Stalker
-
Stalker
-
Сталкер
(Sovětský svaz) -
Stalker
-
Stalker
Mysteriózní / Sci-Fi / Drama / Poetický
Sovětský svaz / Západní Německo, 1979, 163 min
Režie:
Andrej TarkovskijHudba:
Eduard Nikolajevič ArtemjevObsah
-
Vycibrené, poeticky a emocionálne vypäté filozofické dielo na tému myšlienkovej sily človeka, ktorý si je vedomý základných životných hodnôt a ktorý dokáže žiť a jednať v súlade s nimi; o ceste, ktorá sa stáva očistným zdrojom skúseností. Scenár prebral z pôvodnej predlohy len základnú sujetovú situáciu - existenciu Zóny a povolanie Stalkera - prevádzača do Zóny, záhadného, tichého, pulzujúceho územia nejasného pôvodu. Celý film sa okrem rámcovej kompozície (Stalkerov byt a bufet) odohráva v jednom uzavretom mieste v jednom dni ako putovanie za tajomstvom v Zóne, umožňujúcim cestu k sebapoznaniu, k nádeji. Teória o nadprirodzenom pôsobení Zóny, jej smrtiacich nástrahách a čarovnej moci "miestnosti" uprostred nej, plniacej najskrytejšie želania, sa predstavuje ako súčasť diskrétneho Stalkerovho učenia v metaforách, javovo však nie je ničím potvrdzovaná. Stalker (s vyholenou hlavou asociuje prepusteného politického trestanca) sprevádza do prísne stráženej Zóny Spisovateľa a Profesora. Vyzýva k usilovnému sústredeniu sa na cestu, k zodpovednosti za každý krok, v jeho jednaní je podstatný rešpekt k skrytému poriadku Zóny. Vo vzájomných dialógoch si postavy objasňujú svoje názory na svet, zmysel a hodnoty života. Po návrate Stalkerova žena hovorí o vlastnom zmysle života, v ktorom je zázrakom ľudská láska. Ich chromá dcérka ako výraz sily ľudského ducha telekineticky posúva poháre po stole. Nápadným rysom filmu, v ktorom dlhé "meditatívne" jazdy prevažujú nad montážou, je štylizácia jeho scenérie - mimoriadne asketickej, fascinujúcej hutným napätím. (oficiální text distributora)
Vycibrené, poeticky a emocionálne vypäté filozofické dielo na tému myšlienkovej sily človeka, ktorý si je vedomý základných životných hodnôt a ktorý dokáže žiť a jednať v súlade s nimi; o ceste, ktorá sa stáva očistným zdrojom skúseností. Scenár prebral z pôvodnej predlohy len základnú sujetovú situáciu - existenciu Zóny a povolanie Stalkera - prevádzača do Zóny, záhadného, tichého, pulzujúceho územia nejasného pôvodu. Celý film sa okrem rámcovej kompozície (Stalkerov byt a bufet) odohráva v jednom uzavretom mieste v jednom dni ako putovanie za tajomstvom v Zóne, umožňujúcim cestu k sebapoznaniu, k nádeji. Teória o nadprirodzenom pôsobení Zóny, jej smrtiacich nástrahách a čarovnej moci "miestnosti" uprostred nej, plniacej najskrytejšie želania, sa predstavuje ako súčasť diskrétneho Stalkerovho učenia v metaforách, javovo však nie je ničím potvrdzovaná. Stalker (s vyholenou hlavou asociuje prepusteného politického trestanca) sprevádza do prísne stráženej Zóny Spisovateľa a Profesora. Vyzýva k usilovnému sústredeniu sa na cestu, k zodpovednosti za každý krok, v jeho jednaní je podstatný rešpekt k skrytému poriadku Zóny. Vo vzájomných dialógoch si postavy objasňujú svoje názory na svet, zmysel a hodnoty života. Po návrate Stalkerova žena hovorí o vlastnom zmysle života, v ktorom je zázrakom ľudská láska. Ich chromá dcérka ako výraz sily ľudského ducha telekineticky posúva poháre po stole. Nápadným rysom filmu, v ktorom dlhé "meditatívne" jazdy prevažujú nad montážou, je štylizácia jeho scenérie - mimoriadne asketickej, fascinujúcej hutným napätím. Komentáře uživatelů k filmu (515)
