The Zero Theorem

Tery zase omylem upadl nosem na kapesník s toluenem, anebo to v té smaženici nebyly Václavky. Výsledkem je další bizarní narkonosvět plný sdružených barev Benetonu, ukrutně pastelových, v němž se všichni chovají jako naprostí čuráci, vlastně pardon, chtěl jsem napsat jako VIP zákazníci nějakého mexického kartelu. A kanárkově žluté stroje přitom dělají pajtnovské „Pyp“, pokud je pracující cyklista řešící tajemství všehomíra nakrmí zkumavkou s viskózní kapalinou vhodné barvy. Kryštof sice opět Waltzuje jako o život a Dejmon předvádí snad svou dosud nejvytříbenější mimickou kreaci vítěze Světové série v pokru, ale co z toho, když je kolem nich plytké intoxikované prostředí patologické hlavy přeceňovaného narkomana. Inu, po skončení jsem velmi tápal, cítil se hrozně rozpolceně z toho, že mě ten Teryho THCsticismus filosoficky nenaplňuje, a už už jsem si začínal zahřívat lžičku, utahovat škrtidlo a pumpovat předloktí ve snaze vstřebat, co že to bylo za vyhulenou pičovinu, když tu náhle jsem naprosto prozřel. Narazil jsem zde totiž na totálně erudovaný výhnis mého úplně nejoblíbenějšího recenzenta jménem Zadek99, který mi dokonale otevřel oči. Nedivím se, slovo „teorém“ jej muselo určitě dokonale prokrvit. Milý Pedokok, jsa zajisté na úplně jiném levlu absorpce pomatených sraček, opět bez bázně a hany přichází s egem na dlani a patrně neváhal ani minutu chopit se svého přirození a příležitosti se za něj mohutně zatahat a ukázat, že právě on našel onoho pověstného Orvela v kupce Kafky! To, jak se přitom fundovaně rozzvracel o svém atopickém ekzému a realitě jeho sýra při vrstvení nemovitostí během úřednického stihomamu, mě rozřehtalo natolik, že jsem se z esoterických hlubin artového podvědomí vrátil zpátky na zem a rozhodl se, že raději fetovat nebudu. (30.08.2014)

Mám problém s hlavním příběhem, kde hlavní hrdina má základnu někde uprostřed pseudo kostela a hraje si tam tetris a říká tomu činnost hodná té situaci. Na druhou stranu jsem okamžitě pochopil, že tohle je klasickej Terry Gilliam. Psychadelický k posrání, totálně abstraktní a místy rádoby filozofickej, přičemž já jsem v tom logiku moc nenašel. Výsledkem bylo, že po takřka dvou hodinách jsem byl vcelku slušně nasrán zbytečně stráveným časem u filmu, na kterého jsem se jinak docela i těšil. Nicméně u Gilliama je třeba očekávat cokoliv, třeba i průser, který ne každému sedne. Mně nesed. (29.10.2014)

Dystopická Pěna dní budoucnosti... Terry Gilliam rozvíjí dál svůj svérázný subžánr - satirickou sci-fi grotesku, kterou načal již ve svém kultovním Brazil, ale zde ji kříží s počátkem své cesty v crazy filosofickém kolektivismu Monty Python's The Meaning of Life. Zatímco Monty Pythonovský Smysl života ovšem postrádá hlavního hrdinu, tady je celý film doslova prostoupen hlavním hrdinou. Je to zvláštní kabaret. Autistické znaky hrdiny. Kafkárna říznutá Orwellem. Retro-futuristická dystopie. Vědecko-technický surrealismus. Vrstvení realit, institucionální paranoia, arogantní technologie. Propast mezi rozumem a vírou. A samozřejmě romantika - ta jediná dává tomu všemu chaotický řád... Divná dokonalost. (02.08.2014)

Gilliamův Teorém se musí rovnat 5*. Gilliamův Teorém se však v současném stavu rovná 3.42782*. K dosažení zbylých 1.57218* by bylo zapotřebí méně tvůrcovi exhibice během samoúčelného orwellovského prologu a větší soustředěnosti na to "o čem chce vyprávět a čemu kriticky uvědomělá zrcadla nastavovat"; takto se sice dotkne kde čeho od aktuálních problémů až po nejzásadnější otázky všehomíra, ale jen pramálo z toho. (20.07.2014)

