Francouzské kinematografii nikdy nechyběl humorný pohled na 2. světovou válku.
Prominentní pařížská rodina operních pěvců a orchestrálních hudebníků je nucena poskytnout větší část své pařížské rezidence velení Wehrmachtu. Jenže, co dělat, když část rodiny se angažuje v odboji, ukrýváte anglického letce a má na vás spadeno šéf místní buňky Gestapa?
Rozuzlení může přijít jen při soukromé audienci pro bratrance Adolfa Hitlera... (papa_star)
Snímek věnovanáý božskému Louisovi mě moc nezaujal. Mám k smrti rád francouzské komedie, ale je to...příliš přehnané, příliš "rozlítané" a zmatené. Škoda...
Protože jsem dřív viděl čerstvější plody spolupráce dua Clavier-Poiré (např. Strážné anděly), radši jsem nic moc neočekával. No vidíte, a dočkal jsem se nejpovedenější francouzské válečné komedie od Velkého flámu. Humor za každou cenu, který pak se střídavými úspěchy uplatnili v Návštěvnících, v Dědovi nebyl zapotřebí, takže navzdory vší legraci nejsou třeba Němci jen neschopní hloupí šašouři, ale opravdu z nich jde strach a hrdinům tedy můžeme fandit a bát se o ně. A kromě toho je tahle komedie přímo památečním albem francouzské komediální elity. Kam oko dohlédne, spočine jen na samých známých tvářích. Schází ovšem čerstvě zesnulý Louis deFunés, kterému je film věnován. 80 %
"Kuchař cedí nudle. Opakuji: Kuchař cedí nudle." Přiznávám se, že v době, kdy jsem Dědu viděl poprvé, tak jsem nevěděl, kdo je Christian Clavier. Mě upoutalo spíš jméno Michela Galabruho, scénáristy Sedmé roty Jeana-Marie Poirého a to, že je film věnován Louisi de Funésovi. Když jsem však viděl v úvodních titulcích celou plejádu slavných či povědomých jmen a především mých oblíbenců (z opravdu plejády uvedu jména Jugnot, Carmet) mé srdce zaplesalo. Film samotný je ovšem opravdu bláznivý a je z něj už cítit ten typ humoru skupiny Le Splendid (ti tu jsou v plném počtu až na Bruno Moyota). Pro mě po Velkém flámu a Sedmé rotě asi nejlepší francouzská válečná komedie. Ještě doplňuji Louis měl ztvárnit titulní postavu, ale zemřel před začátkem natáčení a tak roli převzal jeho parťák Galabru. Škoda, mohlo to být zajímavé setkání třeba s takovým Christianem Clavierem...
Pěkné zpracování ubíjí přehnané vtípky a nesrozumitelný styl vyprávění. Ale i přesto je to film o odboji. Zklamal mě nejvíc konec, který je až moc diskuzní.
