Survivor 10
Obsahy(1)
Další z verzí celosvětově úspěšné švédské reality-show "Expedition Robinson", známější především díky její americké verzi "Survivor". Princip je stejný jako u většiny verzí. Skupina hráčů vysazených mimo civilizaci je zpočátku rozdělena do dvou kmenů, které mezi sebou soutěží a každé tři dny vyloučí pryč jednoho hráče ze svého středu. Osoba, která "přežije" všechny ostatní, pak získá hlavní výhru, a to milion nových izraelských šekelů. Izraelská televize Channel 10 přesto do soutěže přinesla několik změn a nápadů. Namísto běžného formátu (1 epizoda za 3 dny), tuto dobu zabírají rovnou dvě epizody. To také zvýšilo počet soutěží (např. tvz. „double-power challenge“, která dá vítězi obvykle nějakou výhodu během hlasování) a produkčních zvratů. Moderátorem pořadu je Guy Zoaretz. (PanCitron)
(více)Recenze (4)
Po dvanácti letech a čtyřiadvaceti sezónách amerického Survivora a po značném zklamání z české, britské a australské mutace, jsem přirozeně očekával, že izraelský Survivor bude přinejlepším zábavná obskurnost. Ale víte co? Je tak jednoznačně nejlepší ze všech, že mám skoro chuť zpětně všem dříve viděným snížit hodnocení o hvězdičku. To, čeho jsem se nejvíc obával - dvojnásobný počet dílů proti US - se nakonec ukázalo být obrovskou izraelskou předností. Každého soutěžícího opravdu poznáte bez ohledu na to, jak brzy soutěž opustí a oproti poněkud manipulativně "vyprávěnému" originálu zde absentuje tendence tlačit na nižší pudy a dělat z jedněch padouchy a druhých hrdiny. Delší stopáž jednotlivých dílů je efektivně využita (delší a více konfrontační kmenové rady, kromě obligátních soutěží o imunitu ještě dvě další v každém díle). Jediným trochu sporným bodem je přemíra twistů. V roce 2007 by byl samozřejmě nerozum natáčet Survivora podle prvotní přímočaré šablony, ale chvílemi jsem měl pocit, že množství vnějších zásahů do hry změní prohnané stratégy v rezignované apatické loutky, které si řeknou "proč se snažit, když zítra bude všechno stejně jinak". Jen zázrakem se to nestalo. Ještě musím zmínit nejefektivnější a nejdůslednější použití redemption islandu, jaký tato soutěž zažila, a opravdu grandiózní finále. Oblíbené postavy: Neama, Noam, Dan. Neoblíbení: Marina, Shahar, Idan. 100% ()
1. sezóna - Chválim formát izraelskej verzie. Viac dní, zpracovaných do takmer dvojnásobného počtu epizód sľubuje, že súťažiacich naozaj spoznáte, takisto prepracované a napínavé kmeňové rady a teda viac pôžitku pre nás, fanúšikov. Takisto prináša veľa nových zaujímavych súťaží, náročných hlavne na fyzickú kondíciu súťažiacich. Ale bohužial má aj zopár negatív a to prioritne zo strany produkcie, ktorá si nekonečným počtom twistov posúva hru tam kde sama chce. Niektoré boli naozaj nezmyselné, ako napríklad jednostranné rabovanie jedného tábora druhým(?!), iné zase zbytočné. V konečnom dôsledku je to ale stále Survivor ako ho máme radi, ikeď som miestami mala dojem, že len jediný hráč vedel, o čo sa tu jedná a tým sa pre mňa stáva tak trošku izraelským Richom. :) Obľúbenci: Noam, Alex, Dan Neobľúbení: Moshe, Marina. ()
