poster

Andrej Rublev

  • Sovětský svaz

    Andrey Rublyov

  • Sovětský svaz

    Андрей Рублев

    (Sovětský svaz)
  • Sovětský svaz

    Андрей Рублёв

    (Sovětský svaz)
  • Sovětský svaz

    Andrej Rubljov

    (Sovětský svaz)
  • slovenský

    Andrej Rubľov

  • anglický

    Andrei Rublev

Drama / Životopisný / Psychologický

Sovětský svaz, 1966, 175 min (SE: 186 min, Director's cut: 205 min)

  • brit84
    ***

    Pro běžného filmového konzumenta bude tenhle velkofilm představovat nesežvýkatelné sousto. První díl byl docela síla i na mě. Nájezdy tatarů ve druhém už jsou trochu zajímavější. Jedno mě ale docela sere. Nechápu, proč někteří režiséři ubližují ve filmech zvířatům. To, že se to děje v kanibalských filmech, vypovídá o tom, že jsou jejich tvůrci naprostí kokoti. A to i proto, že točí něco na tohle téma. Ale že tohle nesmyslné násilí najdu i tady, mě docela zaskočilo. Já myslím, že autentičnost má film i bez hořící krávy nebo pádu koně ze dvou metrů a jeho následného zapíchnutí kopím.(28.1.2012)

  • Shadwell
    *****

    Zajímalo by mě, jak vypadal Bergman, když tohle veledílo uviděl poprvé, protože Sedmá pečeť je oproti Rublevovi jenom takový odlesk. Asi i proto shledal Rubleva za nejlepší film vůbec. Což je zároveň příznačná cesta inspirace a obdivu – určitá klika režisérů vzhlíží k Hřebejkovi, Hřebejk vzhlíží k Woody Allenovi, Allen vzhlíží k Bergmanovi a Bergman vzhlížel k Tarkovskému. A Tarkovskij... ten už neměl ke komu vzhlížet. Proto vzhlížel k Bohu. Andrej Rublev je rázná facka všem kostýmním dramatům v čele se zpátečnickým Spartakem od Kubricka a ještě o zlomek nevalnějším Lawrencem z Arábie. Přes nesamozřejmost a mimovolnost filmu (roztřesená forma a alegoričnost) je celý Rublev pečlivě naplánovaný a za každým záběrem stojí jasný záměr s možností jasného výkladu. Takrovskij kupříkladu nechal zorat celé pole v první epizodě, aby dosáhl tmavšího pozadí ve scéně, nebo přikázal vyměnit stovky osikových polen za březová. Jak vidno, i vizionářství se neobejde bez systematického perfekcionismu. Tarkovskij - génius a filmový básník - má nad svou freskou neuvěřitelnou kontrolu a může si tak dělat, co se mu zamane – to je druhá věc, kterou si člověk uvědomí hned po té první: jak zacházet s tímto monstrem? Určitě na něj nelze napasovat tradiční kritéria. Takhle silnou rezonanci po skončení filmu zažije člověk jen párkrát za život (viděl jsem 205 minutový DC), a tato rezonance se přirozeně neslučuje s prvoplánovou zábavou. Závěrečná pasáž se zvonem patří oprávněně mezi to nejlepší, co filmové plátno nabídlo, a nejenže v ní Tarkovskij zaktivizoval dynamiku filmu, čili jako by se omlouval za předchozí zádumčivost, tato pasáž v sobě nese i výchozí rozpor – Rublevův nevyužívaný malířský „dar" od Boha versus iniciativa zvonaře Boriska. Zatímco Rublev je pouhý pozorovatel (viz návaznost na mnohoznačnou perspektivu filmu a podstatu ikon), který ve své latenci dojde až k rezignaci a mlčení, Borisko je jeho opakem. Sám (-spoiler-) zorganizuje riskantní úkol a odlije nový zvon pro knížete, a to i přes to, že tajemství „dar" odlévání nezná. Uvedený výchozí rozpor tedy prochází v závěru syntézou a je onou „předzvěstí probuzení Ruska". Rublev nalézá v činu Boriska ztracenou víru a oba po „zkoušce života" odcházejí konat, co umí nejlépe.(20.11.2007)

  • igi B.
    *****

    Fenomenální film. FILM. Pro mě jeden z deseti nejlepších filmů, co svět se světem točí... A to je celé. Na to řeči nestačí.(13.10.2005)

  • Silas
    *****

    Je škoda, že jsem při prvním setkání s Andrejem Rublevem musel vidět jeho director´s cut. Film sám o sobě je velmi zajímavý a poutavý, první 2 hodiny utečou jako voda, ale přidaných 40 minut je v závěru nebezpečně znát a já se musel dlouho přemlouvat, abych se dodíval. Kamera v dlouhých záběrech decentně snímá krajinu a středověké dřevěné vesnice, a když má dojít na bitvu, nebojí se Tarkovskij zařadit na vyšší stupeň. Opět zde naservíruje dávku nezapomenutelných záběrů (mj. hořící kráva) a scén (mj. pálení čarodějnic), doprovázených tichou střídmou hudbou. Pokud se ke mně dostane Rublevova původní verze, díky níž by i závěr mohl vyznít okázaleji, je téměř jisté, že ode mě dostane plné hodnocení___dodatek: Zkrácená verze jasně za 5*. (3x)(12.11.2006)

  • Ony
    *****

    Kdysi hodně dávno, když jsem ještě snad ani nevěděla, co je to film, natož abych věděla, co je Tarkovskij, jsem v nějaké knize narazila na fotky z Andreje Rubleva. A pořád jsem na ně pak musela myslet a šíleně jsem toužila zhlédnout ten film. Jenže já jsem opravdu všestranně neschopná, takže mi stále unikal a já si ho po několik let dnem i nocí jenom představovala. Tak. A teď to mám konečně za sebou, bylo to překrásné a doufám, že mě čeká nějaká veselejší životní etapa.(9.1.2008)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace