Pieta

Pražský výběr obsah filmu vyjadril už pred časom jednoznačne: "Prachy jenom prachy nečekají, jen po nich šáhneš, už Tě mají!" Rozhovory i komunikácie sú dnes vydláždené peniazmi a prístup k nim lemovaný krvou. Pretože: krvavý je zrod i zánik jednotlivca, jeho vzťahy i práca: to všetko temer bezozvyšku diktované zase peniazmi. Uzavretý kolobeh. Všeobecné pravdy zasadené do prostredia chudobných obrábačov kovov, zanikajúceho sveta, ustupujúceho kanceláriám poisťovácko - finačných inštitúcií. Robotníci sú prebytoční, namiesto odporu voči úžere sa ustrašene krčia pred nekompromisným vymáhačom dlhov. On sám je len úbohým vykonávačom príkazov pánov v golieroch. Bez rodiny, bez zázemia, bez emócií. Potlačené city sa však u neho dostavia. No podobne ako všetko ostatné v tomto filme, len ako následok peňažného kolobehu z minulosti. Režisér ponúka jednoducho vyrozprávaný príbeh plný prekvapivých obrazov, často násilných a plných ubližovania, no pri téme peniaze, to asi snáď ani nejde inak. Úplne posledný záber pre mňa predstavuje možné riešenie a vykúpenie sa z nešťastného kolobehu finančných záväzkov sľubov, transakcií a prevodov. (20.11.2012)

No nejdřiv se mi ten nápad s mrzačením lidí kvůli pojistce libil, ale taky to bylo to jediny, co se mi na tom filmu libilo. Když pominu klasicky šikomooky přehrávání, ktery už ti lidi tam maj v povaze (nebo spíš je to u nich normální chování), tak musim zjebat tvůrce, jak z postav udělali uplny pošuky. Všechny postavy se v tom filmu totiž tak chovali. Postě místo aby něco řekli, tak jenom stáli a chovali se jak emocionální masochisti. Dokavaď si divák myslel, že to je jeho skutečná matka, mělo její znásilnění a jeho vyhonění takovej dobře deviantní ráz, ale když jsme se pak dozvěděli pravdu, tak už nic moc. Taky ty jejich sebevraždy a myšlenkovy pochody mi přišly dost neuvěřitelny atd. Prostě víc to byla kravina blbá, než aby to byl dobrej zážitek. A to maj štěstí, že nedávám odpad, měl jsem k tomu blízko... (12.05.2014)

Mŕtvola má na zeleno nalíčenú len tvár a ruky. Kožu medzi ponožkou a spodným okrajom nohavíc má nenalíčenú. Ano, aj takéto somariny som si všímal, aby som nezomrel od nudy.....................Už úvodný béčkovo hororový škrek počas titulku Pieta znel varovne. Potom som na chvíľu uveril, že Ki-duk Kim nabral nový dych a bude to dobré. Kamera je dynamickejšia, veľa záberov z ruky, švenky, pomerne rýchly strih, úzke zábery v stiesnených interiéroch. Márne som však čakal, že s formálnym posunom príde aj nejaký iný posun. Postupne sa to vracia k neduhom akými trpia všetky jeho filmy približne od Luku. Pátos, popisnosť (totálne nadbytočné vysvetľovacie repliky pôsobia ako keby Ki-duk Kim natáčal pre hlupákov), nudné sebavykrádanie, kŕčovitosť, lacná náboženská symbolika. Je to sklamanie. (15.11.2012)

Kim ki Duk je späť. Návrat k jeho pôvodným témam prezentujúcich násilie a človeka, ktorý sa v ňom stráca, je tu podaný staronovým spôsobom. Jednak tu máme typické prekračovanie hraníc. Syn znásilný matku, ona mu vyhoní a pritom sa navzájom emocionálne zdierajú. Lenže od určitého momentu sa s toho stane film o pomste. A tá je dotiahnutá do úplnej dokonalosti. Film využíva typickú škálu Kim Ki Dukových postavičiek. Smiešne, smutné, stratené a aj keď sú to často krát úplný hajzli, jeho hlavné postavy sú vždy sympaťáci. Pieta sa pohráva z divákom a v mnohom ho uspokojuje. Je to ako obvykle niečo nové, niečo pestré, niečo na čo sa nám na prvý pohľad javí ako úplná nechutnosť, ale nevieme od toho odtrhnúť oči. V tomto smere Kim Ki Duk prekonal sám seba. Tento film dokazuje, že je to stále silný a osobitý tvorca, ktorého príbehy majú aj napriek mnohým temným miestam v sebe neuveriteľne veľa pozitívneho. (13.11.2012)

Začínám si stále častěji klást otázku, z jakého důvodu vlastně vznikne takovýto snímek, který z velké části stojí pouze na zobrazení bezbřehého násilí a duševní bezútěšnosti. Na jednu stranu chápu snahu poukázat na krutost současného světa ovládaného penězi, v němž, jako houby po dešti, vznikají z obyčejných lidí oběti a vrazi. Na stranu druhou však moc nechápu onu všudypřítomnou snahu, mnohdy za každou cenu, šokovat publikum. V tomto případě jsou velmi silný příběh a typická asijská poetičnost tak trochu zastíněny až příliš bezcitným podáním, které ve mě bohužel nezanechalo téměř žádnou jinou stopu než jen poměrně silné znechucení tím, co jsem viděl, a to je opravdu velká škoda. 65% (26.02.2013)