Obsahy(1)
Dokument režiséra Jakuba Wágnera mapuje život žokeje Josefa Váni. Tým sledoval známého jezdce po dobu jednoho roku a byl přítomen u všech významných i nevýznamných událostí v jeho životě. Vznikl tak pestrý portrét, který odhaluje Váňovu vášeň a jednoznačné zaměření na úspěch v závodě. Prostřednictvím archivů ukazuje také jeho předchozí kariéru plnou zvratů a těžkých zranění, kterými zázračně prošel. Díky Váňově bodrému přístupu a lidovému jazyku vyznívá dokumentární snímek lidsky a zábavně. (Česká televize)
(více)Recenze (76)
Český Lev 1 nominace: Dokument ()
Wagnerův zlozvyk něco zpoza kamery polohlasem blekotat, ale nikdy se nevymáčknout, nic ne(do)říct a na nic konkrétního se nezeptat, to je na pár facek. Režisérova neschopnost se vyjádřit a něco sdělit je ovšem zcela v souladu s výsledkem samotným. Jmenuje se to Váňa, Váňa v tom nesleze z obrazu a přesto to o Váňovi ani trochu není. Ani o dřině, odříkání, (ne)úspěchu, počátcích, kariéře, životě, jezdecké stáji, jeho okolí, zázemí… Prostě o ničem. No dobře, možná je to aspoň trochu o zlomeninách všech více jak dvou set kostí v lidském těle. Každopádně vzít si za námět tak zajímavou osobnost a nevytřískat z toho nic více než z ČT převzaté finiše Velkých pardubických, to je ostudné. ()
,,ŘEKL JSEM, ŽE AŽ VYHRAJU VELKOU PARDUBICKOU, TAK TOHO NECHÁM. I KDYŽ TEDA SI MYSLÍM, ŽE V SOUČASNÝ DOBĚ JSU NA ROZKVĚTU PLNÝCH SIL A CHTĚL BYCH SI TO VÍTĚZSTVÍ JEŠTĚ ZOPAKOVAT...“ (l.P.1987) /// O geopatogenních zónách, zlomeninách (že by akční hrdina záviděl), Železníkovi… Josef Váňa je sportovní legenda, která zaslouží obdiv. A ten dokument měl dělat někdo, kdo dokáže vystihnout víc, než jen to, že jde o člověka lidovýho a oddanýho životu s koňma. Nebažím po životopisu. Ten chlap má v sobě přece víc, než jen zásobu sprostejch slov. Škoda… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Železník. Nic? Tak Tiumen? 2.) Chci vzpomenout, jak jsem tenkrát v r.1992 demonstroval. ()
Tento dokument mě vcelku zaujal, o panu Váňovi jsem toho moc nevěděl a pravdou je, že jde o nesmírně zajímavého a svérázného člověka. To, co mi vadilo, bylo dost časté zasahování režiséra do natáčení (navíc většinou neopodstatněné) a málo vhledu do soukromí (správný dokument by se měl snažit ukázat jak profesní, tak soukromý život osobnosti, nejlépe dát oběma podobně velký prostor), proto hodnotím pouze lepším průměrem. Jinak se mi moc líbilo uvedení (telefonát, ale i to polykání kvanta prášků) a ukončení (soupis zranění) snímku, podle kterého by člověk čekal, že musí mít před sebou zlomeného invalidu a přitom sleduje ohromně vitálního, optimistického a zároveň sympaticky přisprostlého chlapíka. ()
Říkala jsem si, že kdyby to natáčení vzal do ruky jiný režisér, chci říct schopnější, protože tohle je celkem dost nevyužitý potenciál... No a je to velká škoda. Váňa a Železník jsou mí dětští hrdinové. Vzpomínám si jak jsme celá rodina seděli u vysílání Velké Pardubické, co seděli ... někdo stál, někdo chodil po pokoji, ale všichni jsme měli odkrvené ruce od držení pěstí a oči přilepené na obrazovce. Ty nervy ... ty nervy!! :-) Pak jsme jásali, všichni spocení jako bychom ten závod běželi místo těch koní, prostě euforie vítězství. Železník byl a vlastně je stále pro mne fenoménem a když jsem v tomhle dokumentu znovu viděla jeho úspěchy, tak jsem se marně snažila zatlačit zpět slzy dojetí. :-) ()
Ano, ten Váňa, který už dlouhá desetiletí brázdí dostihová závodiště, ten Váňa, který zná velmi dobře, jak vypadají jeho kosti ve standardní i zlomené podobě, ten Váňa, který osmkrát vyhrál prestižní Velkou pardubickou, ten Váňa, který získal z rukou prezidenta Medaili Za zásluhy i přesně ten Váňa, který si vyslechl nejedno skeptické stanovisko lékařů. Co je mu to ale platné, když si tvůrci uzamknuli cestu k vícevrstevnatému pohledu, který by muže s nezdolným životním optimismem a jadrným slovníkem představil i pomocí jiných lidí. Jenže cesta, kterou se vydali, nepřináší moc otázek ani odpovědí. Do duše závodníka se nepodíváme, jeho nezávodní život prakticky nepoznáme. Právě minimální výpovědní hodnota zamrzí nejvíc (přeci jeho životopis si může každý najít na internetu), dokument měl jít hlouběji.. nešel!! „Teď se potřebuju vychcat, jo?“ ()
Dokumentární film, který vznikl nedlouho po Váňových novodobých úspěších na Velké Pardubické v letech 2009 až 2011, začíná opravdu stylově. Mistr překážkových dostihů a člověk, který má ve svém těle víc zlomenin, než Karel Gott na krbu zlatých slavíků - si po těžkém pádu z koně volá na záchrannou službu a doslova prosí o vrtulník, který by ho rychle dopravil do nemocnice (s tou krávou, která seděla na druhé straně telefonu měl neskutečnou trpělivost). Tímto okamžikem sice snímek teprve začíná, ale také bohužel vrcholí. Ne, že by se pak už nebylo na co koukat, ale čekal jsem lepší zpracování a ještě více zajímavostí ze života takové ikony, která navždy přepsala dějiny našeho sportu. Tak fenomenální osobnost kterou pan Josef Váňa bezesporu je, by si zasloužila důstojný film hodný jeho jména, který by zmapoval celou jeho kariéru. Takového se zatím sice nedočkal, ale vzhledem k tomu, že se jedná o jednoho z největších žijících Čechů, který své vášni obětoval celý život - musím (co musím, chci) hodnotit vysoko, protože jsem se i tak dobře bavil. ()
Čekala jsem podle ohlasů mizerně udělaný dokument o bezohledném hrubiánovi.... je to tedy pro mne milé překvapení a zaslouží si bez výhrad plný počet bodů. Samozřejmě to není žádný časosběrný dokument a tak se taky musí brát. PAN Váňa je opravdu přírodní úkaz, upřímně před ním smekám, před jeho pevnou vůlí a zarytostí...Jeho mluva, tak "jak mu zobák narost" je mi sympatická, před kamerou se choval přirozeně a skromně. ()
Pana Váňu jsem viděl naživo, děda s ním byl dokonce na záchodě. :D Je menšího vzrůstu, ale dokázal něco, co se někomu nepoštěstí za celý život a to vyhrát několikrát Velkou Pardubickou. Přes všechno co si prožil dává do dostihů srdce a je to vidět. Zaslouží si určitě respekt. Co se týče dokumentu, viděl jsem lepší, mohl být ještě lépe zpracovaný, mohl být i delší, ale ušlo to. ()
Hudba: Ondřej Soukup; Úvod byl zajímavý, ale dokument má klesající tendenci, až se po cca. 35minutách dostává na hranu, kdy už diváka nečeká nic zajímavého a tvůrci evidentně jen vyplňují prázdné místo. Myslím, že o tak zajímavém člověku by se člověk mohl dozvědět víc, než pár "skrytých záběrů". Často se odvíjí situace bez zajímavé obsahové informace. Jediné, co mě zaujalo, byla povedená hudba Ondřeje Soukupa. ()
Já si umím představit, že je zatraceně těžké až nemožné rozpoznat, jak bude ve finále asi tak zhruba vypadat dokument, který o mně ten bambula opřený s kamerou o plot zrovna natáčí, ale já bych si vážně do nového roku přál, aby se naše známé osobnosti naučily spolupracovat s filmografiemi režisérů a aby Jakubové Wagnerové, a jemu podobní, přestali konečně sázet na to, že jim dostih vyhraje jméno. Tohle není Velká Pardubická. ()
