Lilja

Pomerne pusobive natocene psychologicke drama, kde az po posledni scene zjistite, jak vas autori podvedli, a ze ani nenabizeji vychodisko. Podobnych filmu vznika kazdy rok stale vic (Kral zlodeju, Cesc Terezka apod.), samozrejme s temi, kteri by mohli tuhle situaci resit, to nijak nepohne, a milovnici drsnych realit v art filmech se budou citit pekne v depresi. A nebo skutecne je koncem kazdeho takoveho dramatu "nebe" na strese na panelaku, kde si s pripnutymi kridly hraji dva lide s basketbalovym micem? (28.06.2004)

Lucas Moodysson se režijně snaží o vyprávění naturalistického příběhu, který by dokázal diváka patřičně šokovat, ovšem to se mu nedaří zejména z několika důvodů. Tím prvním je zcela jasně scénář, který si napsal sám. Zatím co ve snímku samotném tlačí na pilu - ne však nijak výjimečně -, ve scénáři se spíše drží pozadu, čímž vzniká nepěkná inverze. Příběh začíná vcelku slušně, nechává diváka naskakovat do rozjetého vlaku a snaží se zapůsobit vykreslením života v chudých částech Ruska. To se mu daří jen do chvíle, než Moodysson ve svém scénáři začne vršit jeden nekonstruktivní prvek za druhým (obvinění kamarádky z prostituce a následné jednání zbytku obyvatel) a díky některým nevěrehodným částem též značně podlamovat uvěřitelnost příběhu. Chvíli se až nepříjemně dlouho zaměřuje na detaily, zatímco za okamžik vypráví některé části zkratkovitě. Lilja je až příliš pasivní hrdinka a nechává se vláčet životem do všech jeho temných zákoutí, aniž by projevila byť malou snahu logicky zauvažovat a něco s tím udělat. Po přemostění do druhé části děje, odehrávající se ve Švédsku přichází na řadu to, na co jsme dlouho čekali. Lilja se dostane tam, kde by nikdo skončit určitě nechtěl. Mimořádně drsná část je však oprostěna od veškerých emocí a působí tak nějak všelijak... Z Moodyssonovi režie je až příliš cítit snaha o uměleckou působivost, která celku vůbec nesvědčí. Z příběhového hlediska je tento snímek velmi dobrý, mladá Lilja zůstane sama v Rusku, matka se jí - nejspíše vlivem současného přítele - vzdá a ona je tak nucena starat se o sebe sama. Jedinou společností jí je mladík, vyhozen z bytu, který čichá lepidlo a marně se snaží někam zapadnout. Z témné situace ji vytáhne movitý přítel, který se zád být splněním snu. Lilja podlehne svým touhám a představuje si svého nového přítele jako anděla, který ji pomůže stanout na vrcholu. Je jím odeslána do Švédska - příčemž stejně jako jí matka i ona opouští toho jediného koho má -, kde by si měla vytrháváním zeleniny vydělat mnohem více než lékař v Rusku za rok. Jenže ouha, ve Švédsku na ni sice čeká nový zaměstnavatel, jenže se ukáže, že místo bohatého zelináře se jedná spíše o pasáka, který to s ní rozhodně nemyslí dobře. Nakonec ještě tvůrci přidali symbolické poselství z andělíčky, které bohužel působí spíše směšně, než aby dokázalo dojmout. Můžeme jen doufat, že se panu Moodyssonovi ještě někdy podaří natočit natolik dobrý film, jakým byl i u nás uvedený Fucking Amal. (16.02.2008)

Дальше от них / Дальше от дома. Sociální cítění je to jediné, co nám v tomhle vydřidušském světě ještě zbývá. Neskrblíme jím především u četby a při sledování filmů, jako je ostatně tento. Kolem nás toho až tam moc není, leccos přece jen postřehneme, pokud se díváme opravdu pozorně a pečlivě. Nejsou to žádné (filmové) excesy: nezvykle nevychované děti, asertivní chování státních zaměstnanců, domestikace mužů, nadměrná sebejistota u žen, provokativní chování menšin... Jak recenzenti (správně) poukazují, film má mnoho rozporů, režisér nemá tuto problematiku úplně v malíčku, ale "sociálně cítí" a chce to říct bez ohledu na to, co mu kdo přičte nebo vyčte. ... Malarkey píše: jenom jsem při těch smutných scénách nedokázal být smutný i já. Spíš jsem z toho všeho měl dost zvláštní pocit. - Myslím si, že ten pocit bude тоска по дому, stesk po domově, tedy přece jen smutek. --- Na závěr důrazné varování pro Lilju a podobnéVoloďa jako Michael Jordan s píchlým míčem na hlavě. ... A na závěr ještě varování pro Lilju (a podobné): Peníze nepatří mezi konzumní odpad! Peníze se dávají do kontejnerů s označením "stát a podpůrné organizace" (případně posílají na jejich účet), které je odborně a bezpečně zlikvidují. (22.08.2022)

Dobře vytvořený reálný obraz tragiky ruského národa současnosti. Chudoba, až bída. Bezprizornost mladistvých, kteří aby přežili, často se uchylují do strašlivých rozhodnutí, jež jim nikdy nemohou přinést nic dobrého.!!! Příběh šestnáctileté holčiny, kterou opustí vlastní matka, vzdá se jí a odjíždí údajně za moře do USA. Lilja se spřátelí s chlapcem Voloďou, který je rovněž z podobných poměrů, jeho zas týrá sadistický otec a vyhání jej neustále na ulici, mladík se tak musí ukrývat všude po vybydlených domech a potkává půvabnou Lilju, jeho snem je být velkým basketbalistou, Lilja zase chce do USA za matkou splnit si svůj celoživotní sen. Ve snímku je dobře znázorněna dětská naivita spojená s neznalostí a lehkou manipulativností. Voloďa zrazuje Lilju od prostituce a jejího nového přítele, který jí slibuje krásnou budoucnost ve Švédsku. Síla pouta obou téměř dětských představitelů utne radikální odjezd Lilji "za lepším"... drsná životní zkouška čeká na mladou Rusku s tragickým vyústěním... (08.09.2009)

Velice reálný film... Oba hlavní herci předvedli super výkon... Toto je po dlouhé době film, u kterého jsem se na konci rozbrečel... Natolik jsem se sžil s herečkou, že jsem každý její moment prožíval s ní a ten konec mě dostal... Ať si říká kdo chce co chce, tento film ve mě zanechal jeden z nejsilnějších filmových zážitků... (04.08.2008)