenout, jak jsem tenkrát v r.1992 demonstroval. (02.07.2014)

Pana Váňu jsem viděl naživo, děda s ním byl dokonce na záchodě. :D Je menšího vzrůstu, ale dokázal něco, co se někomu nepoštěstí za celý život a to vyhrát několikrát Velkou Pardubickou. Přes všechno co si prožil dává do dostihů srdce a je to vidět. Zaslouží si určitě respekt. Co se týče dokumentu, viděl jsem lepší, mohl být ještě lépe zpracovaný, mohl být i delší, ale ušlo to. (04.01.2013)