,,VĚŘIT VYŠŠÍM CÍLŮM, NEŽ JE ŽIVOT, ČINÍ TENTO SVĚT BEZVÝZNAMNÝM. DŮVODEM, PROČ JSEM SI VYBRAL VÁS... BYŤ PONĚKUD ZVRÁCENÝM, MUSÍM PŘIZNAT, JE TO, ŽE PŘEDSTAVUJETE ANTITEZI MÉHO PROJEKTU. ČLOVĚK VÍRY....“ /// Jeblej svět, jeblí lidé, jeblej Qohen Leth, jeblá vizuální chujovina zabývající se paradoxem duše. Artová(?) future kravina, při který zůstává génius nepochopen. Ovšem Terrymu Gilliamovi je to (předpokládám) u prdele. (což chápu, ale přece jen to zamrzí…) Vono to totiž není ani vo hercích (jasan, Waltz je super, ale…), ale vo moudrosti. Že bych teda něco nepochopil…? /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Vůbec sem nezapadám. 2.) První byl Brazil. Pak vopice. No a teď… 3.) Thx za titule ,,nex_M4rKy“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne (28.07.2014)

Technický pokrok se nevyhne ani světu Terryho Gilliama. Zatímco ve vizi blíže nespecifikované budoucnosti Brazilu hrála stále prim stísněná kancelář a halda papírů, Qohen v Teorému nula má prostoru a snad i svobody více než dost. Možná je to ale právě nepřeberné množství možností, které v něm rozvíjí fobie téměř ze všeho. Qohenovi nečiní potěšení vlastně nic, a tak sám sebe připravuje o svobodu a čeká na konci telefonního sluchátka, až mu někdo řekne, co je vlastně smyslem jeho života. Dlouho není schopen rozlišit, zda zahazuje život řešením nekonečné matematické úlohy nebo naopak, zda jejím řešením posunuje lidstvo vpřed. Zářivý paprsek naděje na osvobození má na dosah, jenže je schopen se ho chopit? Anebo teorie Všechno pro nic zůstane příhodně charakteristikou jeho vlastní existence? 7/10 (24.07.2014)

Je to dosť dobrá sci-fi dráma od Terryho Gilliama. Má výborný príbeh odohrávajúci sa v blízkej budúcnosti o samotárskom, ale veľmi inteligentnom programátorovi, ktorý vo svojej práci patrí medzi najlepších a aj preto je mu umožnené pracovať doma, v starom kostole, kde je efektívnejší a navyše dostane za úlohu dokončiť výpočet nulového teorému, o čo sa už pokúšali mnohí, ale neúspešne. A časom dostane na pomoc aj mladého talentovaného programátora, no hlavne sympatickú ženu, pričom medzi nimi vzniká puto a tak programátor spoznáva aj iné stránky života. So spracovaním som dosť spokojný, síce o nejakej výraznejšej originalite sa tu moc hovoriť nedá, niečo veľmi podobné sa už dalo vidieť niekoľkokrát a to aj v rámci tvorby tohto režiséra, ale aj tak si nemôžem sťažovať. Už od samotného začiatku som vedel, že ma to bude baviť, zaujímavý svet, skvelo podaný hlavný hrdina, všetko ohľadom samotného nulového teorému a hlavne tá perfektná atmosféra, v ktorej sa miešajú pocity miernej klaustrofóbie, depresie a nepríjemného nulového významu jednotlivca v rámci systému s očakávanou hravosťou s množstvom zaujímavých detailov, ktorá mi vždy tak dobre sedí. Síde dej sa väčšinu času odohráva v jednom interiéri, ale filmu to vôbec neškodí a aby to neupadlo do stereotypu, tak v druhej polovici sa podstatne zväčší význam aj ďalších vedľajších postáv, pričom to fungovanie hlavného hrdinu s mladíkom, ale aj novou priateľkou sa mi skutočne páčilo a stále občas príde nejaká maličkosť, ktorá to celé osvieži, ako objednávanie pizze alebo erotický internetový program. Jedine ma mrzí, že práve ten nulový teorém má na moje prekvapenie pre film len zanedbateľný význam, preto aj záver je v úplne inom štýle, ako som čakal, ale nad to sa dokážem povzniesť, mňa to jednoducho bavilo od prvej do poslednej minúty. Herecké obsadenie je na tom veľmi dobre, Christoph Waltz to zahral až prekvapivo dobre, v tejto úlohe som si ho nevedel až tak prekvapiť, ale ani trochu nesklamal, k tomu príjemná Mélanie Thierry a plno zaujímavých vedľajších postáv ako David Thewlis, Matt Damon, Tilda Swinton a samozrejme postava mladíka. Réžia a technická stránka sú výborné, Terry Gilliam je výrazný a veľmi zaujímavý režisér so svojim osobitým štýlom za čo má môj dlhodobý rešpekt, ale nikdy mi ešte nesadol tak, ako teraz a tak tu nemám čo vytknúť. Takže potenciál bol stále ešte o trochu väčší, hlavne som dúfal, že ten nulový teorém sa využije podstatne viac, ale aj tak sa mi to páčilo a rád si to ešte pozriem. 78% (27.07.2014)