-
Sheldra
V Zóně se nikdo nevrací. Taky vám to připomíná Hérakleita Z Efesu a jeho výrok o životě? Nevím jistě, jestli jsem pochopila všechno, co se Tarkovskij snažil říct, ale ono to asi najednou ani pobrat nejde. Je to jeden z těch filmů, který z hlavy nedostanete, i kdyby jste se zvencli - a dobře tak, já si pro Zónu nějakej ten koutek ráda vyhradím. Je to o životě, o víře, o pokoře, o uvědomění si, že člověk si sice říká "pán tvorstva", ale skutečnost je někde jinde (viz náhernej monolog, ze kterýho cituje kleopatra). Asi nemá smysl to analyzovat, protože každej si ze Stalkera odnese úplně jinej dojem - tak jako Spisovatel, Profesor a Stalker z Komnaty a Zóny samotný. Já mám jasno jenom v tom, že jsem z toho totálně hin...(22.8.2011)
-
darm
Wow.. Zážitek, hodně netradiční, ale opravdu kvalitní.. Neuvěřitelné vedro v sále, únava, ale tohle všechno Stalker přebyl.. Tarkovskij je asi bůh, spousta dlouhých táhlých scén, barevně i celkově obrazově neuvěřitelně nasnímaných tak, že mě to připoutalo do sedačky a s napětím jsem čekal co přijde dál, i když jsem celou dobu pořádně nevěděl o co jde, ale nechal jsem se unášet a vyplatilo se.. Dlouho předlouho mi Stalker zůstal po shlédnutí v hlavě, dlouho jsem nad ním přemýšlel, nad smyslem celého filmu a dá se vyložit opravdu hodně způsoby. Jako celek jsem Stalkera moc nepochopil, ale až budu mít možnost, tak se na Stalkera podívám na 100% znovu, nevím jestli ho pochopím, tomu bych moh nadějí nedával, ale hodnocení na pět hvězd pravděpodobně zvýšim, protože tohle dílko není jen tak ledajaké..(1.8.2006)
-
wipeout
Po komplikáciách s natáčaním(nehoda v laboratóriu počas ktorej zhorela väčšina filmového amteriálu z natáčania v exteriéroch ako aj infarkt, ktorý utrpel Tarkovsky v 1978) sa v 1979 konečne podarilo dokončiť posledný Tarkovskeho film natočený v Sovietskom zväze: Stalker. Predstavuje fascinujúcu adaptáciu Strudovskeho poviedky Roadside picknick. Rozoberá príbeh zasadený do post apokaliptického sveta po nedávnej tragédii zavinenej pádom meteoritu v oblasti, ktorá sa teraz volá Zóna a je do nej zakázaný vstup. V rámci nej neplatia klasické zákony fyziky v stále sa meniacom prostredí, ktoré sa viac riadi princípom návratu ako klasického plynutia času. V jej strede sa nachádza tzv. Miestnosť v ktorej sa človeku plnia najtajnejšie sny, komukoľvek do nej vstúpi, ale bez možnosti ich kontrolovať. Narozdiel od Solarisu sa ale ľudia putujúci k nej rozhodujú o svojej ceste k zhmotneniach dobrovoľne a neobjavujú sa teda samovoľne ako obranná reakcia planéty. Napriek zákazu vstupu existujú jedinci tzv. Stalkery, ktorý majú schopnosť pohybovať sa v tomto svete a prevádzajú za peniaze ľudí, ktorý si želajú túto tajomnosť odhaliť. Tentokrát vedie jeden z nich dvoch ľudí a to vedca a spisovateľa, ktorý vedú neúprosné dialógy o základných principiálnych otázkach života a smrti. Ide teda o variáciu Solarisu, aj keď zasadenú do iných podmienok, rozvýjajúcu do hĺbky postupy ako aj myšlienky z jeho predchádzajúcich filmov. U mňa osobne vyhráva nad Solarisom vďaka svojej neuveriteľne podmanivej štylizácii, poetickosti a svojskej kráse.(21.9.2006)
-
UncleG
"Čoveče, to je divnej film. Vůbec nevím vo čom to bylo. Akorát vím, že se mi to líbilo." Komentoval onehdá spolubydla z koleje. Tento film je adaptace sci-fi románu "Piknik u cesty" od bratří Strugackých. Takže ti, kdo "tápou, o čem to vlastně bylo", nechť si přečtou knihu a ta jim určitě dopomůže k pochopení určitých nezbytných souvislostí.(27.7.2009)
-
daEmoNickY
Velice usporne natocene http://en.wikipedia.org/wiki/Dogme a i presto http://www.youtube.com/watch?v=uk2sPl_Z7ZU to vypada hezky . Podle filmu vznikla i povedena Ukrajinska hra http://www.mobygames.com/game/windows/stalker-shadow-of-chernobyl . ... Misty je to ubijejici a nudne, ale 1) i pak je tam na co koukat je na co se koukat 2) da se pri tom premyslet o tom co se dosud stalo. Jasne, ze to je kvuli tomu ze reziser je genius. Jak jinak by to taky mohlo byt!(17.8.2009)
-
fmash
Film, na který jsem se dlouho těšil. Strugackých Piknik u cesty jsem poprvé četl před desítkami let, hltám každou Stalkerskou videohru, navíc pro mě očekávané seznámení s Tarkovským. Nuže dojmy. Začátek těžký. Černobílá prázdnota, zima, sychravo, syrovost, smutek, vzdálenost všeho, dlouhé opuštěné záběry. Poněkud teatrální. Svým způsobem působivá, trochu rozpačitá akce, opět chlad, marnost, opuštěnost. Cesta do Zóny, objevuje se barva a věci se alespoň na pohled stávají blízkými. Trojice hlavních postav má podivně promíchané pohnutky. Stalker, dobrodruh s nečekaně intenzivním vnitřním životem. Profesor, zástupce vědy, ve skutečnosti filosof a humanista. A spisovatel, očekávaný zástupce poezie a vertikály, ale ve skutečnosti pragmatik a zahořklý myšlenkový technokrat. Spisovatel je asi nejzajímavější postava. Jeho postřehy jsou neuvěřitelně ostré, trefné a vesměs jedovaté a neomylně odhalují zkažené nitro člověka. Mají také jednu zvláštní vlastnost — jakkoli jsou přesné, jsou zároveň i mylné, protože nezohledňují onu vertikální rovinu, jsou fatalistické a plné nihilismu, přes všechnu hloubku jsou jen nářkem nad marností. Zóna, do níž stalker smí vstupovat pouze s nezištnými úmysly, všechny propouští až k jejich cíli. Ale Stalker ví, že silní jsou zároveň slabí, to maličcí mají moc. I když ne nad tímto světem. Zóna to ví také, vědí to i její návštěvníci a nakonec nejsou schopni odejít s tím, pro co přišli... Návrat do civilizace a znovu ztráta barvy. Jurodivý Stalker, poznačený, jemuž je Zóna ztelesněním Boha a je mu náboženstvím, ztrácí naději v lidství, protože vše, čemu on věří, je pro ostatní jen nesmyslným břemenem; jak on sám říká: „chtěli by dostat zaplaceno za každé hnutí své mysli“. (Dostává se nám mimochodem náznaku, že Stalkerovo zázemí nespočívá v prázdnotě, jak se zpočátku zdálo, ale je podpořeno věděním.) Barva se náhle vrací, barva zde doprovází nejen přírodu, ale i nevinnost. Nebo spíš Zónu a nevinnost. Vlastně můžeme říct Zónu, tedy nevinnost. Zóna propouští, ale získat ji nelze. Lze s ní jen pokorně splynout. Stalker se zpočátku tváří jako běžný upovídaný film pro náročného diváka, ale v druhé polovině, když se začne mluvit o „běžných“ věcech neobyčejným způsobem, stává se z něj totální nálož takřka bez konkurence. Především postava Spisovatele, nejdřív snadno zařaditelná, získává postupně olbřímí rozměry. Tuším, odkud také čerpá inspiraci Nick Cave ke své písni Go Tell The Women. Kdo má oči, vidí, kdo má uši, slyší. Nebo tak nějak. Smějte se.(8.8.2011)
-
Jindros
Tři blázni pobíhají po louce či prolézají nejrůznější špinavé stoky a baráky .... nevěřil jsem, že mě Stalker dokáže zaujmout. Uvěřil jsem po pár minutách. Největším kladem filmu je dokonale vybudovaná atmosféra za použití pomalého posunu kamery, perfektní práce se zvukem a brilantního sladění barev, to vše na malém prostoru s všeho všudy třemi herci. Zóna je život. Musíte vidět.(30.7.2005)
-
Temný pasažér
Snad nejzvláštňejší film co jsem kdy viděl,je to film v kterém nezažijete žádnou akci ale je tak zvláštní že musím dát 5.Určitě si seženu další Tarkovskijho film.(8.8.2006)
-
lakikaki
Po tom, čo ma Solaris príjemne prekvapil, ma Stalker prekvapil ešte príjemnejšie. Úžasný príbeh, ktorý podľa mňa nemá obdoby, navyše vyrozprávaný úplne dokonalou cestou. Tarkovského prístup "hovor o tom, ale neukáž to" sa mi neuveriteľne páči, určite je to lepšie riešenie, ako niektoré podlé digitálne triky súčasných filmov. Navyše tu bol pekne vykreslený kontrast medzi racionálnym zmýšľaním Profesora a duševným postojom k životu Stalkera. Úžasný film, ktorý by mal vidieť každý, kto filmy berie ako umenie.(3.1.2007)
-
reqiuem
pro mě byla zóna metaforou života..tak jak je ona v nich(hercích) tak jsou i oni v ní a ona sama se mění dřív, než se člověk stihne otočit..a když se snaži nalézt tu pravou pravdu o životě a člověku, tak zjišťují, že ji ani nechtějí vědět- bojí se jí- bojí se toho, že to, co naleznou, bude pravý opak toho, co čekají, že naleznou..geniální snímek- i postavách. které příběhem procházejí..spisovatel- představitel imaginárního a abstraktního, ale i inteligibilního, který je konfrontován se světem vědce- , jehož vnímání je podloženo hlavně fakty a vůbec věcmi, o které je snadnější se rozumově opřít- přesto mají něco společného a k cíli dojdou, i když jinými způsoby, proto, aby nakonec zjistili, že na něj nejsou vůbec připraveni a že je život připravil o to, aby byli připraveni(nebo-li, že nejsou schopni poznat sami sebe)..stejně jako asi není jednoduchý pochopit tenhle komentář není vůbec jednoduchý chápat tento film..(21.10.2008)
-
Chrysopras
S rozechvěním jsem vkládal do přehrávače DVD, protože mě čekalo první setkání s mistrem Tarkovskim. Aniž bych pořádně tušil do čeho jdu... První záběry napověděly, že skutečně nepůjde o nic tuctového. Propracovanost stylu z toho přímo křičela a úvodní sekvence byla úchvatná. Pořád jsem si řikal, že ted vidim BOMBU a zároven tu myšlenku neustále zaháněl, protože z ní plyne jen zklamání. Naštěstí jsem tenhle vnitřní náboj brzy utlumil a ponořil se do děje. A resumé po 160 minutách téhle exhibice? Je to zážitek, kde forma dominuje nad obsahem. Uchvátilo mě prostředí filmu, takové lokace jen tak neuvidíte. Kamera se vyznačuje dlouhými záběry a sekvencemi ( v době dnešní klipovitosti drtivé většiny filmů to působí skoro jako zjevení ). Propracovanost pohybu kamery a herců je ukázková. Do toho zajímavá hudba a zvláštní zvuková kulisa. Po tomhle filmu neni těžký mít nutkavou potřebu jít zkontrolovat kohoutky, jestli z nich nekape :-) - voda je vlastně jedním z hlavních hrdinů - tím se dostávám k hercům a tady už tak pozitivní slova nemám: Stalker je velmi dobrej, Spisovatel taktéž slušná práce, ale Profesor mě nezaujal ba až odrazoval... O ději ( "zápletce" ) nemá smysl vůbec psát. Snaha o vyjádření určité filozofie se těžko interpretuje a žádá si od diváka plnou pozornost. Nevim jestli k tomu existuje nějaký klíč, který by "vysvětlil" všechnu tu alegorii a obrazoborectví, asi těžko. Zatim se mi v mysli zahnízdilo jen několik úvah ( o umění, o síle/slabosti ... ) Proto nejspíš moje hodnocení nedosahuje maxima. Chyběl mi tam moment, který by to nějak "nakopl" a aspon částečně objasnil. Třeba tuhle stránku filmu docenim v budoucnu. Nezbývá než vydat se do Zóny a objednat si další Mistrova díla :-) P.S. I bez dalšího shlédnutí zvedám ze **** na *****(20.3.2009)
-
Impo5sible
Nemůžu nic říct. Nechápal sem, o čem to bylo, ale jak řekl Pomo... "Viem, že sem od toho nemohol odtrhnúť oči."95%(7.8.2009)
-
Popluh
Velice velice zvláštní film, který plyne dokonale pomalu, aniž by nudil. Úžasná kamera, výborná Tarkovského režie a skvělé vedení herců ve výborně zvolených kulisách a lokalitách jen umocňují hutnou atmosféru, kterou film, zejména v prostřední pasáži, disponuje. Po technické stránce je Stalker na svojí dobu na neskutečné výši. I díky tomu tahle poetická sonda do lidské duše funguje celé ty dvě a půl hodiny bez jediného zaváhání a věřím, že každý si z ní odnese něco jiného, ale každý něco. 80 %(15.2.2010)
-
kusper
Preciznost dlouhých záběrů jen prohlubuje filozofično tohoto veledíla.(21.4.2010)
-
ScarPoul
Stalker je pre druhé tvorivé obdobie Andreja Tarkovského to, čím bol pre prvé obdobie Andrej Rubľev. Tarkovského zručnosť v komponovaní lyrických záberov, ktoré podobne ako všadeprítomný element vody, plynú a umožňujú postavám prezentovať svoje najtajnejšie myšlienky, ktoré sú hlboké, poznačené minulosťou a túžbou objaviť šťastie, tvorí základnú premisu Stalkerového príbehu. Stalker je vlastne príbehom o hľadaní šťastia v prostredí, kde je ho buď ťažké nájsť, alebo sa tam vôbec nenachádza. Filozofovanie nad vierou a zmyslom života, nad tým čo pre človeka znamená šťastie a čo všetko je jeden podstúpiť aby ho dosiahol, je základným kameňom na ktorom postavil Tarkovský svoj bezútešný futuristický svet. Film sa samozrejme – podobne ako iné Tarkovského filmy- dá interpretovať rôznymi spôsobmi. Rovnako ako pri iných filmoch aj tu zaváži, v aktom psychickom rozpoložení film pozeráte a na čo z komplexného sveta siahodlhých záberov a lyrických myšlienok upriamite svoju pozornosť. Obhliadnuc od toho Stalker je filmom, ktorý definuje tvorbu tohto režiséra a ktorý tu používa svoje typické filmové rozprávanie – od horizontálnych kamerových pohybov, statických záberov ladených do divadelnej drámy, alebo symbolizmov, ktoré sú skryté, ale zároveň všadeprítomné. Rozhodne sa jedná o silný intelektuálny zážitok. A rozhodne jeden z vrcholov ruskej kinematografie.(8.8.2011)
-
kinderman
Než se pokoušet tančit s dřevěnou nohou a komentovat Tarkovského symboliku, kterou každý jen trochu vnímavý křesťan chápe jaksi intuitivně, je lepší si nejprve přečíst Suchánkovu Topografii transcendentních souřadnic filmového obrazu (Úvod do problematiky uměleckého obrazu jako duchovní estetické skutečnosti). Vydala UP Olomouc, 2002.(25.1.2007)
-
maverick10
Neco tak poutaveho jsem jeste nevidel a navic kdyz vezmeme v potaz, ze cely film se jenom filosofovalo, je az s podivem, jaka ze to magneticka sila z tohoto snimku sala. Je to asi tim, jak se celym filmem line to krasne zahadno, mysteriozno a tajemno. No avsak popravde - jedno shlednuti tohoto snimku k pochopeni nevede. A jeste jeden postreh - Alexandr Kajdanovskij byl Dokonalej a to primo s velkym D.(17.2.2008)
-
Terva
Hroznej obal, ale úžasnej film. Ty barvy, no to je nádhera.(23.3.2009)
-
TomikZlesa
Nalákán skvělou hrou a hlavně smysluzbavených vyzdvihovacích komentářů sem tak trošku zklamanej. Ale i přesto že celý film se o "tom" jen mluví a prakticky se nic neděje a nakonec ani nestane (i když...) mě film celkem zaujal a v žádnym případě nenudil, skvělá atmosféra a místy opradvdu luxusní mysteryózno. V celku si ale stejně myslim, že onen hlubší smysl filmu mi nějak unikl.......každý tu píše, ajko by film byl z jíného světa, ale nakonec sem z něj asi já.(15.11.2009)
-
wendelin9
Hlavní myšlenka filmu? Jeho největší síla? Pocit, který ve mně film vyvolal? Nevím. Jediné, co mohu k tomuto snímku jistě říct, je: Bylo to ÚŽASNÉ... Film mě od začátku vtáhl do děje a jakýmsi zázračným způsobem mi nedovolil ani na chvíli být myšlenkami jinde než se Stalkerem a prožívat – co, prožívat, ale žít jeho příběh. Počáteční zmatení a nejistota ze zašlého nádraží, které byly znásobeny ustavičným hlukem nebo naopak téměř neslyšitelným kapáním vody, vystřídalo krásné okouzlení vyvolané dokonalou harmonií libozvučných tónů, které nabízí ‚zóna‘ jen těm, kteří se do ní odváží vstoupit. A co ‚zóna‘ vlastně představuje? Těžko říct, snoubí se v ní štěstí s neštěstím, krása s ošklivostí i všední věci s těmi nevšedními. Každému nabídne to, po čem touží, ale jeho štěstí je draze vykoupeno nebezpečím a nástrahami, které skrývá. Každý člověk, který do ‚zóny‘ jednou vstoupí, už nemá cesty zpět... Stalker je pak pro mě ve filmu něco jako průvodce – možná až Bůh, který řídí osudy lidí, co přivede. Nemohu se ale ubránit pocitu, že po celou dobu filmu Stalker pohrdá celou lidskou rasou, která se plahočí životem a jejich „vášeň, není ve skutečnosti duševní energie, ale jenom tření mezi jejich dušemi a vnějším světem“… Myšlenky, které se skrývají v každé větě, jsou podbarveny dech beroucími záběry, ty potom úžasně korespondují s každým sebemenším zvukem či šumem. A právě tato harmonie je pro mě něčím neuvěřitelným... Andrej Tarkovskij odvedl skvělou práci a diváci se mohou těšit na nevšední podívanou plnou záhad a hlavně krásné práce s kamerou i zvukem.(13.2.2011)
