Blbec k večeři

Každý je tak trochu blbec, a v tomhle snímku to platí dvojnásob. Blbec k večeři dělá čest francouzským komediím, i když takových chytrých jako je tento se zrovna moc nenajde, tak Francie je země slušného a inteligentního humoru. Blbec k večeři je originální a postačí si s pár herci a jednou kulisou, což oceňuji ze všeho nejvíce. Inteligentní podívaná. (13.08.2009)

Výlupek francouzského humoru. Míněno v tom nejpozitivnějším slova smyslu. Zatímco Terminátor II zhmotňuje noční můru nezničitelného nepřítele, který člověka honí do úmoru a znovu a znovu vstává z popela, ústředním tématem Blbce k večeři je trauma, které se dostavuje za bdělého stavu a které se neustále vrací po celý život: co když si o mně někdo myslí že jsem blbec? Blahoslavení budiž opravdoví blbci, kteří si toto nejsou schopni uvědomit (a mezi něž, ó jaká hořkost tohoto filmu, nepatří pan Pignon). (20.02.2008)

"To je ale blbec!" Je zajímavé, že nejlepší film Francise Vebera, je částečně vedle od mistrova stylu. Veber totiž ve většině svých předchozích komedií (ne všech!) vždy do děje přimíchal nějaké špióny nebo kriminálníky (však také napsal Strach nad městem a Nelítostný souboj s Lino Venturou). Blbec spíše připomíná Neila Simona, nejen tím, že se jedná o adaptaci divadelní hry. Na druhou stranu ty omyly a trapasy, do kterých se Francois Pignon zamotává jsou typicky veberovské. Hlavní hrdinové u Vebera se většinou jmenují Francois Pignon nebo Francois Perrin a vypadá to, že ztělesňují stejný prototyp smolaře. Jenže ačkoli se to nezdá, je mezi nimi přeci jen rozdíl. Perrin je vždy buď svobodný nebo šťastně ženatý a jeho patálie spíš vždy vznikají spíš z roztržitosti. Oproti tomu Pignon je vždycky po ztrátě partnerky a vlastně nemá rád sám sebe. Ale teď k Blbcovi. Říkat, že je podle i u nás úspěšné Veberovy čtvrté divadelní hry, je nošením dříví do lesa. Nicméně se o ní trochu zmíním. Na jejím úspěchu a inscenování mají podíl dva muži, o kterých se to moc neví. Prvním je kupodivu Jean-Paul Belmondo. Hra se mu natolik zalíbila, že jí s inscenací Feydauova Dámského krejčího vyklidil pole z vlastního divadla. Druhým je Pierre Mondy, i u nás známý herec (seržant Choudard v Sedmé rotě), který je ovšem také vyhlášený a kvalitní divadelní režisér. S Veberovou látkou se nesetkal poprvé, jeho hru Jak unést dámu dokonce zfilmoval. Právě Belmondo s Mondym dostali geniální nápad obsadit Jacquese Villereta jako Francoise Pignona. Pro Villereta byl stavitel maket ze sirek životní rolí. Roli Brochanta hrál na jevišti nejdřív Claude Brasseur, pak Michel Roux. Po famózním úspěchu byla filmová adaptace nasnadě. Pignonem měl být samozřejmě Villeret, ale Brochantem Gérard Depardieu. Nakonec je to Thierry Lhermitte a je to moc dobře. Stejně tak se povedo i obsazení vedlejších rolí: Daniel Prévost je jako Cheval ve větší formě jak za mlada a Catherine Frot v roli Marléne Malé je také dobrá. Američané plánovali remake ve Veberově režii a Robertem Benignim jako Pignonem. No to uvízlo na mrtvém bodě, každopádně už existuje indický remake. Pochvala za český dabing! "A pak ať zapěje vůl volů, ach, kdeže lonšt blbci jsou..." (19.05.2007)

Povedená komedie, která by si možná zasloužila být o něco delší. I jednoduchá zápletka dokáže z filmu udělat podařenou komedii, pokud se ví, jak na to a pokud je po ruce několik skvělých komiků. To vše zde je a tak vznikla komedie, ve které se nebudete smát každou minutu, ale o to víc se budete lámat smíchy v momentech, co opravdu stojí za to! 80% (05.06.2010)

Opäť jedna parádna francúzska komédia. Je vidieť, že táto európska krajina stále patrí ku vladárom tohto filmového žánru. "Le Diner de cons" ma skvele pobavil. Predovšetkým úžastný výkon J.Villereta, ktorý si zahral Francoisa Pignona. Právom si vyslúžil titul "Kráľ blbcov". I ten náznak Veľkého človeka v závere filmu ihneď prebil ďalšou nehoráznou blbosťou. A ja som vtedy znova vyprskol smiechom. Toto je naozaj komédia! **** (02.05.2008)