Technokratická dystopie meets hledání smyslu života meets řešení matematických výpočtů vysvětlujících zánik světa. To všechno v chaotickém, místy až absurdním světě, kterému vládnou reklamy, syntetické barevné materiály, počítačové hry, vše zaznamenávající kamery a výrazné účesy. A kam v tmavých barvách oděný Christoph Waltz bez vlasů, obočí, ochlupení (a tentokrát i bez výrazného rakouského přízvuku) tak nějak nezapadá. Desítky nakosnutých témat v prostředí, které nemáte jako vnější pozorovatel nikdy plně šanci pochopit, a je jen na vás, nakolik jste jeho dějovou neobjasněnost ochotni tolerovat. (18.03.2014)

Terry Gilliam tentokrát o smyslu života ve stylu Matrixu. Myslím, že jsem pochytil základní linky, které by mě měli znepokojovat a opravdu znepokojují, zasmál se dloubancům do směřování naší společnosti a povzdechl si nad sterilitou života a ztráty soukromí. Jen to nemělo tu tradiční Terryho údernost. I přes výborné herecké výkony (Waltz nezklamal a mladý Lucas Hedges má talent) působí NULOVÝ TEORÉM mdle. Kvůli čemu jsem na živu? (05.09.2014)

Terry Gilliam v nejryzejší podobě. 12 opic jsem viděl, Brazil zatím ne a budu to muset napravit. Nechápu, proč je film v modré, i tady se jedná o hlubokomyslné hledání smyslu životu v papundeklové divné barevné sci-fi, ale uteklo mi to tak rychle, že jsem to ani nečekal. Malick u mě skončil, doufám, že Gilliam ještě něco natočí. (24.10.2017)

V jednotlivostiach výborne poukazujúce na charakter spoločnosti, v akej sa ocitáme a do akej smerujeme. Ak sa pozriem okolo seba na ulici, v električke, v práci, tak mám pocit, že drvivá väčšina z nás túžobne očakáva telefonát, ktorý mu všetko objasní. Zároveň sami sledovaní, sledujeme sledovaných. Zmysel je, samozrejme, v nájdení prostého šťastia v náručí milovanej osoby. Lenže vplyvom pokrivenej práce, internetového sexu, snahy dobrať sa vyššieho zmyslu, informačnej a dezinformačnej explózie, kedy všetci tušia veľa, no nevedia (takmer) nič sa napriek tomu môže stať, že sa vo vysnenoom raji nakoniec aj tak ocitneme. Sami. (07.12.2020)

Další z Terryho temných pohledů do budoucnosti. Tenhle svět je chaotický, klaustrofobický, skoro až cynicky otravný svou přetechnizovanou všudypřítomností. Hlavní hrdina, zmítaný snad všemi fobiemi pramenícími z té nicoty kolem něj, má jedinou naději vymanit se díky tajemné Bainsley, jenže i lásku poznává spíše virtuální než tu pramenící z její reálné chemie. Zmatený, skoro až autistický Chris Waltz, zabydlený v tomhle filmu po celou její délku, byl zajímavou figurkou v rukou režiséra, ale zaujali mě spíše herci s menším prostorem, třeba další z chameleonských rolí Tildy Swinton nebo prodejná a záhadně zamilovaná Mélanie Thierry .. (12.08.2014)

