Režie:
Ki-duk KimScénář:
Ki-duk KimKamera:
Young-Jik JoHudba:
In-young ParkHrají:
Jeong-jin Lee, Min-soo Jo, Eun-jin Kang, Jae-rok Kim, Myeong-ja Lee, Yong-wook Jin, Yool Kwon, Joon-seok Heo, Beom-joon Kim, Ha-bok Yoo, Jong-hak Son (více)Obsahy(1)
V životě nelítostného lichváře dochází k zásadnímu zvratu v okamžiku, kdy se objeví žena, která tvrdí, že je jeho matka. Z jejich setkání vzklíčí vztah, který ač se pohybuje mezi niternou empatií a vzájemným krutým zraňováním, směřuje k prapodivné harmonii. Kim Ki-duk se po sérii tuctových festivalových titulů a několikaletém útěku z civilizace vrací na výslunní. Jeho v pořadí osmnáctý film opět nabízí nelítostně upřímný i uhrančivě poetický pohled na podstatu lidských vztahů a současně přináší vyhrocenou metaforu kapitalismu. Film byl oceněn Zlatým lvem na filmovém festivalu v Benátkách. (oficiální text distributora)
(více)Videa (3)
Recenze (98)
V Pietě nejde ani tak o samotné násilí, které se většinou děje mimo obraz, jako spíš o konfrontaci s jeho následky. Hlavní síla leží ve druhé půli, kde se nálada rapidně změní a z ďábla se stává oběť hledající odpuštění. Kim Ki-duk samozřejmě není doslovný a vyžívá se v metaforách, ale odpovědi zde v žádném případě nechybí. Jako poetická kritika systému perfektní. ()
S prvními minutami filmu jsem si říkala, že se patrně nekonala žádná umělecká pauza, ale že mistrovi prostě a jednoduše hráblo. Pak mě napadlo, zda jen celou tu dobu usilovně nepřemýšlel a nehledal něco ještě krutějšího, ještě odpornějšího, nechutnějšího, zvrhlejšího než předvedl /a nejen on/ v předchozích dílech. Postupně ale přestanete vnímat onu "viditelnou" krutost a odloupnete vrstvičku a vyvalí se na vás ta vnitřní. Začnete o filmu přemýšlet jinak, chápat jednání postav a zároveň se budete ujišťovat, že ti Asijci jsou prostě jiní. A na konci to přijde, ta hrozná pravda. Tento příběh by se mohl klidně odehrát kdekoliv, dokonce v některých nejmenovaných zemích je to pomalu i legální. ()
V pořadí již sedmnáctý hraný snímek jihokorejského populárního režiséra Kim Ki-duka "Pieta" je komplikovanou a truchlivou zprávou z neutěšeného světa jednoho deprivanta. Příběh, který zde Kim Ki-duk vypráví, je plný typických atributů režisérovy předchozí kinematografie, a přesto je zcela jiný. Přijde mi zajímavé, že jsem zde identifikoval řadu podobností s mým oblíbeným snímkem Leon od Luca Bessona. Oba snímky spojuje postava cynického samotáře, který je vinou své asociální "profese" odsouzen k údělu společenského vyděděnce. Nečekaný - a současně nezvaný - příchod ženského elementu přináší do jeho života osudový zvrat, který je mu nakonec spásou i zatracením. Z původně bezcitného muže se vlivem zrodivší se náklonnosti k druhé osobě stává náhle zranitelná postava, která v závěru - stižena smrtelnou úzkostí o život milované bytosti - ztrácí vůli k životu. A filmů s podobným motivem by se jistě našlo mnohem více. Zcela ponechávám stranou otázky, zda byla ona žena skutečně jeho matkou a k čemu tam vlastně došlo. Pro mě je zásadní, že se mi tento film dostal pod kůži a chci si ho nechat uležet v hlavě, je to rozhodně inspirativní podívaná, která skýtá podnět k celé řadě zajímavých otázek. A režisér to divákovi v žádném případě neulehčuje - Pieta je vpravdě zdrcující podívaná, plná násilí, utrpení a skličujících scenerií. Finální záběr mi bude před očima doznívat hodně, hodně dlouho. ()
Začínám si stále častěji klást otázku, z jakého důvodu vlastně vznikne takovýto snímek, který z velké části stojí pouze na zobrazení bezbřehého násilí a duševní bezútěšnosti. Na jednu stranu chápu snahu poukázat na krutost současného světa ovládaného penězi, v němž, jako houby po dešti, vznikají z obyčejných lidí oběti a vrazi. Na stranu druhou však moc nechápu onu všudypřítomnou snahu, mnohdy za každou cenu, šokovat publikum. V tomto případě jsou velmi silný příběh a typická asijská poetičnost tak trochu zastíněny až příliš bezcitným podáním, které ve mě bohužel nezanechalo téměř žádnou jinou stopu než jen poměrně silné znechucení tím, co jsem viděl, a to je opravdu velká škoda. 65% ()
To je coraz vacsia bieda pri komentovani. Houdi sa obmedzi na "Zlaty lev", Karla Chrochta tu niet - sak ani nemoze to komentovat, nie su tu zidia a tymi je Karel posadnuty. Zas vidim mne odporneho Radka, ktory je fundom Dyvyne a tvari sa, ze pise neviemako kvalitne komentare. Korejska kinematografia ma nikdy nebavila, asi ja pre tento film, lichvar so svojou matkou - a na tom je vsetko zalozene. Nuda opat suverenne prevladla, plane kulisy a priserne dialogy. Fakt bieda . 45 % ()
Galerie (46)
Zajímavosti (4)
- Pieta je prvním jihokorejským filmem, který vyhrál Zlatého lva na Filmovém festivalu v Benátkách. (Charlizee)
- Natáčení filmu probíhalo od 15. února 2012 do března 2012. (Charlizee)
- Filmový plagát a názov filmu prezentuje známe dielo od Michelangela - trúchliacu Pannu Máriu s mŕtvym Ježišom v náruči. (MFJD)
Reklama