Při čtení o neamerických verzích Survivoru mě baví hledat hlavně ty nové a osvěžující zvraty, které autoři vymýšlejí, a proto jsem chtěl ostatně i nějaké vidět. Bohužel kvůli jazykové bariéře těchto verzí, jsem byl nakonec rád, že jsem našel první (a šestou) řadu Izraelské verze s anglickými titulky. Ano celá série není zrovna nejkratší (2 díly jsou 3 dny hry), alespoň tak byla šance více všech 20 hráčů poznat a neskončili jsme jen u pár "hvězd" s velkou řadou komparzistů. Pravda některé zvraty byly hodně diskutabilní, ale stále v důsledku hry byly tím prvkem (vč konečně nějak solidně řešeného Redemption Islandu), který dělal celou sérii tak zajímavou. A vrcholem bylo naprosto famózní finále, vedle kterého to americké vypadá jako chudý příbuzný. Skutečně vydařená série. A na závěr snad dodat, že Guy Zoaretz je rozhodně dobře zvolený moderátor. Edit: šestá řada - tentokrát VIP - zatím herně nezaostává - dokonce je snad ještě lepší (až na nesmysl jménem Hope Island). Hrají tu sice celebrity Izraele, ale v podstatě z našeho pohledu jsme stále na 16 neznámých hráčích, které se sice znají, ale to paradoxně taky není na škodu. Jen mrzí, že anglické titulky jsou kompletní jen pro půlku série Oblíbení hráči: S1: Dan Mano, Neama, Marina, Moshe S6: Yulia ()
V obklíčení dvou pětihvězd se necítím zrovna příjemně, a proto se i já pokusím obhájit své hodnocení. A jelikož jsem zde v menšině, začnu netradičně ospravedlňujícím konstatováním že to, jak bude daná sezóna diváky vnímána, záleží pochopitelně především na jednotlivých hráčích a jejich schopnosti jakýmkoli způsobem zaujmout a pobavit. A já měl bohužel smůlu a v izraelské mutaci této populární soutěže hledal nějakou sympatickou postavu jen velmi těžko. Větší počet epizod oproti americké verzi mi vůbec nevadí (ostatně i nejslabší série, kterými jsou pro mě Fidži, Thajsko, Markézy a Nikaragua, jsem neměl problém dokoukat během chvilky) a souhlasím s kolegy, že přidání zhruba dvaceti minut jim také většinou prospívá. Přesto jsem až na pár výjimek dobrých osm dílů (což je nějakých osm hodin čistého času a téměř třetina série) netušil, kdo je kdo, natož jak se jmenuje. Kdo do té doby vypadl, měl u mě smůlu. Štáb má totiž zvláštní zálibu věnovat se díky bohaté stopáži nepodstatným věcem delší dobu, než je třeba - opakovaně tak třeba sledujeme, jak se jednotliví soutěžící houpají na houpačce, kterou si hned po příjezdu postavili. V rozhovorech na kameru jsou také očividně upřednostňováni oblíbenci produkce - jedni mluví i několikrát za epizodu, další se ke slovu dostanou jen zřídka (například takovou Shahar jsem poprvé zaregistroval až někdy v půlce). Některé z těchto lapsů by se u první sezóny daly ještě omluvit nezkušeností tvůrčího týmu; horší ale je, že opravdu hrát přišel snad jen jeden člověk, což přičítám tomu, že ostatní Survivora zřejmě nikdy neviděli, takže neměli tušení, jak k němu přistupovat (stačí si vzpomenout na Borneo a první nesmělé krůčky a oťukávání pravidel hry). Naopak jedna z mála věcí, která mě na Hisardotu zaujala, byly vyostřené kmenové rady, na nichž nebyla nouze o sáhodlouhé slovní potyčky, jež neměl pod kontrolou ani moderátor. Ty ale byly nakonec stejně k ničemu, protože když došlo na lámání chleba, porota se ukázala jako maximálně zahořklá sebranka a nejmenované osobě (a to jsem jí nefandil, protože se jedná o arogantního egomaniaka) nepřiřkla jediný hlas. Vítěz z finálové trojice pro mě tedy ten nejhorší možný. ()