Na úvod bych rád podotkl, že se tento dokument jmenuje jen "Váňa", nikoli třeba "Žokej Váňa", tudíž pojednává zejména o Váňovi, jakožto člověku. Přečetl jsem si několik zdejších výblitků a koukám, že si to hromada uživatelů neuvědomuje. To jen tak na okraj. Dostihy jdou úplně kolem mě. Nevzpomínám si, že bych si někdy v životě sedl k nějaké té Velké Pardubické. Josef Váňa a dva známí z mého blízkého okolí jsou jediní žokejové, o kterých jsem v životě slyšel. Tudíž, co se dostihů týče jsem úplný laik. Neznám současné nezjistitelné dopingové trendy pro koně a ani bych koníka nezvládl opečovávat, ba dokonce na něm závodit. Josefa Váňu jsem znal snad pouze z televize. Tahle seznamovací hodinka pro mě byla velice výživná. Už samotný úvod naznačoval, že se jedná o člověka velmi bezprostředního, energického, pracovitého, s dost velkým srdcem a nezdolnou vůlí, jakou se mohou chlubit pouze vítězové. Občas mi vadilo, že mu nebylo zcela rozumět, protože si často sám běžná slova poupravoval a vymýšlel si zcela nové nesmyslné tvary. Rád jsem nahlédl do jeho soukromí a měl možnost se blíže seznámit s člověkem, ačkoli menším vzrůstem, tak rozhodně jedním s největších českých sportovců všech dob. Vzhledem k přátelské stopáži jsem se opravdu nenudil ani minutku. Pan režisér si možná mohl dát více záležet. Když Váňovi pokládal otázky, tak to působilo, jako by vedl rozhovor s kolegou z branže a nemělo to ani malinko dokumentaristický nádech. Nicméně téma velmi příjemné, člověk nesmírně zajímavý. Já jsem velmi spokojen. Slabší 4 kousky. Viděno v rámci Filmové výzvy. Film jsem dostal od uživatele FFilipCZ. ()
Dokument s názvem Váňa by se měl věnovat Váňově životu - tj. jak začátkům, tak i postupným peripetiím života, úspěchům i neúspěchům. Režisér Wagner měl štěstí, že si do hledáčku vzal ikonickou postavu českých dostihů (většina z nás o Váňovi pouze ví, že "je to ten, který vyhrál mnohokrát Velkou"), protože ve filmu neukáže téměř nic z Váňova života, není vysloveně špatný. Trenér a žokej Josef Váňa je v dokumentu poměrně bezprostřední a pro jadrnější mluvu nechodí daleko - film začíná jeho hovorem na Záchrannou službu, ve kterém by velice "ochotná" spojovatelka svým přístupem naštvala i zdravého, natož někoho, kdo právě unikl smrti a má zlomenou stehenní kost - není divu, že Váňa si pro 'prdel' či 'kurvu' nejde daleko. Vzápětí však zjišťujeme, že Váňa si pro tato (a jiné varianty) slova nechodí daleko nikdy. Jedná se o člověka, který dýchá a žije jen pro koně - jakmile je rozmašírovaný, přemýšlí pouze o tom, kdy si na nějakého znovu sedne, jakmile na něm sedí, přemýšlí jen o tom, jak pojede závod. Chyběl mi tedy hlavně náhled do soukromého života, protože jestli si Váňa zaslouží obdiv za své výkony na koních, jeho manželka si zaslouží nejvyšší řád za to, co si s ním (asi - režisér nám nic neukázal) musí denně prožít (resp. neprožít). Po filmu nám dojde, že Wagner prakticky ukázal pouhý sestřih z Váňových vyhraných Velkých a seznam úrazů. Navíc se dozvíme bohužel jen pár drobností. ()
Začátek byl mrazivý: autentické volání záchranné služby se přece jen často neslyší. Jenže pak zjišťuji, že pan Váňa je zvyklý, v nemocnici je jako doma a vše, co se dá zlomit, už měl zlomené několikrát. Takže k tomu na začátku také mohl přistupovat profesionálněji. Vždyť je to přece střídavě žokej a pacient. Dostihový sport jsem nikdy nesledoval a hodina ve společnosti člověka, co si nedá pokoj, dokud se nezabije, mi bohatě stačila. ()
Váňa je nesporně samorost a podivín, workholik s neskutečnou vůlí, který si jde za svoji vizí a zřejmě jedna z nejzajímavějších a nejkontroverznějších postav českého dostihového světa. Vůbec tedy nechápu, jak se tvůrcům "povedlo" spatlat tak neskutečně nudnou sračku, na které se opravdu zdařil jen začátek, kdy Váňa telefonuje na záchranku. Pak už je to jen výčet zranění, dlouhé minuty strávené v autě cestou někam, většinou do Itálie na nezajímavé dostihy, o kterých se nic nedozvíme, výběr z legendárních dostihů Pardubické je sestříhán a podán tak, že postrádá veškerou napínavou atmosféru. Poodhalit divákovi Váňu jako člověka, kromě toho, že mu nevypípali všechny ty kurvy a prdele, co pronese v každé větě, se filmu tedy určitě nepovedlo. Místy působil klidněji, méně agilně a „pod proudem“, jak jej známe běžně z rozhovorů, ale na film je toto zjištění pořád málo. Celé mi to připadalo, jako když se netalentovaný režisér pouze pověsil Váňovi za prdel a sem tam ho někam doprovázel, bez ladu a skladu. Možná to funguje u Vyvolených, ale nikoli v dokumentu. Zde se jen plácáme po povrchu jak člověka Váni, tak zákulisí a práce kolem dostihových koní. ()
Váňa je osobnost hodná obdivu, ale dokument o něm zůstal bohužel jenom na půli cesty. Mnoho zajímavých věcí je jenom jaksi podivně nakousnuto a nedokončeno - několikrát jsem si říkal, že se Wagner začal věnovat něčemu opravdu zajímavému, ale záhy bylo toto téma bez jakéhokoliv vysvětlení opuštěno. Ale pochvalu si zaslouží úplný úvod, započat dokumentární film autentickou nahrávkou z těžkého zranění hlavního protagonisty bylo rozhodně velmi působivým krokem. ()
Pripadalo mi to ako dokument o človeku robený na rýchlo, kde na mňa hlavná postava nemá čas a ani presne neviem, čo chcem dosiahnuť a ako to robiť, ale je to veľká postava, tak nás predsa pobaví, tak ho nafilmujeme pri močení, či ako nakupuje kone. Bol som rád, že som sa o ňom dozvedel, lebo doteraz som o ňom vedel len, že je niekoľkonásobný víťaz rôznych dostihov a tiež som bol rád, že to bol dlhší dokument, ale ak ho porovnám napríklad s dokumentom Občan Kurčatov: Otec stalinových bômb, ktorý som sledoval v ten istý deň, tak tu ani autenticita a prítomnosť hlavného hrdinu nepomohli k dobrému výsledku. Úprimne povedané mám pocit, že to bolo dosť amatérske a že možno aj študenti by urobili niečo lepšie. ()
PAN ŽOKEJ! Nevím, jak přesně podle "norem" má vypadat životopisný dokument nějaké osoby, ale tento snímek to pro mě splnil na 100%. Věřím, že se mnou i trošku zacloumaly emoce, ale já si tento portrét legendárního žokeje užil od začátku až do konce. Všechny jeho radosti, strasti, nehody a pády, závody a prvotřídní koně a především jeho mluva ala "s ničim se neseru a mluvím jak mi huba narostla". To vše vás neskutečně vtáhne. Respektoval a vážil jsem si tohoto pána již předtím, ale po tomto dokumentu nemám nejmenší pochybnosti o tom, že Josef Váňa je pro mě HRDINA a idol! Dokument nejspíše na 5* není, viděl bych to tak na 3.5-4, ale poslední hvězdu přidávám jako bonus za mě, za můj respekt a obdiv k jeho osobě. Je škoda, že tento snímek (podle hodnocení) vidělo tak málo lidí. ()
Váňa je borec, ale tohle je záživný jak průměrná středoškolská hodina. ()
Ne. Opravdu špatný dokument. O střihu a zvuku škoda mluvit, zbytečně dlouhé nicneříkající záběry na kopce... Navíc od dokumentu čekám víc, než návštěvu pár dostihů a staré záznamy Velké Pardubické. Žádné záběry z tréninku či nějaký soukromý život. Váňa je sice úspěšný žokej, ale to je pro mě tak vše. Mluví jako kanálník a ke koním se chová také hrubě. (Neříkám že si občas ránu nezaslouží, ale všeho s mírou). Není mi sympatický a jeho sprosté výroky tento dokument dělaly ještě horší, než je. ()