Tak Terry Gilliam je známý psychopat a tímhle filmem se to nesnaží nějak vyvrátit. Je to prostě úlet jinak to specifikovat nejde. Jenom je škoda, že potom co první polovina navnadí a zaujme, tak potom na konci zjistíte, že jste sledovali jedno velké sice zajímavé, ale jinak naprosto nafouknuté nic. Prostě slibné, ale nedotaženo.55% (22.07.2014)

Ak si človek odmyslí, že Gilliam dokáže veľmi občas natočiť aj parádny film, tak je to celkom slušné malé sci - fi. Pripomína to totiž skôr nejaký debut veľmi zaujimavého režiséra. S výrazným autorským rukopisom ale nie úplne zvládnuté. . V podstate niečo ako Sucker Punch. Je to bordel, ale zaujímavý bordel, ktorý mi sadol. 7/10 (13.04.2016)

Režisérský podivín Terry Gilliam mě svým nejnovějším kouskem opět nijak zvlášť nenadchnul. Jeho budovaný svět a ztvárněné vize mě moc neoslovují. Oceňuji fakt, že herce dokáže posouvat k jistě zajímavým výkonům. Mám za to že i další jeho smínek, se ponese opět v mírně psychedelickém duchu. Pokud se někomu jeho tvorba líbí, bude spokojený i tentokrát. 12 opic byla zřejmě jakási vyjímka, protože ten film se mě neskutečně líbil. 40% (16.02.2017)

To bolo tak blbé, až to bolo dobré. Neviem prečo mám v obľube takéto bláznivé filmy, kde je nám predstavená akoby budúcnosť, ktorej sa ani nechceme radšej dožiť. Svet v Zero Theorem mi veľmi pripomínal budúcnosť z filmu Twelve Monkeys (1995) s Bruceom Willisom, kde taktiež bola vyobrazená budúcnosť dosť strašidelne. Christoph Waltz pozdvihol tento film o niečo vyššie - uvedomujem si že s nejakým neznámym hercom by ma to asi nebavilo. Páčila sa mi možnosť naprogramovania si vlastného sveta vo svojich myšlienkach - čo sa dosť podobalo nápadu z Inception (2010). Mám z toho celého zmiešané pocity - na jednej strane akoby som ani nepochopil pointu - na strane druhej by som sa kľudne pustil aj do seriálu, (keby nejaký existoval) a keby aj tam hral Christoph Waltz. PS: Škoda malého priestoru pre celkom zaujímavú postavu Matta Damona. (01.03.2019)

Klasické Gilliamovo vizuální kouzlo tady je, ale bohužel už nefunguje jako dřív. Člověk pořád doufá, že se mu to nakonec bude líbit, ale pak přijde rapující Tilda Swinton a i poslední naděje jsou pryč. Jako by se Gilliam snažil být extrémně cool a vytvořil něco, co by se jakože mohlo líbit mladým lidem. Napsat k tomu scénář Charlie Kaufman, mohlo to být supr. Zrovna s Adaptací je nabízí docela zajímavá paralela, a Adaptace vyhrává v tom, že její hlavní postava vzbuzuje sympatie hlavně proto, že dělá něco, aby se dostala ze své misérie. To se bohužel o postavě Christopha Waltze říct nedá, která je tak zahleděná sama do sebe, až je to nepříjemný. A zakončení s Creep od Radiohoead je prostě... Až moc "samozřejmý". (01.04.2014)

Vizuálně vypiplané čistokrevně gilliamovské satirické šílenství si možná hraje na něco víc než je v jeho silách, ale zároveň je plné hlubokých obyčejných lidských citů a okořeněné nádhernou love-story. Opět skvělý Waltz, krásná Mélanie Thierry. Objektivně sice za hodně silné 4*, ale těch momentálních 65% je trestuhodně málo, takže dávám bůra. (29.07.2014)

Čiré futuristické nic. 106 minut šíleného, dost často až nesmyslného filozofování, které zachraňuje docela zajímavý vizuál, Tilda Swinton, Matt Damon a hlavně Christoph Waltz. Ale bohužel i kdyby tu byla skvadra herců jako v Expendables stejně by to nepomohlo. Takový styl a podání příběhu opravdu nesedne každému a přesvědčil sem se, že ani pro mne to není ten pravý šálek kávy. Bohužel. /40%/ (02.10.2014)

Blade Runner od Terryho Gilliama. 9/10 (23.08.2014)